Western Hockey League (WHL) je považována za jednu z nejtvrdších juniorských lig v Kanadě a USA.
Působí v ní také čeští obránci, kterým se velmi daří. Ve Východní divizi hraje Libor Hájek za Saskatoon Blades, kde plní roli asistenta kapitána.
Na ledě se častokrát potkává s reprezentačním spoluhráčem Ondřejem Válou, jenž obléká dres Kamloops Blazers, a jemuž nabídl v roce 2016 smlouvu Dallas. Třetím příkladem toho, že WHL produkuje velmi dobré hráče, je Vojtěch Budík. Také jeho už si v draftu vybral klub z NHL.
Všichni tři jsou ve svých týmech šťastní. „Nemohl jsem dostat lepší tým, než je Kamloops. Jsem tam spokojený od doby, co jsem přišel. Pomohli mi naprosto ve všem, hraju spoustu minut,“ neskrývá své nadšení Vála.
Učitel s tisíci zápasy v NHL
Vojtěchu Budíkovi pomohla WHL k vypilování práce v obranném pásmu. V Prince Albert Raiders jej totiž více tlačí do bránění. „Dave Mason, můj trenér pro obránce, mě naučil více bránit než útočit.“
Western Hockey League ale naučí mladé hokejisty také zodpovědnosti, kterou musí prokázat, pokud chtějí mít v týmu důležitější roli.
„Možná jsem asistentem kapitána proto, že jsem v týmu jediným draftovaným hráčem. Snažím se kluky vést na ledě, i mimo něj,“ přiznává Hájek, kterého si vybrala Tampa Bay. Stejně jako Budík funguje v této pozici druhou sezonu.
Budík dějiště šampionátu zná„Letošní juniorský šampionát je pro mě specifický, protože Buffalo mě draftovalo. Znám prostředí, už jsem tady trénoval. Když jsme bojovali proti Rusku, bylo to vůbec poprvé, co jsem hrál ve velké hale Buffala. Byl to skvělý zážitek. Uvidí mě skauti, manažeři Buffala a fanoušci, může to být výhoda. Přípravné kempy NHL jsou úplně někde jinde, užívám si tady každý moment. Udělám vše pro to, abych si místo v Buffalu vybojoval.“ |
Statistiky mají oba letos solidní. Hájek má našlápnuto k nejlepší sezoně v dresu Blades (32 zápasů, 24 bodů). „Dávám hodně gólů, mám i dost asistencí. Jako tým hrajeme zatím nejlíp, co jsme kdy hráli. Moje první i druhá sezona byla ale také povedená,“ přiznává.
Vála je s 20 body druhým nejproduktivnějším bekem Blazers. Jak sám říká, produktivita ale není nejdůležitější součástí jeho hry. „Na body moc nekoukám, to je jen bonus. Jsem spíše defenzivní bek.“ Na konto Budíka prozatím přibylo 11 bodů.
Kanadské i americké soutěže se od těch evropských určitým způsobem liší. Většina z týmů má svůj nováčkovský rituál, jenž poctivě dodržuje.
Na vlastní kůži se o tom přesvědčil také obránce Vála. „Když jsme jeli na první venkovní zápas, tak jsme museli zpívat v autobuse. Já jsem zpíval českou hymnu,“ vzpomíná s úsměvem na tváři.
Vzorem mladíkům v juniorských soutěžích mohou být také jejich spoluhráči z reprezentace, kteří si už nejprestižnější soutěž světa zahráli. Řeč je o dvou útočnících českého národního týmu - Filipu Chytilovi, který ve dvou zápasech oblékl dres New Yorku Rangers, a Martinu Nečasovi, jenž jednou nastoupil za Carolinu.
Smlouvy pro české beky
Ondřej Vála je na dobré cestě, smlouvu totiž podepsal s Dallasem.
„Byl jsem pozvaný na nováčkovský turnaj, kde jsem strávil sedm dní a sehrál čtyři zápasy. Dal jsem do toho vše, co jsem mohl. Věděl jsem, že je to šance, která se nebude jen tak opakovat. Hned týden nato jsem dostal zprávu, že mají zájem podepsat smlouvu,“ říká devatenáctiletý bek.
Také Budík, jehož v roce 2016 draftovalo Buffalo Sabres, očekává nabídku. Ví ale, že ta ještě start v NHL neznamená. „Jestli teď v průběhu sezony podepíšu smlouvu, asi půjdu na farmu. Uvidím, jestli potom dostanu šanci jít do NHL.“
O tom, že je cesta z WHL do NHL možná, přesvědčuje i historie. Přesně touto cestou šel například nejlepší střelec WHL z roku 1999 Pavel Brendl, ten se dostal do Philadelphie.
Čeští mladíci ale ví, že k jejich snu vede ještě tvrdá dřina a odříkání.
