"Robert je vynikající hráč a dokázal proměnit rozhodující samostatný nájezd na olympiádě. I proto jsem rád, že se mi to podařilo," pochvaloval si v neděli Vokoun poté, co i tímhle kouskem pomohl svému týmu k překvapivému vítězství na ledě Toronta. A vedení zámořského klubu nedá v poslední době na výkony českého brankáře dopustit.
Činovníci Nashville Predators nemusí nijak litovat, že dali na postu jedničky Vokounovi příležitost. Rozhodli tak v polovině prosince, kdy odešel Mike Dunham do New Yorku Rangers. Tehdy byl Nashville na dně Západní konference, nyní se posunul na jedenácté místo s osmibodovou ztrátou na osmé místo, které zaručuje postup do play off.
Hráči Nashvillu si podle Vokouna v současné době věří a i před zápasy na ledě favoritů myslí na vítězství. "Jinak by nemělo smysl ta utkání hrát. My jsme si právě v této sezoně dokázali, že můžeme v NHL porazit kohokoliv. Proto jdu do každého zápasu s myšlenkami na vítězství," podotkl Vokoun, který má v této sezoně na kontě 21 výher.
Vokoun odešel do zámoří z extraligového Kladna v roce 1995, ale do týmu Montrealu se neprosadil. Nastoupil pouze na jednu třetinu v sezoně 1996/97 a inkasoval v ní čtyři branky. Smazat nepříjemný průměr dvanácti branek ze statistiky se mu podařilo až v roce 1998. Tehdy si ho vybral právě nováček soutěže Nashville, kde byl český gólman v pozici dvojky.
"Nejdříve jsem chtěl do NHL. Když se mi to podařilo, tak jsem chytal čtyři roky jako dvojka. Po tu dobu jsem se snažil na sobě pracovat, zlepšovat se, abych jednou dostal šanci jako jednička," popisoval svůj postup šestadvacetiletý rodák z Karlových Varů. "Měl jsem štěstí a vedení klubu mi věřilo. Je to pro mne obrovská zkušenost. Věřil jsem v to celou hokejovou kariéru."
V nové pozici si Vokoun vede velmi zdatně a v této sezoně si vylepšil svá dosavadní maxima. Odchytal již 48 zápasů, nejvíce v kariéře, jedenadvacet vítězství je jeho dalším osobním rekordem. Také průměr 2,28 branky na zápas překonává jeho statistiku z předešlých sezon.
"Samozřejmě se cítím více unavený než dříve, ale po psychické stránce je to skvělé. Mám důvěru trenérů a vím, že sebemenší chyba není konec mých nadějí a nebudu čtrnáct dní sedět na lavičce," pojmenoval Vokoun rozdíl mezi prvním brankářem a náhradníkem. "Předtím jsem se strašně moc snažil, ale tím, že jsem to lámal přes koleno, tak se mi tolik nedařilo. Teď jsem naprosto uvolněný a soustředím se jen na chytání," dodal.
