Bratři Kaberleové a Stanley Cup

Bratři Kaberleové a Stanley Cup - František Kaberle (vlevo) přivezl ukázat Stanley Cup i svému bratrovi Tomášovi, který se připravuje na novou sezonu s hokejisty Kladna. | foto: Jan Zátorský

Teď ještě Tomáš, přeje si Kaberle starší

  • 10
Kladno - Spokojeně se usmíval, povídal si s kamarády a po očku sledoval tribunu, kde jeho syn spolu s Josefem Vašíčkem podepisoval fotografie se Stanley Cupem. Trofej stála na stolečku na bílém ubrusu. Poprvé se dostala do Kladna. "Ale trvalo to," usmál se František Kaberle starší. "Chtěl bych věřit tomu, že to není naposled. Náš Tomáš by ho chtěl vyhrát taky."

Na kladenské Sletiště dorazilo téměř dva tisíce fanoušků, kteří chtěli být historické události přítomni. Když Stanley Cup dvakrát za sebou vyhrál Jaromír Jágr, pohár ještě po světě za vítězi neputoval.

Jaké to je vidět vašeho syna na takové akci?
Jsem rád, že se to Frantovi povedlo. K pěti titulům mistra světa přidal takovouto cennou trofej. K zlatému hattricku mu teď chybí jenom olympijské zlato. Asi už na něj ale nedosáhne. Za čtyři roky bude dost starý a těžko říct, co bude.

Vás už ale touto trofejí definitivně trumfnul. Připomněl vám to?
Zezačátku jsem si z obou kluků dělal srandičky, že jsem zvědavý, jak mě budou dohánět. Ale Franta mě trhnul už dávno. Pamatuju si, že když vedl tři dva, říkal mi, že je zvědavý, jak ho táta dožene.

Při potížích otec vypomohl

Absolvoval jste se synem celý program kladenských oslav?
Snažil jsem se být taková jistota, kdyby se něco stalo. A ono se stalo. Franta má nízkoprofilové gumy, takže cestou do Kladna z Braškova píchnul. Museli jsme do servisu a přesedli jsme do mého auta.

Kde jste všude byli?
Byli jsme v Unhošti, kam chodí na pivo s Paterou. Tam čekal masér, který masíroval ještě nás, Máša Prošek. Přijel tam i Ota Vejvoda s těmi Korejci. Také jsme byli u nás v bývalém kulturáku. Celá rodina jsme z Velké Dobré, takže tam jsme nemohli chybět. Radnice zorganizovala akci, kam taky přišlo hodně lidí.

Absolvujete se Stanley Cupem i druhý den v Havlíčkově Brodě?
Kdepak. Ten den tady na Kladně stačil. Už toho mám dost. Ani to tolik neprožívám. Jak se říká: všechna sláva polní tráva.

Ale hrdost určitě cítíte, ne?
Jsem samozřejmě rád, že to takhle dopadlo. Ale jsou na světě důležitější věci. I když, ze sportovního hlediska je to skvělý úspěch.

A třeba i zadostiučinění? Vy jste do NHL za minulého režimu nemohl.
Za nás byla jediná šance, jak se k tomu dostat, byla z této republiky utéct. A ne všichni se k tomu odvážili. Měli jsme doma rodiny. K emigraci přímo vybízela situace v roce 1976, kdy byl první Kanadský pohár. Všem nám nabízeli smlouvy. Sice nám slibovali, že k nám dostanou rodiny přes Červený kříž, ale tomu nikdo nemohl věřit. Ale třeba, i kdybych se k tomu tehdy odhodlal, tak bych na Stanley Cup třeba nikdy neodhodlal. Cesta k němu je hrozně dlouhá.

Kouč Laviollette mi zakázal odletět

To znáte téměř na vlastní kůži. Během play-off jste v Carolině byl…
To je fakt. Byl jsem tam prakticky celou dobu. Přiletěl jsem tam, když prohrávali nula dva na zápasy s Montrealem. Dřív jsem nemohl, protože jsme s Edou Novákem dělali už jedenáctý velký mezinárodní turnaj veteránu v Mariánských Lázních.

A nakonec se z vás stal jakýsi posel vítězství, že?
No, ani jsem nečekal, že tam vydržím takovou dobu. Měl jsem letenku na dřív, ale když se mě trenér Laviolette ptal, kdy letím domů, tak jsem mu řekl: ‘No, až vyhrajete ten Stanley Cup’. On se na měl podíval, začal se smát a když mě pak viděl po zápase, hned volal: ‘Ty nesmíš domů’. Tak jsem si přehodil letenku a nejbližší termín byl devatenáctého. Franta mi pak povídal: ‘Tati, ale to je rozhodující sedmý zápas finále’. Já mu na to: ‘To už ale budete dávno venku’. Ale po zápase číslo pět a šest potom v Edmontonu jsem radši toho devatenáctého uletěl.

Mrzelo vás to zpětně?
Nešlo to jinak. Letěl jsem na draft. Potřeboval jsem předtím ještě mluvit osobně s jedním kladenským klientem. Vymluvil jsem se, nenechal jsem se přemluvit, aby mi Franta přeložil letenku rovnou na draft. Něco mi říkalo: ‘Ujeď odsud’. Když jsem viděl, jak to předtím podělali… Poprvé v historii dostali gól při vlastní přesilovce v prodloužení. Potom přišla ta darda v Edmontonu. Po tom zápase bych na ně nevsadil ani zlámanou grešli.

Jak jste se tedy dozvěděl výsledek sedmého finále?
Když se hrálo, tak jsem seděl v letadle. Jak vypnuly motory po přistání v Praze, tak jsem si zapnul telefon a hned mi začal pípat. Celkem sedmadvacet zpráv. Říkal jsem si: ‘Že by tolik škodolibých lidí?’ Ale než jsem stačil první zprávu otevřít, tak mi volal Lener a řekl mi jako první, že Carolina vyhrála.

Kaberle dnes hledá v Česku nové Jágry

Pracujete jako hráčský agent. Jak vás to baví?
Nehraju si na žádného agenta. Na to musíte mít licenci. Dělám pro agenturu Bobbyho Orra, který dnes zastupuje devět českých hráčů. Mezi nimi oba naše syny. On ani nechce moc hráčů, spíš sází na kvalitu servisu pro všechny svoje klienty. Má jich celkem kole čtyřiceti. Není to ani hlavní zdroj jeho příjmů a podle mě tu práci dělá dobře. Tak, jak by to mělo být.

Jaká jsou tedy vaše povinnosti?
Já mu tady vytipovávám nové mladé hráče. Ale mám to ulehčené, protože mi říká: ‘Přiveď mi nové malé Jágry’. Zatím úplně nového Jágra nevidím, tak to mám jednoduché. Ale jednoho dobrého hráče teď ve stáji máme – Jirku Tlustého. Shodou okolností podepsal po draftu smlouvu s Torontem, kde hraje Tomáš. Vidím v něm do budoucna dobrého hráče pro NHL.

To skoro vypadá, jako byste mu smlouvu s Torontem zařídil…
To si každý myslí. Ale ovlivnit se to nedá. Nebudu blufovat a říkat, že to tam znám všechno. Nebudu jmenovat agenty, kteří by to používali… Ale je to vážně náhoda. Zhlédli se v něm a věřím, že neudělali chybu.