„Tenhle turnaj pro mě byl zlomovým bodem,“ řekl devatenáctiletý útočník Sparty, draftovaný loni v 1. kole Floridou. „S juniorskými kategoriemi jsem se rozloučil největším úspěchem. Teď mi začíná život mezi dospělými.“
Dvě trefy mu připsali v partii s USA ve skupině. Jako jediný z českých střelců se v semifinále probil precizní kanadskou obranou a překonal gólmana Glasse. Povedlo se mu to dokonce v oslabení. Stejně jako pár dnů předtím proti Finsku.
„Co teď prožívám: štěstí, radost? Pocity se ani nedají popsat,“ zářily mu po příletu oči. Na juniorském mistrovství si zahrál už loni. Tehdy z toho medaile nebyla. „Chyběl kousek.“
Letos už byl za zkušeného. Už před šampionátem prohlásil: "Nic jiného než medaili neberu." A cíl splnil. Kdy mu bylo nejhůř? "V zápase se Švýcarskem, které jsme museli porazit, abychom postoupili do čtvrtfinále, jsem byl hodně nervózní. Naštěstí jsme ten zápas zvládli," řekl Olesz.
Trenér Hadamczik na něj spoléhal, postavil jej do první formace ke kapitánovi Vránovi a Kvapilovi. Tahle lajna spolu s gólmanem Schwarzem odtáhla tým za úspěchem.
V posledních minutách české jízdy však Olesz na ledě chyběl. Ve druhé třetině duelu o 3. místo si zhmoždil zápěstí. „Zůstal jsem v kabině, ani jsem se nechtěl dívat. Za klukama jsem přišel až v 55. minutě. A prožíval každé střídání.“
Po vítězné Vránově trefě už v chumlu radujících se kamarádů nechyběl. Oslavy si užil. „Bylo to fajn. Rozhodně jsme nevystačili jen s kolou. Vydržel jsem dlouho, končil jsem jako poslední. Po takové bitvě se mi nechtělo jít spát.“
