Kanadský pohár 1976: nový počátek hokeje

Praha - "Fantastický zážitek. Jeden z nejlepších turnajů, jaké jsem kdy hrál. Nejen proto, že se nám tak dařilo. Všude bylo vidět, že jsme přijeli do hokejové země. Nabité stadiony, vynikající atmosféra." Tak vzpomíná po třiceti letech na první ročník Kanadského poháru bývalý hokejový reprezentant Milan Nový.

Dzurilla, Kanadský pohár 1976 - PAMÁTNÝ OKAMŽIK. "Kouč mi poradil, abych počkal, až brankář povyjede," řekl kanadský útočník Darryl Sittler po druhém finále Canada Cupu. Ve 12. minutě prodloužení překonal Dzurillu a rozhodl o vítězství Kanady v prvním ročníku turnaje. | foto: ČTK

"Otočte stránku," hlásaly novinové titulky v zámoří už před začátkem Canada Cupu 1976.

Nastal nový počátek světového hokeje. Jeho nultá hodina.

Poprvé v historii se mohli střetnout nejlepší hráči z NHL a Evropy. Zároveň se Kanada vrátila z izolace na světovou scénu.

Po roztržce kolem startu profesionálů na mistrovství světa v roce 1970 bojkotovala pravlast hokeje všechny akce. Výjimkou byla Série století o dva roky později, kdy se výběr NHL střetl v osmi zápasech se "sbornou" SSSR. V roce 1974 ho napodobila konkurenční liga WHA.

Kanadský pohár vymyslel a zorganizoval hokejový diplomat a právník Alan Eagleson ve spolupráci s NHL a hráčskou asociací NHLPA. Vedle Kanady a USA se ho zúčastnily čtyři evropské země - Československo, Finsko, SSSR a Švédsko.

