Milan Kajkl

Milan Kajkl | foto: ČTK

Život Milana Kajkla: tituly v Dukle i těžká dřina v kovárně

  • 7
Legendární obránce Milan Kajkl, který bude mít pohřeb v úterý 28. ledna, získal začátkem sedmdesátých let dva tituly mistra republiky s Duklou Jihlava. Přitom hrál přes dvacet let za Škodu Plzeň - bez titulu. Zažil velkou hokejovou slávu s dvěma tituly mistra světa a stříbrem z olympiády. To všechno v sedmdesátých letech.

Noční číšník, kovář, ostraha v hypermarketu

Po skončení kariéry opustil hokejové prostředí. Jezdil s kamionem, živil se jako číšník v nonstop restauraci. Dělal tam noční, třeba i pět týdnů v kuse. Jednou se mu udělalo špatně v hypermarketu, který jako člen ostrahy hlídal. Pak musel do nemocnice.

"Dlouho jsem věděl, že jakmile hodím brusle do skříně, půjdu normálně dělat. Zašel jsem za ředitelem Škodovky, jestli by pro mě něco neměl. Jedině v hutích, slyšel jsem. Tak jsem to vzal," popsal jednou v rozhovoru Kajkl.

Dělal ve Škodě na směny u bucharu v dílně na zápustkové kování. Byla to dřina. Kolo na tramvaj zpracovával při teplotě 1 400 stupňů. Když ve fabrice začínal, bolely ho všechny svaly i hlava. Měl opálené prsty, popraskané spojivky. Na hokej ale chodil dál, pokud měl volno.

"Když přijel do Škodovky první porevoluční ministr práce Miller, shodou okolností také bývalý kovář, tak mě poznal a divil se, že jako dvojnásobný mistr světa pracuji v kovárně. Slíbil, že se postará o to, abych tak těžkou práci nemusel dělat. Už se ale nikdy neozval," zavzpomínal později Milan Kajkl, který v kovárně pracoval dvanáct let.

"Kovařina je neskutečná dřina. Díky tomu, že jsem měl z hokeje dobrou fyzičku, vydržel jsem tam tolik let. Pamatuji si na chlapy, kteří to v kovárně také zkoušeli a po první šichtě u bucharu to vzdali. Ráno se nemohli z té únavy ani probudit," dodal.

Milana Kajkla trápily na sklonku života vážné zdravotní potíže. Za léky vydával hodně peněz a v důchodu už se mu jich nedostávalo. Pomohl mu Nadační fond západočeských olympioniků. Na léky mu přispěl. Do důchodu šel Kajkl na podzim roku 2012.  "Moc se ale netěším. Já jsem takový, že pořád musím něco dělat, tak si najdu nějakou brigádu," pověděl těsně před důchodem, kterého si nakonec moc neužil.

Milan Kajkl (vlevo) společně s Františkem Černíkem a Františkem Kaberlem s trofejí pro mistry světa na šampionátu v Katovicích v roce 1976.

Někdejší skvělý obránce občas přemýšlel o tom, jak by se jeho život vyvíjel v případě, kdyby šel do NHL. Po Kanadském poháru v roce 1976 chtěla tohoto skvělého obránce Minnesota a Toronto.

Pár jeho spoluhráčů emigrovalo. Kajkl se rozhodl neodejít. "Bál jsem se o rodiče, o rodinu. A já byl kluk do party, neuměl jsem tohle všechno opustit," svěřil se MF DNES při jednom z mála rozhovorů, které poskytl.

Měl jsi odejít do NHL, říkala mu maminka

 Kajklova maminka mu to vyčítala. "Komunisty nesnášela, vždyť jí sebrali statek. Ještě dlouho mi nadávala, že jsem měl zůstat v Americe. Prý by to vydržela," dodal před lety. Později mu volali z německého Landshutu, aby hrál tam. Opět neodešel, setrval v Plzni.

"Jsem rád, že dnešní hráči neřeší starosti, které vadily naší generaci. Na akce nároďáku jezdili tajní, kteří nás sledovali na každém kroku. Takového člověka jsme poznali během pěti minut. To, co bylo zadarmo, okamžitě sežral. V lize si člověk připadal jako nevolník. Já hrál s výjimkou vojny v Jihlavě celý život za Plzeň, až po třicítce mě soudruzi pustili aspoň do Rakouska a do Švýcarska. Ale na přestup v rámci naší ligy jsem nemohl ani pomyslet, i když mě chtěli ve Spartě, kde jsem měl už dokonce podepsané přestupní lístky, či v Litvínově. V roce 1980 se ozvalo Brno. Plzeň však byla zase proti. Povídám: Jsem u vás od sedmnácti, copak jsem tady udělal málo? Jenom zakroutili hlavou...," uvedl v roce 2002 v časopise Hokej.

Milan Kajkl patřil spolu s Bohuslavem Ebermannem k symbolům hokejové Plzně. A stihl zažít jako divák i éru Martina Straky, který dovedl Plzeň k vítězství v extralize. "Martin je taková naše plzeňská modla, protože kdyby nebylo jeho, nebyl by už v Plzni hokej," poznamenal jednou Kajkl, který zemřel minulý týden ve věku 63 let.

Během řady sezon v naší nejvyšší soutěži sehrál celkem 445 utkání a dal 48 branek. Objevil se také 106krát v obraně československé reprezentace. Nastoupil na čtyřech mistrovstvích světa (1975, 1976, 1977 a 1978), na olympijských hrách (1976) a na Kanadském poháru (1976).

Poslední rozloučení s bývalým reprezentantem se uskuteční v úterý od jedenácti hodin v Plzni. Konkrétně ve velké obřadní síni krematoria Ústředního hřbitova v 11.00 hodin.

,

Mistrovství světa v hokeji 2024

Hokejové MS 2024 se uskuteční od 10. do 26. května v Praze a Ostravě. Český tým se představí v pražské základní skupině, kde ho čekají Kanada, Finsko, Švýcarsko, Dánsko, Norsko, Rakousko a Velká Británie.