"Hašek byl fenomén, odchází nejlepší brankář současnosti," shodují se významní čeští trenéři. "První, co se mi při vyslovení jména Hašek vybaví, je úspěch. Byl zárukou úspěchu," říká Lener.
"V současnosti v Česku není takový talent, budeme hledat a těšit se, že se objeví. A kdo by ho mohl nahradit v reprezentaci? Snad Čechmánek, když se mu blude dařit jako dosud a nepotkají ho zranění. Za ním se stále mohou vypracovat Salfický a další," věří Augusta. U nás v lize ale nyní nevidí nikoho, kdo by se mohl Haškovu umění přiblížit.
Na roztržku v jihlavské šatně, kde tehdy voják Hašek odmítl chytat za Duklu proti zachraňujícímu se pardubickému klubu, do nějž se měl po sezoně vrátit, už Augusta skoro zapomněl. "Kdybyste mi to nepřipomněl, tak se mi to už dnes nevybaví. Je těžké to hodnotit, tehdy byla hektická doba a Dominik byl mladý. Myslím, že časem přišel na to, že to nebylo správné."
Ještě předtím získal Hašek s Pardubicemi dva tituly, u jednoho z nich byl trenérem Vladimír Martinec. "Mám na něho vzpomínky z více období. Když jako mladík začínal v Pardubicích, tak všichni koukali, jak je dobrý. Rozplývali se nad rozsahem jeho pohybu," pamatuje si.
"Hašek má obrovskou vůli, vše dělá naplno. Každý chce vyhrát, ale on ještě více. Třeba při fotbale v létě, dává do toho úplně všechno. Válí se po zemi, hraje obětavě. Dokáže všechny strhnout, takový zápal se hned tak nevidí," podotknul Martinec.
"I díky tomu nakonec světu dokázal, že na NHL má, i když mu tam všichni říkali, že nechytá stylově. Dokázal to sám, svou obrovskou vůlí. Přenesl se přes překážky. A pak museli uznat, že je nejlepší," doplnil nedávný reprezentační asistent, pod nímž Hašek odehrál i čtyři utkání na letošních olympijských hrách.
Lener, který spolu s Ivanem Hlinkou zase koučoval národní tým na olympiádě v roce 1998, vzpomíná na první trénink v Naganu. "Tam Dominik určil tón celého mužstva, jakým způsobem se to všechno bude odvíjet," říká. "Kde bychom byli, kdybychom ho tam neměli?," doplnil Lenera Martinec.
Hašek nakonec v Naganu dosáhl jednoho ze dvou vrcholů kariéry: vyhrál olympijské zlato. Teď se po druhém z nich, zisku Stanley Cupu, rozhodl odejít.
"Nebudu hodnotit jeho rozhodnutí, dosáhl v hokeji, čeho chtěl a určitě udělal to, co chtěl i teď. Jedno je ale jisté. Na nástupce takového brankáře budeme čekat dlouho," myslí si Augusta.
