"Pittsburgh zrovna dvakrát vyhrál Stanley Cup a každý se na to u nás díval v televizi. Navíc Čechů tehdy v NHL taky nebylo moc. Skoro každý jim v tu dobu fandil." V juniorské etapě se chlapci z Hradce Králové kariéra notně zamotala. V draftu 1994 si jej nevybral žádný z klubů NHL. Dostalo se na něj až napřesrok, nicméně Penguins mu dali šanci teprve po dalších třech letech. Osud ho přinutil, aby si svou slávu pořádně vydřel a zasloužil.
Jágra poznal osobně při prvním tréninkovém táboře. Zkraje se necítil nejlíp, ale ctěná i obávaná hvězda jej vyvedla z rozpaků. "Nikdy předtím jsme se neviděli, přesto mě hned pozval na večeři a choval se skvěle. Vždycky mi pomohl. On nebo i paní Jágrová. Poradí mi taky na ledě. Já na něj nemůžu říct zhola vůbec nic špatného." Svou příležitost v ročníku 1998/99 využil a pevně se držel v sestavě. Přidělili mu osmatřicítku, kterou právě v Pittsburghu předtím nosil jeho jmenovec Jiří, světový šampion z pětaosmdesátého. Víc ovšem společného nemají.
Zlomový okamžik jej potkal desátého března 1999. Pittsburgh prohrával s Carolinou po dvou třetinách dva nula a kouč Constantine se rozhodl vzkřísit kolektiv změnami. Ke kapitánu Jágrovi místo Straky s Barnesem postavil Millera a nováčka Hrdinu. Načež se povedlo mužstvu vyrovnat, a dokonce vyhrát zápas v prodloužení 3:2. Jan Hrdina si myslel, že se do první "lajny" podíval jen na skok, avšak zůstal v ní napořád.
K Jágrovi náramně pasuje. Boduje na buly, umí si s ním vyhovět, což není jednoduché. Jiný centr by si stěžoval, že si s tak dominantním křídlem hru příliš neužije. Nesobecký Hrdina nikoliv: "Já mu puk dám, on mi ho zase vrátí. Má rád spolupráci, ne jako Brett Hull, to je rozený střelec." Příslušnost ke kapitánově formaci považuje za požehnání: "Váže na sebe dva chlapy, my ostatní pak máme vlastně přesilovku čtyři na tři. Navíc se od něj člověk hodně naučí." Ze zvyku ví, kam mu Jágr najede, tuší ho na pravé straně u mantinelu, na ledě ho hledá očima. "Když je volných víc lidí a mám na výběr, přihrávám jemu, protože on toho nejvíc dokáže." Jsou domluvení zbytečně se nezbavovat kotouče, nesnižovat se k nahazování do útočného pásma. "Raději to podržíme a vrátíme zpátky na levé křídlo, co najíždí ze druhé vlny a má rychlost, zatímco soupeřovi beci na modré stojí," vysvětluje.
Kritici Hrdinovi vyčítají, že se na Jágra upíná až příliš. Nabádají jej, aby víc pálil a spoléhal sám na sebe. Ránu švihem má přece slušnou. Co se týče zakončení, hokejista s pokorou v hlase přiznává chybu: "Asi bych měl víc střílet, jenže já to už odmalička spíš rozdával. Musím to změnit, protože oni ho už předem obsazují, je to dost čitelné." Úplně naruby se ale Jágrův pobočník převrátit nesmí. Pak by pro něj přestal být vhodným partnerem.
"Jakmile by Jardovi nepřihrával, nefungovalo by to," soudí trenér Slavomír Lener, asistent na Floridě. "Jarda prostě vyžaduje pasy svým uměním, postavením v týmu a pohybem na ledě. To máte podobné jako s Pavlem Burem. Na mistrovství světa k němu Rusové postavili Jašina a doplatili na to. Tam měl být nezištný hráč jako Žamnov. A Hrdina patří do stejné skupiny."
 Jan Hrdina při tréninku na pardubickém stadionu |
