Haškovi se přitom takové zkraty nestávají často. Ve dvaačtyřiceti jako by roky vůbec nepočítal. V hokejové NHL pořád patří k nejlepším gólmanům. A občas jako by druzí ani nechtěli uvěřit, že skutečně dokáže být pořád tak dobrý.
Šance zachytat si v New Yorku se vám teď naskytne jen jednou za sezonu. Těšil jste se?
Vždycky to má něco do sebe. A New York je New York, co si budeme povídat. Rangers nemají nejlepší mužstvo v NHL, ale zápasy u nich pokaždé provází zvláštní atmosféra.
Máte přímo v New Yorku i svá oblíbená místa?
Záleží, kolik má člověk času. Vzpomínám si, že jednou jsem se byl podívat na Twin Towers. Ale... Dvojčata už nejsou.
V newyorské hale Madison Square Garden se vám ale moc nedaří, že?
Prožil jsem tady nejhorší třetinu v této sezoně. Tři góly, přitom všechny se daly chytit. Ale dost zápasů jsem tady taky vyhrál. Jednou jsem dokonce uhájil čisté konto.
Poprvé od příchodu do Rangers proti Detroitu nastoupil Brendan Shanahan, jeho bývalá opora. Probírali jste to předem v kabině?
On mezi nás dokonce den před zápasem přišel. Pro všechny to bylo příjemné překvapení. Do New Yorku jsme přiletěli v neděli odpoledne a v jedné restauraci měli Super Bowl party. To místo objednal on.
O čem jste se bavili? Aby v zápase moc nezlobil?
Spíš že prožívá dobrou sezonu. Stěžoval si, že po výborném začátku zpomalil. Ale myslím, že je v New Yorku spokojený. Vzal kratší smlouvu. V Detroitu mu za stejné peníze nabízeli kontrakt na dvě sezony.
Pokud jde o vás, v zámoří jako by se zdráhali uvěřit, že jste pořád tak dobrý. Už jste překousl, že vás nepozvali na All-Star Game?
No tak, oni tam jeli dobří gólmani. Luongo dostal hlasy od fanoušků, Kiprusoff loni vyhrál Vezinovu trofej pro nejlepšího brankáře a Turco je z Dallasu, kde se zápas konal. To mělo taky vliv. Já to překousl hned. Jsou důležitější věci.
Jak se po přestávce vůbec cítíte?
Výborně. Tak jako předtím. Během pauzy jsem čtyři nebo pět dní nešel na led. Zahrál jsem si košíkovou, byl si zaplavat, zacvičit, abych se udržel v kondici. Přestávka byla kraťoučká. Hned jsem se do toho dostal.
Také jste prodělal chřipku.
Vynechal jsem jeden zápas. Ale měl jsem spíš žaludeční problémy.
Trenér Mike Babcock vás teď hodlá dost zapřáhnout. Proti předchozím měsícům byste měl chytat i dva zápasy jdoucí rychle po sobě.
Hlavně Chris Osgood je zraněný. Předpokládám, že budu chytat víc. Ale nemáme přesně daný rozvrh, kdy nastoupím a kdy ne.
Před sezonou jste počítal tak se 45 zápasy. Teď se zdá, že jich bude víc, že?
Pokud budu pokračovat současným tempem, vypadá to na těch šedesát. Ale problém s tím nemám. Cítím se naopak líp. Když je na tom člověk fyzicky dobře, je lepší chytat. Z vysedávání na střídačce jen bolí záda.
Pořád po zápasech špatně usínáte?
Ano, do tří hodin neusnu nikdy.
Co tedy děláte?
Po zápase nikdy nepospíchám. Většinou se někde zastavíme, u Cheliose v baru, na pivo, na večeři. V jednu jdu domů, ale stejně vím, že do tří ještě spát nebudu. Vyřídím e-maily, podívám se, co nového ve světě.
A hrajete sudoku?
Ne, to už ne. Konec. Loni na olympiádě jsem se na jednom zasekl a od té doby na to nesáhl.
V Cheli’s baru vašeho spoluhráče Cheliose došlo v lednu k dvojnásobné vraždě. Neměl jste divný pocit, když jste se tam vracel?
Ne. Všechno běží dál. Ze zaměstnanců to ještě nespadlo, protože šlo o lidi, které dobře znali. Každý den je potkávali a najednou nejsou mezi námi. Ale tohle vždycky bylo jedno z nejoblíbenějších míst v Detroitu. Lidi strašně mrzelo, co se stalo. Teď dávají najevo svoji podporu tím, že tam chodí. Možná dokonce víc než dřív.
Od ledna máte v Detroitu nastálo rodinu. Přiletěla tak pozdě kvůli škole?
Děti dokončily pololetí v Česku a už chodí do školy v Detroitu. I když zrovna v pondělí dostaly volno, protože v Detroitu je velký mráz.
Jaké bylo zůstat půl roku sám?
Náročné. Ale uteklo to rychleji, než jsem si představoval. Hodně jsem chytal. Když se hraje a člověk je zaměstnaný, je to snazší.
Dokázal jste se o sebe postarat po všech stránkách?
Problém jsem neměl. Uklízečka přišla jednou týdně udělat v domě pořádek. O jídlo jsem se postaral.
Po půlročním poustevničení to je ovšem změna, ne?
Všechno dělám stejně. Jen se víc těším domů. Vrátím se a vím, že kolem mě budou moje děti, manželka. To mi dřív chybělo. Navíc jídlo je připravené. Vládne tam jiná atmosféra. Lepší, než když jsem přišel a nikdo mě nečekal.
Koncem ledna jste s rodinou prožíval svoje 42. narozeniny. Jak probíhala oslava? Vyšli jsme si na večeři. A spoluhráče jsem pozval do steakhousu. Ale nic velkého. Bylo to zrovna mezi zápasy.
Jaké dárky jste dostal?
Od manželky krásný prstýnek a zlatou sponu na bankovky.
V létě jste shodil pět kilogramů. Pomohlo vám to na ledě?
Je to spíš psychická vzpruha. Nemůžu říct, jestli jsem rychlejší. Ale spíš mám dobrý pocit, že si držím zhruba váhu, jakou jsem měl naposledy před devíti lety v Naganu. Taky když člověk stokrát za trénink spadne, zvedá se nahoru a dolů, je to menší nápor na svaly a lepší prevence proti zranění.
Nepřibral jste, když přiletěla manželka?
Kdepak, na to si dávám pozor. I když je pravda, že jídla je teď doma připraveno víc, než když jsem byl úplně sám.
 ÚSMĚV NEVYDRŽEL. Před zápasem v New Yorku se český brankář Dominik Hašek usmíval. Po něm už ne, přestože jeho tým vyhrál. V utkání totiž chyboval. |