Co dělají účastníci Canada Cupu dnes

Jiří Holeček (62 let) - Trénoval, komentoval televizní přenosy, pracoval v reklamě. Zastupoval například firmu Hewlett-Packard. Od loňska je v důchodu.
Vladimír Dzurilla - Po skončení kariéry přesedlal na dráhu trenéra. Zemřel 26. července 1995 v německém Düsseldorfu na selhání srdce ve věku 53 let.
Pavol Svitana (58) - Tehdy necestující třetí gólman pracuje v penzionu své dcery. Také trénoval. Naposledy juniory v Nových Zámcích.
Oldřich Machač (60) - Král bodyčeků byl obchodním zástupcem německé potravinářské firmy. V roce 1992 založil vlastní společnost. Podnikání se věnuje dodnes.
František Pospíšil (62) - Trénoval reprezentaci Československa, naposledy vedl druholigové Louny. Coby důchodce pomáhá italské firmě jako správce budov.
Jiří Bubla (56) - Žije v kanadském Vancouveru, kde hrál NHL. Vlastnil kavárnu, naposledy podnikal v autodopravě. V Čechách se objevil před dvěma lety na pohřbu Ivana Hlinky. Letos v červnu podstoupil dlouho plánovanou operaci zad.
Milan Kajkl (56) - Pracoval v těžkých provozech plzeňské Škody a v pohostinství. Naposledy byl zaměstnán jako ochranka v nákupním středisku. Je dlouhodobě nemocen.
Miroslav Dvořák (54) - Po těžkém onemocnění prodělal několik operací hrtanu. Dál hraje za Hlubokou, kde provozuje Kuki Arénu, restauraci a ubytovací zařízení.
Milan Chalupa (53) - Ze střídačky vede prvoligovou Duklu Jihlava. Nejvyšší soutěž jako trenér zažil v Pardubicích.
František Kaberle (55) - Spolupracuje s agenturou bývalého obránce Bobbyho Orra, která zastupuje i jeho syny Františka a Tomáše. Provozuje sportovní obchod a letní hokejovou školu.
Vladimír Šándrik (55) - Jako trenér působil například v Popradu a Košicích. Nyní vede prvoligový tým Banské Bystrice.
Milan Nový (54) - Zastupuje americkoizraelskou firmu na kosmetiku. Současně pracuje pro stavební společnost Unistav.
Josef Augusta (59) - Jako trenér dovedl českou reprezentaci třikrát k titulu mistrů světa. Naposledy vedl Slovan Bratislava.
Bohuslav Ebermann (58) - Sedmnáct let strávil ve francouzském Grenoblu. Před třemi lety se trvale vrátil. S francouzským společníkem má v Plzni tiskárnu.
František Černík (53) - Prezident HC Vítkovice a člen výkonného výboru hokejového svazu. V minulosti byl generálním manažerem reprezentace.
Ivan Hlinka - Jako trenér byl mimo jiné strůjcem olympijského triumfu v Naganu 1998. Zahynul na následky autonehody 16. září 2004 u Karlových Varů. Bylo mu 54 let.
Jaroslav Pouzar (54) - Bývalý generální manažer a trenér Českých Budějovic. Podniká v oblasti fitness, zvládl boj s leukemií.
Vladimír Martinec (56) - Trénoval v extralize i reprezentaci. Člen představenstva a sportovní ředitel pardubického Moelleru.
Jiří Novák (56) - Trénoval ve Švýcarsku a Hradci Králové. Od roku 1989 podniká. Vlastní penzion a hotel v Pardubicích.
Bohuslav Šťastný (57) - Dlouhá léta pracuje jako vedoucí prvního mužstva v Pardubicích.
Marián Šťastný (53) - Svého času byl předsedou Světového kongresu Slováků. Vlastní hotel a golfové hřiště v St. Nicholas v kanadském Quebeku, které nese jeho jméno.
Peter Šťastný (50) - Poslanec Evropského parlamentu za Slovensko. Kandidoval jako nečlen za křesťanské demokraty. Donedávna generální manažer slovenské reprezentace.
Jiří Holík (62) - Užívá si důchodu. Předtím učil ve sportovních třídách, trénoval v Jihlavě dorost.
Karel Holý (50) - Trenér mládeže ve Spartě. Má rovněž obchod se sportovními potřebami.
Pavel Richter (51) - V nejvyšší soutěži trénoval Slavii a Spartu, spolukomentátor televizních přenosů.

Karel Gut (78) - V důchodu. Po dlouholetých službách hokeji zůstal čestným předsedou svazu.
Ján Starší (72) - Také už si užívá penze. Je členem nominačního kolegia Síně slávy slovenského svazu.

Výsledky turnaje

Zápasy ve skupině
ČSSR - SSSR 5:3 (Nový 2, Pospíšil, B. Šťastný, Martinec), ČSSR - Finsko 8:0 (Bubla 2, Martinec, Augusta, Ebermann, Nový, Chalupa, Pouzar), ČSSR - USA 4:4 (Hlinka 2, Bubla, Augusta), ČSSR - Kanada 1:0 (Nový), ČSSR - Švédsko 1:2 (Martinec), Kanada - Finsko 11:2, Švédsko - USA 5:2, Švédsko - SSSR 3:3, Kanada -USA 4:2, SSSR - Finsko 11:3, Kanada - Švédsko 4:4, Finsko - Švédsko 8:6, SSSR - USA 5:0, USA - Finsko 6:3, Kanada - SSSR 3:1.

Finále

Kanada - ČSSR 6:0 (14. a 52. Orr, 2. Perreault, 8. Potvin, 18. Lafleur, 60. Sittler).

