„K porodu jsem to nestihl. Ale aspoň jsem to už ve Finsku trochu oslavil. Všechno je v pořádku, manželka i syn jsou už z porodnice doma,“ řekl.
Teď ale na otcovské radosti musí na pár dnů zapomenout, čeká ho reprezentační turnaj. „Tým je silný. Doufám, že uděláme dobrý výsledek,“ prohlásil.
Že by se ale přiblížil díky Švédským hrám nominaci na mistrovství světa, na to osmadvacetiletý ofenzivní zadák vůbec nemyslí. „Záleží na trenérech, koho si vyberou. Navíc může přijít cokoliv: nemusím mít fazónu, může přijít zranění. Mistrovství světa je daleko,“ poznamenal.
Dlouho mu byly vrcholné akce zapovězené. Objížděl turnaje Euro Hockey Tour, ale na šampionátu nikdy nehrál. Zlom přišel až loni v létě: byl povolán na Světový pohár a na turnaji patřil k nejlepším českým bekům.
K nominaci na prestižní turnaj mu pomohla vydařená premiérová sezona v Nashvillu. Během výluky NHL ale zase válí v IFK Helsinky, kde zářil před svým odchodem do zámoří. „Jsem tam hodně spokojený, v tabulce jsme čtvrtí, přišli další dva hráči. Věřím, že to letos dotáhneme do vítězného konce.“
Helsinský klub to s výraznými ambicemi myslí vážně. Nedávno ulovil velkou hvězdu: Olliho Jokinena. „Proto, že jsem byl tady v Čechách, tak jsem se s ním ještě ani nepotkal. Určitě je to ale velká posila,“ pochvaluje si.
K tomu před nedávnem ho Helsinek přišel i Židlického spoluhráč z Nashvillu, brankář Tomáš Vokoun. „Je to dobrý brankář, tým zvednul,“ řekl. Připustil, že měl prsty v tom, že Vokoun ze Znojma do Finska přišel. „Volal jsem mu, jestli by nechtěl přijít. Pak se to upeklo,“ usmál se.
Narozdíl od něj ale Vokoun v nominaci na Švédské hry chybí. Gólman, který chytal na posledních dvou mistrovstvích světa i na Světovém poháru, už zřejmě není neotřesitelnou jedničkou reprezentace. „To je hokejový život. Jednou jste tam, jednou ne. Nemůžu mluvit za něj, ale bral to podle mě v pohodě,“ dodal Židlický.
