Ale pojďme postupně. Hossa v roce 2008 prohrál ve finále Stanley Cupu s Pittsburghem. S Detroitem, do kterého za pár týdnů přestoupil. Měl finančně zajímavější nabídky, ale vybral si Red Wings, protože cítil, že právě v jejich dresu má největší šanci získat tolik ceněný pohár.
Jenže ve finále znovu narazil - Detroit prohrál a ještě ke všemu s Pittsburghem!
A tak Hossa loni v létě přestoupil do Chicaga. Do mladého a velice perspektivního týmu. "A když jsem se teď dostal zase do finále, začala mi jedna skupina amerických novinářů říkat pan Talisman," usmívá se slovenský útočník. "Byla tu ještě ale druhá. A ta mě označila za začarovaného, protože jsem v žádném finále neuspěl."
Té nálepky by se Hossa nejspíš nikdy nezbavil, kdyby... Ale to slovo neplatí. Chicago vyhrálo a místo jízlivých poznámek teď jedenatřicetiletý blonďák poslouchá jenom samé gratulace.
"Je to obrovská úleva! Konečně se mi to podařilo! Od postupu do finále jsem byl nervózní, o to víc si teď všechno užívám," přiznal zářící Hossa, který se dočkal i jedné pocty.
Když kapitán Chicaga Jonathan Toews přebíral Stanley Cup, předal ho jako druhému právě jemu, ačkoli není v kádru Blackhawks nejstarší ani nejzkušenější, jak velí tradice.
"Myslím, že Marián byl tím správným člověkem, který si zasloužil převzít pohár po Toewsovi. Vždyť byl dvakrát tak blízko. Byl jedním z našich klíčových hráčů, za poslední tři roky odehrál dvanáct sérií v play-off. Hrál s obrovským nasazením, kluci v kabině sami viděli jeho snahu," vykládal po triumfu kouč Joel Quenneville.
"Uf, ten pohár je ale těžký. Musel jsem si ho opřít o rameno," culil se Hossa ještě na ledě. "Teď už budeme jenom oslavovat."
Aby ne, vždyť kromě něj slaví celé Chicago, které na slavnou trofej čekalo dlouhých 49 let.