V lavicích se společně učili abecedu nebo drtili násobilku. Na ledě to zase Ručinský, Šlégr, Reichel a Lang společně dotáhli k olympijskému zlatu, každý z nich přidal i obdivuhodnou kariéru v zámoří.
Na slavné litvínovské spolužáky před pár lety ve Winnipegu navázali Pavelec, Frolík a Tlustý, kteří spolu prováděli lumpárny ještě jako školáci na kladenské základce.
Ačkoli český hokej dál ztrácí lesk, v blížící se sezoně NHL se mohou objevit dva velcí kamarádi, kteří už jako caparti na sebe hleděli skrz hokejové mřížky.
„Už vím, jaký se hraje v Americe hokej, jsem zkušenější a silnější. Cíl je dostat se do NHL,“ velí Martin Nečas. „Priorita je udělat první tým. Snad se to povede nám oběma,“ přikývne i Martin Kaut.
Jejich příběhy se víc než podobají. Jejich jména zazněla na draftu NHL v prvním kole. Oba hrají v útoku. Oba se narodili rok po olympiádě v Naganu. Vyrůstali ve Žďáru nad Sázavou. A několik let dokonce bydleli ve stejném paneláku, za kterým to mydlili s hokejkami.
S partou kluků vyměnili puk za tenisák. Z laviček si udělali improvizované branky. „Na Nečiho se vždycky muselo čekat, takže se na něho muselo zvonit,“ zavzpomíná Kaut. „A pak jsme to mastili do osmi do večera.“
Bezstarostné časy si hokejoví Martinové připomínali přes léto doma, když se střetávali na tenisovém kurtu. „Nevyhrál jsem ani jednou,“ zamračí se Kaut. „Jsem spíš deblista,“ vysvětluje. Nebo se potkávali v Brně, kde je cepoval kondiční kouč Miloš Peca. „Zapracoval jsem na síle a rychlosti. A bylo super, že přípravu nic nenarušilo,“ lebedí si Nečas.
„Já se zaměřil na nohy a břicho. Taky mi v klubu pořád říkali, že mám dobrou ránu, takže jsem piloval střelu zápěstím,“ přibližuje zase Kaut.
Oba vědí, že bylo potřeba máknout. Po slibném rozjezdu se kariéry snad poprvé nerozvinuly zcela podle jejich představ.
Kauta loni po vydařeném kempu poslalo Colorado do AHL, kde se zlepšoval, ale návrat do fungujícího útoku Avalanche si nevysloužil.
Nečas naopak ročník v NHL zahájil, jenže i jeho Carolina záhy převelela na farmu. Opěvovaný talent poznával, jak náročné je živobytí středních útočníků v zámoří. Menší hřiště zvyšuje nároky na poziční hru v obranném pásmu, jízdu v setrvačnosti nahrazují spíš kratší starty. K tomu silnější a mazanější vyzyvatelé na buly.
Nečas sice pomohl Charlotte Checkers k triumfu v celé AHL, zasvěcenci však přemítali, zda neměla velká česká naděje vyrazit za moře už o rok dříve. Podobně jako vrstevník Filip Chytil, centr, který se jako jediný z nadějného ročníku 1999 už natrvalo uchytil v NHL. „To se těžko dopředu odhaduje. Možná bych byl v kariéře dál, ale v extralize jsem získal titul,“ uvažuje Nečas.
Přestože teprve v lednu oslavil bývalý centr Komety dvacetiny, už vlastní tři seniorské tituly. „Není to náhoda, on je vítězný typ,“ podotýká parťák Kaut. Nečasova cílevědomost a píle poháněla dopředu i jeho. „Já dříč nebyl. Až později jsem si začal přidávat a Neči s jeho taťkou, který nás ve Žďáře trénoval, na tom má největší zásluhu,“ přiznává křídelník Kaut.
Hokej měl mladý vousáč v genech. Jeho otec chytával. Strýc Jiří jako mládežník nastupoval v kategorii s Patrikem Eliášem. Martinův starší bratr Tomáš zase v Jágrově Kladnu vyhlíží start extraligy.
„Kauly hraje výborně do obrany, dobře forčekuje,“ oceňuje Nečas o deset měsíců mladšího kolegu. S Kautem si přes sezonu volají, povzbuzují se nebo si jen společně krátí čas v Americe online hrami. „Je fajn, že se tak známe. A je to dobré i pro ostatní kluky, kteří vidí, že se z malého města mohou dostat do zahraničí,“ říká Nečas.
Na druhou stranu Žďár je v novém tisíciletí rodištěm úspěšných zimních sportovců a třeba medailová vítání Martiny Sáblíkové se stala podobnou tradicí jako rozsvěcování vánočního stromku. Slavné rychlobruslařce jako kluci tleskali i Kaut s Nečasem, oběma však v hlavě víc utkvěla jiná oslava na náměstí: návrat hokejových mistrů světa Petra Koukala, Petra Vampoly a Tomáše Rolinka. „Na autogram jsem čekal tři hodiny,“ vybavuje si Kaut. „A vtipné je, že za pár let jsem hrál za Pardubice s Tomášem Rolinkem.“
Zatímco mistři světa z roku 2010 se do zámoří nedostali, jejich mladší následovníci stepují před slavobránou NHL, která startuje počátkem října.
Kdo se v ní udrží? Oficiální web soutěže odhaduje, že nastává Nečasův čas. Kaut si bude muset šanci spíš vyčekat na farmě. „Podle předpokladů mám k NHL blíž, protože jsem byl o rok dřív draftovaný,“ přemítá Nečas. „Ale startovní čára je pro všechny stejná. Rozhodne se na ledě a v kempu.“
Pokud se jinochům zadaří, mohou se utkat na nejslavnějších kluzištích světa. Podobně jako kdysi na plácku za panelákem.
