„Sám jsem se ozval Slávovi Lenerovi, že bych chtěl pomoct a předávat mládeži zkušenosti. Snažili jsme se najít vhodnou spolupráci, která by byla pro obě strany přijatelná a dávala smysl.“
Co tedy budete dělat?
Ještě to není schválené, ale měl bych mít na starost brankáře z celé Moravy, kterým bych se věnoval na speciálních jednodenních kempech. Těch by se měli účastnit top gólmani, kteří by dostávali informace, jakým stylem se momentálně chytá a co pro ně v jejich rozvoji můžeme udělat.
Jak jméno Čechmánek táhne?
Nevím, jen se snažím pomoct a když to bude ku prospěchu a brankáři budou mít chuť se zlepšovat, tak to bude pro nás všechny jenom dobře. Práce s mládeží není nikdy vidět hned, je to práce na pár let. Ale věřím, že se dopracujeme k tomu, že budeme mít víc kvalitních brankářů.
Jak moc vás ta práce pohltila?
Je to něco, čemu rozumím, co znám a co umím. Díky zkušenostem můžu dát klukům něco navíc. Když člověk něco dělal dlouhou dobu, spoustu toho prožil a na vlastní oči viděl, jak se v zahraničí chytá a pracuje, jaká je tam píle a nasazení nejenom hráčů, ale i trenérů, tak je dobré to přenést i sem.
Jste optimista, co se týká budoucnosti českého hokeje?
Je pravda, že ubývá talentů, kteří se dostanou na draft a posléze se prosadí do NHL. Ale dětí, které sportují, je celkově málo. Možná je to tím, že je spousta sportů. Před 30 lety byly tři, čtyři hlavní, které pohltily hlavní proud. Důležité je, že se jim chceme otevřít a ukázat cestu.
Takže jste optimista?
Tak určitě, dělá se toho víc než dřív. Před pěti, deseti lety nebyla práce s mládeží taková jako dnes.
Jako trenér jste působil ve Vsetíně, ale moc dlouho jste tam nevydržel. Proč?
Byl jsem tam necelou sezonu. Začal jsem u mladšího dorostu, ale po měsíci jsem byl požádán, abych přešel k juniorskému týmu. Tak jsem na to kývl a věnoval se brankářům. Pro mě to byla dobrá zkušenost a dobrý rok. Díky němu jsem získal pohled na situaci v mládeži.
Pokorný Čechmánek, to tu ještě nebyloKdybyste dnes potkali Romana Čechmánka, asi byste se podivili. Z dřívějšího suveréna, jenž se nebál ostřejších prohlášení, se stal nenápadný a tichý muž hovořící rozvážným, přemýšlivým a hlavně opatrným tónem. Za tou proměnou je nejspíš tvrdá životní zkušenost, která ho připravila o veškeré úspory. A že jich bylo – bývalý gólman během kariéry vydělal zhruba 240 milionů korun. Dnes nemá nic, a naopak ještě dluží, kam se podívá. „Je to kapitola života, ke které se nechci vracet,“ zopakoval během rozhovoru několikrát. Trojnásobný mistr světa a olympijský vítěz z Nagana není hlupák, jen doplatil na svou povahu. Chyběla mu právě zmiňovaná pokora, jinak by „nerozfofroval“ veškeré vydělané prostředky. Nevynášela mu luxusní vinotéka v Praze, nevyšel pokus o stavbu bytového komplexu v Holešově, stejným fiaskem dopadla snaha o domov důchodců v Prostějově, budování biofarmy s ubytováním a restaurací na chorvatském ostrově Brač, krachl i pivovar ve Zlíně. Ale kdo ví, třeba bylo přece jenom všechno zlé k něčemu dobré. |
Máte plán etablovat se ve velkém hokeji?
Člověk nějakým způsobem začíná. Já si udělal béčkovou licenci ke konci minulého roku. Někdo to bere tak, že ji potřebuje, já to vnímal tak, že jsem se dozvěděl spoustu nových věcí, které si člověk jako hráč neuvědomuje. Ale co bude dál, to ukáže čas. Uvidíme, jaká bude odezva.
Láká vás práce s brankáři, nebo byste chtěl být hlavní kouč?
Samotný koučink mě baví. Je to věc, která je asi na vrcholu, ale člověk potřebuje sbírat zkušenosti, aby i jako trenér nějak vystupoval. Jako hráč jsem viděl všechno jinak.
Takže jako trenér už nejste impulzivní?
Vůbec ne, ty časy jsou pryč. Chci po klucích, aby si nedělali těžkou hlavu z hokeje. Aby byli na jednu stranu pracovití, hráli hokej s radostí, smáli se, ale aby to mělo nějaký řád a naučili se poslouchat povely.
Když si vybavíte, jak jste chytal v NHL a jak se tam chytá teď, v čem vidíte zásadní rozdíl?
Brankářský styl se pořád mění. Když se vrátíme pět, šest let zpátky, tak se hodně chytalo na brankové čáře, hodně se slajdovalo, dneska už je to pryč a je to víc o bruslení. Dneska se po brankáři chce, aby byl víc jako šestý hráč. Časem se po nich bude chtít, aby jejich role byla prakticky jako třetí obránce.
Co říkáte na české brankáře ať už v Americe tak v Evropě?
Jsou to mladí kluci, kteří mají všechno před sebou. Oni budou sbírat zkušenosti a porostou. Pokud se jim bude někdo věnovat a oni sami budou chtít, tak půjdou ještě víc nahoru. Je dobře, že máme v NHL nějaké brankáře, mladí k nim budou vzhlížet.
Kdo se vám nejvíc líbí?
Dobře má našlápnuto Mrázek, ale zatím měl první sezonu, kdy byl brán jako jednička. Pokud se mu to podaří další rok zopakovat, tak už bude mít pevnější pozici. Je to velmi dobře pohyblivý brankář, který umí číst hru.
Takže byste vyzdvihl jen jeho?
Ne, brankářů máme více. Tuto sezonu měl velice dobrou Michal Neuvirth. Ale chce to zopakovat, takové roky potřebujete aspoň tři, čtyři. Pak si gólman věří a poroste. Teď na mistrovství chytali velice dobře Furch s Francouzem. Splnili očekávání a jako dvojice působili velice dobře. Ale je samozřejmě těžké porovnávat brankáře, kteří chytají v Evropě s těmi z NHL, protože tam se hraje úplně rozdílný hokej, takže se po gólmanovi chce také úplně něco jiného.
Blíží se Světový pohár, jaké dáváte šance českému celku proti takovým týmům jako je Kanada nebo USA?
To je něco podobného jako ve fotbale. Nemáme tolik kvalitních hokejistů, kteří by hráli NHL v prvních dvou pětkách ve svých týmech. První dvě pětky chodí na přesilovky, jsou na ledě v rozhodujících chvílích. To jsou malé věci, které málokdo vidí, ale tito hráči jsou nejpotřebnější a udávají ráz týmu a to, jaké cíle ten tým bude mít. Takových hráčů moc nemáme, ale postupem času se zase můžou vychovat.
Opravdu tomu věříte?
Naše generace nebyla na začátku tak úspěšná. Všechno přišlo až ve chvíli, když jsme nabrali zkušenosti z těžkých utkání na MS. Teprve pak jsme se prosadili v Americe. Je to o zkušenostech a o tom, aby sehráli co nejvíce těžkých zápasů.
