Vše o juniorském mistrovství světa
Jak chápete páté místo na mistrovství světa?
Kdybychom skončili šestí, znamenalo by to, že jsme porazili jen Bělorusko a Švýcarsko, žádné opravdu těžké soupeře. Proto vzhledem k tomu, jak se tady vyvinuly okolnosti, jsme nakonec spokojení. Loni jsme byli šestí, letos je to místo páté, což značí alespoň nějaký posun k lepšímu.
Bez ohlednu na umístění, jaký je váš celkový pohled na představení českých barev?
Jeli jsme sem s určitými cíly a touhou, udělat nějakou medaili. Bylo tady v de facto celé mužstvo z plzeňského mistrovství osmnáctiletých, kde nám to uteklo o vlásek. Mysleli jsme si, že sem přivezeme dobrý tým, ale soupeři nespali a vytáhli sem hodně nových hráčů, o nichž jsme ani nevěděli. Poznali jsme, jaká je realita, jak jsou všichni dobří. I ti outsideři jako Bělorusko, Německo nebo Švýcarsko. Najednou z nich jsou rovnocenní protivníci, s nimiž jsme museli bojovat o čtvrtfinále. Hlavní neúspěch vidím v tom, že tohle mužstvo má na víc, než tady předvedlo. Možná je to díky špatnému vstupu do šampionátu.
Jaký je tedy váš dojem z mužstva?
Pochopitelně jsem zklamaný. Věřil jsem, že dokážeme daleko víc. Znal jsem všechny kluky dopodrobna, sleduji je nějakých pět let, mám přehled o jejich mentalitě a vím, co od nich můžu čekat. Myslím si, že hodně se jich změnilo. Hlavně ti, kteří jsou v Kanadě.
V jakém směru?
Očekával jsem od nich profesionálnější přístup, k němuž jsou v zámoří vedeni. Připadalo mi, že nestmelili kolektiv. A to je v hokeji strašně důležité.
To znamená, že se nevytvořila správná parta?
Ne, to neříkám. Mám na mysli pouze herní projev. Co se týká vztahů, nebyly žádné problémy. Hádky proběhly maximálně ty zdravé. Ale na ledě to prostě nějak nesedlo. Nebylo to ideální.
Můžete s tím vy jako trenér národního týmu něco udělat, když máte hráče na starost jen několik týdnů?
Pochopitelně jsme se snažili. Přendavat lajny, malovat, kdo bude víc vzadu a kdo bude útočit. Někdy to pomůže, někdy ne. V tomhle případě se to nepovedlo.
Mluvil jste o vašem pocitu. Vyskytly se ale ve hře nějaké objektivní, zjistitelné nedostatky?
Pochopitelně. Dostali jsme hodně branek, takže dost tomu chybělo. Přitom tolik mítinků, co jsme tady měli, to ti kluci asi nezažili nikde. Opravdu jsme s Mojmírem rozebírali kdeco. Jak u DVD, tak přes malování. Chtěli jsme se kluky na všechno připravit, přesto se vyskytly strašné chyby, ovlivňující zápasy. A navíc, když je jakékoliv mužstvo dole, tak stačí sebemenší chybička a hned se za ní draze platí. To byl i náš případ.
Kdybychom spadli? Tragédie!
Problémem českého mužstva byly nezvládnuté druhé třetiny. Jak jste se tento problém pokoušeli řešit?