Kanada - ČSSR 5:4 v prodloužení
(2. Perreault, 4. Esposito, 48. Clarke, 58. Barber, 72. Sittler - 30. Nový, 43. Pouzar, 56. Augusta, 57. M. Šťastný).
ČSSR: Dzurilla, Holeček (Svitana) - Machač, Pospíšil, Bubla, Kajkl, Chalupa, Dvořák, Kaberle (Šándrik) - Černík, Nový, Augusta, Martinec, J. Novák, B. Šťastný, Ebermann, Jiří Holík, Pouzar, M. Šťastný, P. Šťastný (Holý, Richter). Trenéři: Gut, Starší.
Kanada: Vachon, Cheevers (Resch) - Orr, Savard, Lapointe, Robinson, Potvin, J. Watson (Vadnais) - Leach, Clarke, Barber, Dionne, Perreault, B. Hull, Lafleur, Esposito, P. Mahovlich, McDonald, Sittler, Gainey, Shutt, Gare, Martin. Trenéři: Bowman - Kromm, Cherry, MacNeill.

Nejlepší hráč turnaje Bobby Orr (Kanada)

Příprava jako nikdy

Tým pořadatelské země se na hokejovou válku světů připravoval jako nikdy předtím. Kromě zraněného gólmana Drydena z Montrealu v kanadském mužstvu nescházela snad žádná z největších hvězd.

Povolení nastoupit dostal od svého klubu i skvělý obránce Orr. Dlouhodobě ho trápily potíže s koleny. Po další ze série operací vynechal už zápasy proti SSSR v roce 1972. Při Kanadském poháru se musel šetřit. Obrazně řečeno bruslil na jedné noze. Hrál opatrně. Přesto byl ze všech nejlepší.

"Zlatému tryskáči" Bobbymu Hullovi o čtyři roky dřív zakázali nastoupit v sérii proti sborné, protože zběhl do WHA. Najednou bylo vše odpuštěno. Celkem 19 hráčů kanadské sestavy bylo později uvedeno do Hokejové haly slávy. Vedle Orra s Hullem například Phil Esposito, Lafleur, Sittler, Perreault, Dionne, Robinson, Potvin, Clarke.

Devatenáct šampionů z mistrovství světa v Katovicích tvořilo kostru týmu Československa. Za Atlantik však neodlétal jako favorit.

Hlavní nebezpečí pro Kanadu stále představoval Sovětský svaz, byť trenér Tichonov při premiéře na střídačce SSSR neměl při ruce opory Michajlova, Petrova, Charlamova či Jakuševa. Věřili si Švédové, posílení profesionály v čele s obráncem Salmingem.

Hráči československého týmu měli s hvězdami zámořských soutěží mizivé zkušenosti. "Zaujaly mě jejich hezké dresy," utrousil povýšeně kanadský kouč Bowman o mužstvu trenérů Guta a Staršího.

Turnajový souboj v montrealské hale Forum však způsobil šok. Neskutečné představení rozhodla jediná branka z 56. minuty.

"Životní gól? Takový nemám. Kdyby Dzurilla nezachytal, prohráli jsme 1:3 a šli domů," říká dnes Milan Nový. Nejlepší střelec historie československého hokeje však 9. září 1976 vešel do dějin.

"Nebyla to žádná rána. Brankář si lehal a já puk prostrčil pod něj," vybavuje si památný okamžik Nový. Oslavován byl i brankář Dzurilla. Na něj nikdo nevyzrál.

Do té doby v turnaji neporažený výběr Československa si zajistil jako první účast ve finále. Kanada na závěr porazila SSSR 3:1 a postoupila také.

Hrdinové okamžiku

O konečné vítězství se hrálo na dva vítězné zápasy. První proběhl v Torontu. Kanaďané za první třetinu nasázeli čtyři góly. "Moc jsme si o sobě mysleli," poznamenal Dzurilla. Střídající Holeček inkasoval ještě dvakrát - 0:6.

Odvetu 15. září v Montrealu začali Kanaďané také svižně. Po dvou rychlých gólech šel za Holečka mezi tyče Dzurilla. Potom se zápas změnil v obrovské drama.

