„Ještě před samotným turnajem tam začne finální přípravný kemp,“ popisuje Michal Hrádek. „Čekají nás na něm zápasy s Amerikou a Švýcarskem. A pak asi přijde ještě nějaké škrtání v sestavě,“ doplňuje Hrádka v dvojrozhovoru pro MF DNES Tomáš Urban.
Myslí člověk na to, že těsně před turnajem může zase odletět domů?
Tomáš Urban (TU): Je potřeba zůstat svůj. Makat, co nejvíc to půjde, a hrát na maximum. Pak to vyjde.
Jedna věc jsou výkony, ale vymazat ze soupisky vás klidně může i covid. Jak velký pozor na kontakt s lidmi jste si před odletem dávali?
Michal Hrádek (MH): Byli jsme na to hodně upozorňováni. Absolvovali jsme několik mítinků s trenéry i s manažerem nároďáku Otou Černým. Před odletem dva testy, pak další po příletu do Kanady... I kvůli tomu nikdo pořád nemá nic jisté, ale doufám, že se nám to všem vyhne a poletíme v sestavě, která je napsaná. (Rozhovor vznikal týden před odletem, cestou do Kanady měl tým všechny testy negativní).
Po příletu do Edmontonu vás na hotelu čeká dvoudenní karanténa. Máte už představu, jak ji strávíte?
MH: Určitě se budu učit na maturitu, kterou mám letos před sebou. Školu teď docela zanedbávám.
TU: Já bych řekl, že nás čeká nějaký program s kondičním koučem, který nám připraví tréninky přes Skype, abychom se alespoň trochu udrželi ve formě. Vím, že to podobně měli kluci na šampionátu i minulý rok. Jinak se asi kouknu na něco na Netflixu, ale dál upřímně vůbec nevím a moc se na to netěším.
Velkým tématem juniorských turnajů jsou Vánoce mimo domov. Jak to vnímáte?
TU: O svátcích vždycky chodíme hrát takové vánoční hokeje, takže mě trochu mrzí, že tady nebudu. Ani u stromečku s rodinou, ale myslím, že to mistrovství za to rozhodně stojí.
A u stromečku se sejdete s týmem.
MH: Určitě jo, ale žádný takový plán zatím není. Je na to dost času, tyhle věci vznikají až za chodu. Něco ale s klukama vymyslíme a oslavíme to společně.
TU: Od trenérů potom časem během turnaje dostaneme nějaký předběžný program.
Hlavní ale budou zápasy. Na který se nejvíc těšíte?
MH: Já se těším na každý, který budeme hrát, ale nejvíc asi na ten s Kanadou. Její hráči jsou fakt odskočení. Neříkám, že v ostatních týmech ne, ale o Kanadě je to známé. Doufám, že přijde hodně lidí a bude dobrá kulisa.
Součástí kanadského týmu bude i loňská jednička draftu obránce Owen Power. Těšíte se třeba speciálně na něj, Michale?
MH: Toho nesleduju, z obránců mě zajímá jenom Honza Kolář. I když nevím, jestli ten byl na dvacítkách.
TU: To bys ale měl vědět.
MH: To je jedno. Minimálně byl na mistrovství světa dospělých a hlavně na olympiádě! (směje se)
Dělá si z vás takhle legraci i Jan Kolář?
MH: Ne. A rozhodně to není tak, že bych si z něj utahoval já. K Honzovi hodně vzhlížím, je to můj parťák v obraně, vzal si mě k sobě a v kariéře mi hodně dává. Vždycky se mi snaží nějak poradit. Určitě si ze sebe navzájem nijak nestřílíme.
Za mořem je juniorský šampionát velký fenomén. Je to v této fázi kariéry vrchol i pro vás?
MH: Na turnaji hrají nejlepší hráči našeho ročníku a každý se tam chce ukázat. Je to hodně sledované, těšíme se a doufám, že uhrajeme co nejlepší výsledek.
A co osobní cíle?
MH: Ty bych říkat nechtěl. Všichni budeme táhnout za jeden provaz jako tým a budeme chtít v turnaji dojít co nejdál. Určitě máme na úspěch, kterým by jednoznačně byla medaile.
Jsme hokejový národ, takže pro medaili se jede víceméně na jakýkoliv turnaj, ale realita je trochu jinde. Českému hokeji poměrně ujíždí vlak, v čem je podle vás největší problém?
TU: Ta věc není jedna, je to o přístupu jednotlivců, dovednostech... Nevím, jak na to mám odpovědět.
Loňskou dvacítku poměrně zpražil šéftrenér svazu Filip Pešán, který řekl, že by trenér musel být Copperfield, aby s týmem dokázal udělat úspěch. Jak jste jeho slova vnímali?