To bylo nepochopitelné, co z toho vzniklo v několika utkáních. Nazval jsem to mikrospánek. Prostě hrajeme a najednou je tam výpadek, dostaneme tři góly a je po zápase. Nevím, v čem to je. Pravděpodobně za to může špatná koncentrace těch hráčů, kteří jsou právě na ledě. Mistrovství světa je o něčem jiném, než hrát ligu. Tady je každý zápas jen jeden, je třeba hrát na sto procent neustále. Řešili jsme to mítinky a ukazováním chyb. Těm lidem, kteří je udělali, jsem vysvětloval, co řešili špatně.
|
Vladimír Bednář (*1948) Nekompromisní levý obránce prožil téměř celou svou kariéru ve Škodě Plzeň. K jeho přednostem patřila hra do tělem a vynikající herní přehled. Zúčastnil se třech světových šampionátů, v roce 1972 Ve Stockholmu získal v letech 1969 a 1970 dvakrát bronz. Z olympijských her v Sapporu 1972 si přivezl taktéž bronzové medaile. 22. listopadu 1972 utrpěl ošklivé zranění oka, které ho vyřadilo ze hry na celý zbytek sezóny a hlavně z reprezentace, kam se již nikdy nevrátil. Za národní tým odehrál 65 utkání a vstřelil 3 góly. V nejvyšší soutěži sehrál 426 zápasů, v nichž nastřílel 89 branek. Jako trenér vedl v roce 1993 krátce hokejisty Škody Plzeň, jinak působil především jako trenér mládeže v Plzni a Karlových Varech. Nyní vede juniory Ústí nad Labem. Působil několik let i u mládežnických reprezentací. Hráče, které měl v kádru na MSJ ve Švédsku, vedl již jako trenér národního výběru šestnáctiletých, před dvěma lety stál na lavičce jako asistent trenéra Kopřivy na MS do 18 let v Plzni. |
Jak jste byl spokojený s přesilovkami a oslabeními svého týmu?
Přesilovek jsme nabídnutých měli hodně. A právě při nich se dnes rozhodují zápasy. My jsme je ale neuměli pořádně využít, bohužel. Naše koncovka byla asi tím nejhorším, co jsme tady předvedli. Ovšem zase třeba proti Švédsku jsme sice prohráli pět jedna, z deseti oslabení jsme ale ani jednou neinkasovali. A alespoň jeden gól jsme ze stejného počtu přesilovek dali.
Kde jste viděl rozhodující moment, v němž se mužstvo mohlo zvednout k lepším výsledkům.
Hned proti Rusům. Tam jsme chtěli uspět za každou cenu, týden jsme se na ten zápas připravovali a shromažďovali informace. V samotném utkání jsme pak šli do vedení ale díky zmíněnému mikrospánku jsme o něho přišli a potom už nám chyběly individuality, které by vývoj otočily. V optimálním rozpoložení jsme mohli uspět. Kdybychom ty Rusáky udělali, věřím tomu, že bychom šli do čtvrtfinále z prvního místa. A to by bylo úplně o něčem jiném. Jenže jsme dostali kládu, pak šup, další kláda od Finska a najednou bylo nutné bezpodmínečně vyhrát. To pokud by se nepovedlo, hráli bychom baráž. Tam mimochodem málem šla i Amerika. A podívejte se také, jak špatně málem skončili Slováci. Neumím odhadnout, pokud bychom se dostali do takovéhle situace my, jestli bychom to vůbec zvládli.
Přiznal jste, že jste myslel na to, co by se dělo, kdyby se vám nepodařila udržet elitní skupina MS, což by bylo horší v tom, že se příští rok koná šampionát v České republice.
To byl katastrofický scénář. Pochopitelně, každý vždycky myslí na to nejhorší, co by se mohlo stát. Takováhle možnost také existovala a já se neumím představit, co by to bylo za ostudu. To by byla pro český hokej přímo tragédie.
Z tohohle pohledu je tedy relativní úspěch alespoň to, že jste se bojům o záchranu vyhnuli?
Z jedné stránky bylo dobré, že jsme vyhráli alespoň ty dva zápasy ve skupině, kdy už jsme museli. Mysleli jsme, že to mužstvo nastartuje. Bohužel jsme pak šli na domácí, což hrálo velkou roli. Troufám si tvrdit, že třeba takové Američany bychom možná byli schopní porazit.