V normálním čase skončilo utkání 4:4. Pokrytí Martincovy rány v prodloužení označil kanadský gólman Vachon za svůj nejtěžší zákrok v zápase. Rozhodnutí však padlo až v čase 71:33. Sittler ujel po levém křídle a chladnokrevně zavěsil - 5:4.

"Vachon ukazuje, že chce můj dres. Vidím, že Pouzar a Mahovlich se už převlékli, stejně tak Machač a Hull i Pospíšil. Bez váhání přetahuji dres přes hlavu," popsal Dzurilla neobvyklou scénu, která po skončení zápasu následovala přímo na ledě.

Výměna dresů. V hokeji do té doby nevídaná záležitost. Skvělý zápas, vynikající turnaj. S nádherným zakončením.

"Občas jsem zvažoval, které utkání ze stovek odehraných vybrat a přisoudit mu přívlastek největší. Bezpečně zvítězilo nezapomenutelné finále Canada Cupu," vzpomínal po letech Vladimír Martinec.

První Kanadský pohár znamenal průlom ve vztazích zámořského a evropského hokeje. Zastihl na vrcholu sil zlatou generaci československých hráčů 70. let. Zvítězili Kanaďané. Ale zámoří objevilo i československý hokej.

Lidé byli tehdy nevyspalí a mluvili jen o hokeji

Milan Nový - gól! Úplně zaslouženě vedeme 1:0, křičel komentátor Luděk Brábník. Na tehdejší poměry do mikrofonu doslova řval. Vidět na vlastní oči v televizi hvězdy NHL z masa a kostí? V roce 1976 něco neskutečného.

Svět se za těch třicet let zmenšil. V době internetu, satelitů, ale i hokejového sbližování a svobody vycestovat kamkoli si lze už těžko představit, co první noční přenosy pro hokejové fanoušky znamenaly.

Vybrané zápasy Kanadského poháru 1976 přenášela i tehdejší Československá televize. Lační diváci teprve poznávali, co to je bdít u obrazovky až do rána.

Vysílalo se i od jedné v noci.

Lidé pak chodili do zaměstnání nevyspalí. Pracovalo se většinou od šesti. Na cestě první linkou metra nebo ve vlaku si o hokeji vyprávěli. Odpoledne oželeli, že u řezníka mají pod pultem schované kilo hovězích jater. Spěchali domů, některé zápasy se dávaly ze záznamu.

Tehdejší tisk se až na výjimky omezoval na stručné a značně ředěné informace. Občas zařadil agenturní fotografii. O zápasech, které znamenaly zásadní zlom v chodu hokejových dějin, se do novin vešlo pár řádek.

O NHL se psalo spíš ve smyslu, jak je brutální, nebezpečná a zkažená. Nějaký šťastlivec se občas dostal k časopisu. Přivezl ho známý ze služební cesty, případně ze zámoří poslal strýček-emigrant. Šel pak z ruky do ruky.

Kanadští hokejisté, tehdy většinou ještě bez přileb, byli jako lidé z jiného světa. A tým Československa tyhle mimozemšťany v prvním vzájemném duelu v rámci Canada Cupu porazil! Dokonce v jejich svatostánku, montrealské hale Forum.

Kanada se našinci zdála málem stejně nedosažitelná jako planeta Mars. Pohled přímo do útrob hokejového chrámu byl zase podobně fascinující jako pro mazala z Karlova mostu vidina výstavy v pařížském Louvru.

"Výborně, Mariáne," pochválil Brábník útočníka Mariána Šťastného. Čtyři minuty před koncem druhého finále Canada Cupu strhl vedení 4:3 na stranu Československa.

"Clarke, Leach jde za kotoučem...

Vyrovnáno. Barber," zaznělo o malinko později.

Tuhle a další věty si s věrnou intonací opakovali ještě později i tehdejší kluci. Třeba když si na plácku hráli na skutečného Barbera s Clarkem nebo na Nového.