Máte za sebou první utkání v NHL po třech letech. Co vás po návratu překvapilo?
Hlavně styl hry. Je jiný než dřív. Jezdí se nahoru dolů, daleko víc se bruslí a daleko míň se hraje takticky. Všichni napadají a útočí. Když to porovnám s tím, co bylo před třemi lety, hra vypadá jinak. Už se nepraktikuje past středního pásma, všichni jsou agresivnější, vysunutější.
Změnil se i přístup soupeřů k vám?
Hlavně obránci se pořád snaží vyrážet a vypíchnout puk. Pamatuju se, že dřív všichni beci couvali a kopírovali váš pohyb, nikdo nechtěl riskovat, že propadne. Dnes vyrážejí všichni. Myslím, že pro fanoušky je to zajímavější, ale musíte přesně vědět, co děláte, protože když uděláte jednu chybu, hned jede soupeř dva na jednoho.
Je to pro vás lepší, nebo horší než dřív?
Až si na to zvyknu, tak to bude lepší.
Jak se po zápase cítíte? Jste z toho rychlého bruslení unavený?
Ne, to ne. Odehrál jsem toho přece jen o dost míň než dřív. Vím, že už nebudu chodit na led na pětadvacet minut za zápas. To je další věc, na kterou si musím zvyknout. Protože když celou kariéru hrajete pětadvacet a najednou máte patnáct minut, musíte upravit načasování, střídání je pak jiné.
Vy jste hned v prvním utkání překonal milník 1 600 bodů v NHL...
Věděl jsem, že když se nezraním, tak bych na to tuhle sezonu mohl dosáhnout. Je to příjemné. Hlavně jsem ale moc rád, že jsme vyhráli. Přece jen soupeřem byli obhájci Stanley Cupu. A nám nikdo nedával moc šancí, protože máme tolik nových tváří a neměli jsme čas se sehrát. Tři týdny, to není moc. A v kempu byly navíc další desítky hráčů, kteří se snažili prosadit do sestavy.
Philadelphii ovšem nakonec stačila k výhře podařená minuta na konci první třetiny. Do té doby vás domácí přehrávali.
To není žádné překvapení. Podívejte se, kolik máme mladých kluků a máme totálně nový tým. A Boston je vítěz Stanley Cupu, pravděpodobně nejlepší tým NHL.
Jak moc ovlivnila první zápas téměř půlhodinová pauza před úvodním vhazováním, během níž vytahovali ke stropu vývěsku pro vítěze Stanley Cupu?
Pro Boston je to velká věc, i když možná z toho byli trochu unavení, když museli půl hodiny stát a čekat na ceremoniál. Pro nás to bylo o něco lepší. Na druhou stranu, oni mají sebevědomí, protože jsou mistři. Ale my si v zápase dokázali, že můžeme hrát s kýmkoliv.
Co jste dělal v těch třiceti minutách v kabině?
Vychladl jsem. Myslím, že tentokrát nebyla rozcvička na ledě k ničemu, protože byla potom tak dlouhá pauza. Příště pošleme na rozbruslení jen asistenta trenéra s brankářem.