MH: K tomu bych se nechtěl vyjadřovat zase já, protože... (odmlčí se)
TU: Na tom loňském turnaji jsme nebyli, takže těžko říct, co se na mistrovství dělo. Uvidíme, jak to bude letos.
Asi největšími lídry tohoto týmu by měli být obránci Stanislav Svozil, David Jiříček, Michael Krutil nebo třeba útočník Jan Myšák. Vidíte ještě nějakého jiného skrytého tahouna, o kterém se moc nemluví a může se ukázat?
MH: Tomáš Urban.
TU: (rozesměje se) Těžko říct, především bude rozhodovat týmový výkon. Jak si budeme pomáhat na ledě a jaká budeme parta.
Michal Hrádek (vlevo) a Ondřej Rohlík z Pardubic bojují s Marisem Bičevskisem z Mladé Boleslavi.
Její součástí překvapivě nebude gólman Nick Malík, který se šampionátu sám vzdal. Komunikoval o tom s vámi dopředu?
TU: Psal nám do skupiny, kterou máme na Messengeru, ale nechtěl bych to úplně rozebírat. Je to jeho věc, nevíme, jak to všechno je. Dostali jsme zkrátka jen info, že s námi nepoletí z osobních důvodů, které musíme respektovat. Jinak se ale vesměs všichni na reprezentaci těší.
Národní tým se začíná sledovat od „šestnáctky“. Napadne hráče už tam, že za pár let by rád na juniorské mistrovství?
TU: To nevím, asi ne. Spíš jsem měl v hlavě mistrovství světa U18, které nás bohužel minulo kvůli covidu. Po zrušení už jsem ale nad dvacítkami uvažoval.
Od léta patříte Dynamu. Vybral jste si ho třeba i kvůli tomu, že poměrně pravidelně zásobuje mládežnické reprezentace a budete v něm víc na očích?
TU: To rozhodně. Pardubice jsou jedním z nejlepších klubů u nás a určitě jsem nad tím takhle přemýšlel. Zatím mám za sebou v „áčku“ dva zápasy, které snad ode mě nebyly úplně špatné. Ve Varech jsem měl sice -2, což vypadá hrozně, ale byla to spíš smůla. Pak jsem hrál čtyři minuty s Libercem, tam jsem se na led nedostal kvůli přesilovkám a oslabením, trenér to se mnou řešil. Poslali mě zpátky do Litoměřic, abych si zahrál víc.
Je pro vás mistrovství motivací i v tom smyslu, že byste se třeba z něj mohl vrátit rovnou do Dynama?
TU: Určitě. Byl bych jedině rád, kdyby se to stalo, ale nejdřív musím něco předvést na ledě.
Michale, vy extraligu hrajete stabilně už druhým rokem. Takoví jste v obraně tři, znáte už svou roli?
MH: Očekává se ode mě, že budu tvrdit muziku a blokovat střely. Asi budu využívaný především na oslabení, mám to dané. Jsem s tím smířený a doufám, že tak týmu budu maximálně platný.
Tomáš Urban (vlevo) z Litoměřic překonává Jana Brože z Jihlavy.
V Litoměřicích běží projekt Dukla zaměřující se právě na přechod mládežníků do dospělého hokeje. Řešil tam s vámi někdo vaši nominaci, Tomáši? Třeba Jan Výtisk, jeden z držitelů posledního juniorského zlata z roku 2001.
TU: Dostal jsem hodně rad, abych si hlavně věřil, nevymýšlel zbytečně nic nového a hrál hokej, díky kterému jsem byl vybrán. S Honzou Výtiskem jsem se o tom nijak extra nebavil, jen krátce v pár větách. Mám makat, hrát poctivý hokej a přivézt úspěch.
Na kariéru Michala Hrádka zase tak nějak dohlíží Ján Lašák. Co říkal na vaši nominaci?
MH: Jsme velcí kamarádi s jeho synem a je pravda, že mi Jánko hodně pomohl. Dával mi různé rady a s jeho rodinou jsem procestoval svět. Byli jsme v Americe nebo třeba ve Finsku, takže mám se všemi neskutečné zážitky. Zatím mi nic nepsal, ale určitě si na mě vzpomene.
Na úspěch juniorky v podobě té vysněné medaile se čeká už 17 let, máte to v hlavě?
MH: Neřekl bych. Jdeme za svůj ročník odehrát co nejlepší turnaj a pokusit se o co nejlepší výsledek.
TU: Je to pro nás rozlučka s mládežnickými reprezentacemi, budeme bojovat. Jedeme se ukázat celému světu a bylo by fajn říct si třeba o místo v seniorském nároďáku.
