„Michal Jordán, který v Carolině dlouho hrál, mi říkal, že v zimě to je na mikinu a tepláky,“ konstatuje Nakládal. „Je to příjemnější hlavně pro rodinu. Máme dvouletého kluka a manželka bude v sezoně rodit. Pro ně bude určitě lepší, když tam bude přívětivější počasí, než když je minus deset či minus dvacet a prakticky se s dětmi nedá chodit ven,“ srovnává 28letý bek, který donedávna trénoval s pardubickým Dynamem.
Jakub NakládalHokejový obránce, narozen 30. prosince 1987 v Hradci Králové. V dorosteneckém věku přestoupil |
Oddechl jste si po podpisu nové smlouvy?
Samozřejmě, jsem šťastný. Bylo to dlouhé, asi pět měsíců vyjednávání. Ale nakonec to dopadlo, takže super.
Proč se to tak vleklo? Rozcházeli jste se s kluby v otázce financí?
Nebylo to o tom, že bychom se přeli o peníze. Byly tam indicie, kvůli kterým jsme si s agentem mysleli, že podepíšu spíš v Calgary. Zdálo se, že by chtěli, abych tam pokračoval. Sešlo se však víc věcí, které tomu bránily. Proto se to tak protáhlo. Nakonec se ozvala Carolina, což bylo skvělé.
Šlo tedy především o vaši pozici v týmu?
S tou to možná v Carolině bude opravdu lepší. Ale oni mají dobré obránce, hodně mladých, kteří jsou šikovní. Nebudu tam mít všechno hned jasné. Musím si to zasloužit. Nebylo to ovšem tak, že bych spekuloval a vybíral si tým, kde bych měl mít větší šanci. Mně šlo jenom o to, aby mi někdo dal jednocestnou smlouvu, nad ničím jiným jsem nepřemýšlel.
Tušíte, kolik by vám v Carolině mohli dopřát času na ledě?
Nikdo neví, kolik tam budu hrát, jestli hodně, nebo málo. Teď už to bude ale hlavně o mně. Když jim ukážu, že udělali dobrý krok tím, že mě podepsali, myslím, že pak nebude problém, aby můj icetime stoupal. A abych pak třeba i podepsal smlouvu do dalších let. Chtěl bych se tam usadit napevno, tenhle rok si hraju o další sezony. Je potřeba i nějaké štěstí, ale člověk tomu musí jít naproti. Pak se uvidí.
Nemrzelo vás, že Calgary neprojevilo větší zájem? Loni jste si tam odehrál svoje...
Možná by to u Flames bylo lehčí v tom, že už to tam znám a oni znají mě. Ale na druhou stranu je to úplně jedno. Jim jde hlavně o to, aby tým vyhrával. Aby ho postavili nejlíp, jak jsou sami přesvědčení. Mně zase o to, abych hrál.
Český Jakub Nakládal (33) stíhá Stevena Stamkose (91) z Kanady.
Jake Muzzin z Los Angeles (vlevo) v tvrdém boji s Jakubem Nakládalem z Calgary.
Během tamějšího angažmá jste utrpěl vážné zranění pravého oka, když vás do něj pittsburský Tom Kühnhackl trefil holí. Je po něm vaše vidění stoprocentní?
Zaplaťpánbůh se to zahojilo. Bezprostředně po tom úrazu to nevypadalo moc dobře, ale já vynechal jen jeden zápas a pak zase hnedka naskočil. Nijak mě nelimitovalo, v pohodě. Teď už si ani nevzpomenu, že se něco takového stalo.
Kdy byste měl odletět do zámoří?
Nemám nic nalajnovaného. V neděli jsem podepisoval smlouvu a všechno se teď odvíjí od víza do Ameriky i do Kanady, protože mi vypršelo. Záleží na tom, jak rychle se to vyřídí. Jakmile to bude hotové, můžu letět. Řeší to klub, ale agenti to mají pod kontrolou, a kdyby bylo potřeba, něco by v tom taky mohli udělat.
Kdy tam plánujete přesunout rodinu?
Snažili jsme se o to, aby letěla se mnou, i jí zařizují víza. Nakonec jsme se dohodli, že tam poletí asi čtrnáct dní po mně, protože máme asi šest zápasů na výjezdu. Takže by stejně nemělo smysl, aby tam někde byli, ještě k tomu na hotelu. Bydlení si budu muset teprve sehnat. Myslím, že k týmu se budu připojovat rovnou na tom tripu. Podle toho, co mi říkali, bych chtěl hrát co nejdřív.
Naposledy jste nastoupil za Česko na Světovém poháru v kanadském Torontu. Když se za tím turnajem ohlédnete, jaká to pro vás byla zkušenost?
Zážitek to byl velký, uskutečnil se po dvanácti letech a je to ojedinělá akce. Spousta lidí to srovnává s olympiádou - ta je samozřejmě jiná. Ale hráli tam nejlepší hráči na světě. Konkurence nemůže být větší, než co byla na tom turnaji. Zkušenost je to pro mě výborná. Hodnotím to docela dobře. Lidi si zvykli na to, že jsme dřív brali medaile pomalu na každé akci, ale když člověk vezme v úvahu mužstva, co jsme měli ve skupině... Americe se nedařilo, prohrála všechny zápasy, ale pořád proti nám stál jeden z nejlepších týmů na světě. Možná jsme někdy byli zbytečně moc kritizováni, protože když se podíváte na naši sestavu, český hokej je v posledních letech v útlumu. Amerika s Kanadou jsou momentálně někde jinde než zbytek světa. Udělali jsme tři body ze šesti, to není tak špatné.
Asi se vám dost hodilo, že jste po poháru mohl trénovat doma v Pardubicích.
Jsem rád, že jsem tu mohl být, protože už je rozjetá sezona a každý trenér a tým jsou asi raději, když už jsou ti kluci pospolu a nikdo jim to moc nenarušuje. Pro mě to bylo dobře. Přece jen to už jsou tři týdny, co jsem se vrátil ze Světového poháru. Ten led by mi určitě chyběl. Byl jsem tu spokojený. Viděl jsem kluky, popovídal si s kamarády. Pokud se jednou budu vracet, tak vždycky rád do Pardubic. Hokejově jsem tady vyrostl.
Dynamu se v extralize znovu vůbec nedaří. Povzbuzoval jste bývalé spoluhráče?
Já jim můžu říkat, že to bude lepší, ale znám to z vlastní zkušenosti, že to moc nepomůže. Ale samozřejmě to s nimi prožívám, protože mi jsou Pardubice hodně blízko. Netěší mě, jak se sezona zatím vyvíjí, je to ovšem pořád teprve začátek. Věřím, že se to zlomí, že kluci začnou sbírat body. A že se to začne zase pomalinku obracet. Protože dřív Pardubice byly jeden z nejlepších, ne-li ten úplně nejlepší klub v republice. Město je super, lidí pořád chodilo přes osm tisíc. Všechno tady je, akorát chybí složit tu skládanku, aby to do dalších let bylo lepší. A už hlavně i v téhle sezoně.