Na váš čtvrtfinálový zápas se očekávala velká návštěva, na níž se těšili i sami hráči. Nakonec tolik lidí nepřišlo. A když se podíváme na návštěvy vašich ostatních utkání, bylo to hodně slabé.
Je to pochopitelné. Loni jsme byli šestí a protože Švédové hokej dobře sledují, půjdou raději na Kanaďany nebo Rusy, kteří hrají pravidelně finále. Nebudou chodit na Bělorusko. Je třeba hrát hokej a nekoukat na diváky.
Hráči už jsou ale v tomhle věku zvyklí na jinou atmosféru.
Hlavně ti z Kanady, to je pravda. Jsou zvyklí na tlak a dokáží ze sebe díky tomu vydat všechno.
Jeden za všechny: Sobotka
Jak moc chyběli Tlustý s Kalusem?
Ti by nám pomohli hodně. Určitě bychom tak měli třetí solidní lajnu. Kalus má zkušenosti z farmy, kde už musí něco umět, aby se prosadil. Tlusťoch byl na osmnáctkách jeden z nejlepších, je ještě mladý a hlavně je to dobré bránící křídlo. To nám tady docela chybělo.
Nepomohl by v obraně talentovaný Štich?
Sledovali jsme ho, ale je ještě mladý. Bude mít dost prostoru v dalších letech. Uvažovali jsme i o Štrynclovi, rozhodli jsme se ho ale nezařadit.
Potěšil vás tady někdo z jednotlivců?
Když to vezmu celkově, bylo vidět, že mužstvo chtělo! (důrazně) Hlavně v začátcích, kdy ani naše hra nebyla špatná. Bohužel tam nebyla koncovka. Ti hráči, kteří dohrávali zápasy, byli takovou páteří, která táhla mužstvo. Tak to ale v hokeji bývá. Nemůžete mít čtyři perfektní lajny. Vždycky někdo hraje méně. Byli tady hráči, kteří to oddřeli ale nešlo jim to a pak takoví, kterým se prostě nedařilo. Převažovaly ale hlavně ty první případy. Asi si kluci špatně naladili formu. Zkrátka to nebylo ono.
Můžete být konkrétní?
Nemám rád vyjmenovávání jednotlivců. Jako mužstvo propadli všichni a nemá cenu ukazovat, jestli támhle Pepík něco udělal špatně. (po dlouhém váhání – a přemlouvání) Dobrá, za všechny bych vyzdvihl Vláďu Sobotku. Za každé situace bojoval a snažil se jít příkladem.
Kdo z členů letošního výběru má podle vás největší šanci prosadit se ve vrcholovém hokeji?
Tohle nejde jen tak odhadnout. Prosadit se ve světovém hokeji je velmi těžké. Je plno hráčů na stejné úrovni a bude záležet jen na tom, kdo bude mít štěstí. Do jakého mužstva přijde, jaký trenér ho bude trénovat, jakou bude mít v patřičné chvíli formu. Těch aspektů, zajišťujících to, že je někdo dobrý hokejista, je dnes mnoho.
Jak tomu bylo u ostatních týmů. Kdo na vás zapůsobil?
Pořádně jsem neviděl Kanaďany. Američany jen trochu. Jako celek sem ale přijelo výborné Rusko, které šlo ohromně nahoru, oproti osmnáctce je to úplně jiné mužstvo.
Co vy jako trenér říkáte na organizaci turnaje, na jeho zázemí?
Myslím si, že s plzeňskými osmnáctkami to nejde srovnat. Tady byly problémy třeba s jídlem nebo s ubytováním. Takhle velký turnaj už by v tomto směru měl mít nějakou úroveň. Ta tady nebyla dostačující. Nestěžujeme si jen my, ale slyšíme od všech výprav.
Mělo to třeba nějaký vliv na pohodu hráčů?
Řeknu to takhle – kdybychom vyhrávali, tak to všechno přejdeme. Takhle hledáme příčiny všude možně, jen ne tam, kde bychom měli.
Nepočítám se svým setrváním ve funkci
U národního týmu máte podepsanou smlouvu na jeden rok a ještě před turnajem nebylo jisté, zda po něm budete pokračovat.
Pro český hokej je páté místo pochopitelně neúspěch. Pokud se nepřiveze medaile, je to vždycky špatně. Já proto ani nepočítám, že bych pokračoval.
Nepůsobilo na vás negativně dřívější rozhodování mezi vámi a Pavlem Richterem?
Já jsem do toho nešel s tím, že to musím dělat za každou cenu. Ta situace se vytvořila sama, protože jsem v podstatě zaskakoval na turnaji v Petrohradě. Najednou nám to začalo jít a udělali jsme tam fantastické výsledky. V můj prospěch hovořilo i to, že jsem ty kluky znal lépe než Pavel. Ještě byl ve hře Kopřiva a asi další tři kandidáti, ale nějakým způsobem jsem to dostal já. Už mám také nějaký ten pátek, takže jsem si řekl, že to vezmu, abych také někdy něco dokázal.
A vy nechcete dokázat, že letošní neúspěch byla pouze náhoda? Nemáte ambice zůstat?
Já si myslím, že na post trenéra dvacítky je hodně čekatelů. (usmívá se) Já jsem šťastný, že jsem to vůbec mohl dělat alespoň jeden rok. To mi stačí, byl to pro mě takový svátek. Více už v hokejovém trénování asi nedokážu.
Takže mistrovství světa juniorů považujete za vrchol vaší trenérské kariéry? Jako hráč jste toho dokázal mnohem více.
Tolik lidí, kteří měli možnost trénovat dvacítku a předtím ještě i šestnáctku a osmnáctku zase tak moc není. Deska, když chcete být někde nahoře, musí si vás tam někdo vytáhnout. Sám od sebe nikam nepřijdete, musíme mít vždycky štěstí. Já jsem ho bohužel neměl a proto jsem působil převážně jen u mládeže.
Budete se teď tedy soustředit jen na svojí práci u juniorů v Ústí nad Labem?
Tam je pochopitelně pohoda, protože Ústí postoupilo a stačilo mu se zachránit. V dnešní době máme asi třiatřicet bodů náskok na posledního a zbývá pár kol do konce. Stres z mistrovství světa tedy budu vydýchávat tam.
Jak na vaše tamní svěřence působí fakt, že jste teď měsíc pryč?
Mám tam Míru Macha, svého kolegu, který mě plně nahrazuje. Je to bývalý hráč Kladna nebo Plzně. Za ten půlrok, co spolupracujeme, už nasbíral dost zkušeností a ví, jak připravit mužstvo. My jakmile se šestého ledna vrátíme, odjíždím do Jindřichova Hradce na zápas.
Jen pro zajímavost. Jaký herní styl praktikujete v Ústí a jaký jste ordinoval reprezentantům?
Každopádně defenzivní. Dneska kdo chce vyhrávat, musí mít dobrou obranu a gólmana. Neznám ofenzivní mančaft, který by neustále vyhrával. A tady na mistrovství je třeba se na obranu zvláště zaměřit a vycházet z ní.
Z vašeho týmu jste měl v širší nominaci Jana Kloze, kterého jste nakonec nevzal. Nebylo to kvůli případným reakcím, že prosazujete "své" hráče?
To ne. Já jsem bral všechny kluky, kteří hrají soutěž vyšší než juniorskou. Ta totiž podle mě není na mistrovství světa dostačující. Honza Kolz dost pravidelně nastupuje v Ústí za áčko. Od té doby, co jsem já přišel do dvacítky, jsem ho tam vždycky zkoušel. A on pravidelně potvrzoval svůj standard.
V hokeji se pohybujete už hodně dlouho. Prožíváte je ještě pořád stejně? Baví vás neustále?
Je to moje zaměstnání, tak na to pohlížím. V mých letech už nemůžu dělat jinou práci, než hokej.
