Robert Lang – šestatřicetiletý útočník hostujících Red Wings – se mohl potkat s dávnými spoluhráči Jágrem a Strakou. Válčili spolu za Pittsburgh, teď se však postavili proti sobě. Letos poprvé a zřejmě naposledy. Další možnost by nastala pouze v případě, že by oba týmy postoupily až do finále NHL.
Potkal jste se s Jágrem a Strakou i mimo led?
Právě že ne. Vůbec. V neděli po příletu jsme měli Super Bowl party. No, party. Podívali jsme se na televizi, dali si pár piv. Jirka Hudler pak jel někam za Petrem Průchou, mně už se nechtělo. Byl jsem unavený. Spíš se soustředím na zápasy.
Ten proti Rangers se vám povedl.
Docela dobře jsme si zahráli. Když vás nechají, můžete na ledě něco předvést.
Mělo utkání zvláštní nádech, když šlo vlastně o jedinou příležitost v sezoně, jak se potkat?
No tak, mělo. Ale že by člověk najednou makal víc, to ne. Hráli jsme spolu dost let, trošku se šťouchli na vhazování. S Džegrem jsem mluvil při rozbruslení, Stráča se hodně soustředil. S ním ne.
Vzpomenete si ještě někdy na loňskou olympiádu, kde jste spolu hráli naposledy?
Lidi říkali, že to byl neúspěch. Ale ten by byl, kdybychom nic nevyhráli. Získali jsme bronz. Medaile je medaile. I když netvrdím, že jsme nechtěli zlato.
A co řeči, co se vedly kolem situace v mužstvu?
Pořád v tom rejpou. Mně je jedno, co kdo říká. Pořád se vedly nějaký dohady o ničem. Říkal jsem, máme čtrnáct dní. Pojďme udělat výsledek, jaký můžeme. Už se o tom nechci bavit.
V Detroitu jste spokojený? Patříte mezi zkušené hráče, kterých je v týmu dost.
Z útočníků jsem dokonce nejstarší. Hudler mi říká dědku. Je to v pytli, když už vám takhle mladí začnou říkat. Ale jinak dobrý. Mužstvo je kvalitní, hrajeme hodně ukázněný hokej. Někdy je těžší dávat góly a sbírat body. Ale když se podíváte na výsledky, ty tam jsou. Je těžké proti tomu jít nebo se tomu nějak bránit. Někdy se prostě musíte podřídit.
Zmínil jste Jiřího Hudlera. Začátkem sezony bydlel u vás a občas hlídal vaše děti. Je lepší au-pair, nebo útočník?
S dětmi byl docela šikovnej. Oni sice říkají, že má snad nejlepší procento gólů na minutu hry, což je statistika, se kterou se nikdo moc nechlubí. Ale ono je to těžký.
Co přesně myslíte?
Můžete namítnout, kdyby hrál víc. Jenže naše první dvě lajny jsou nabité. Ve třetí máme obranáře. Jirka se občas dostane na přesilovku, zaskočí za zraněné. Ale zatím mu to tam padá. Řekl jsem, buď spokojený. Devět gólů není špatných, když hraje pět minut za zápas.
A co jste říkal návratu Dominika Haška do Detroitu?
Měl jsem radost. S Hašanem jsem mluvil, hned jak podepsal. Bavil jsem se i s generálním manažerem. Dohadovali se, jestli vzít Belfoura, nebo Haška. Já říkal, hele, Hašana jste tady měli. Vyhráli jste s ním Stanley Cup. Když vám tvrdí, že chce chytat, nemusíte si dělat starosti. Ani jestli si bude vymýšlet ptákoviny, jak o něm trousili v Ottawě. Když chytal, vedl si výborně. Potom se zranil. To se stane.
Musel jste o Haškových schopnostech lidi z vedení přesvědčovat?
Říkal jsem, že jak znám Hašana z olympiády i odjinud, je to absolutně fenomenální gólman. A cena, za niž podepsal? V době platových stropů to bylo, jako když gólmana ukradnete. Ať se na mě nikdo nezlobí.
Užívá si hokej víc než dřív?
Jsme starší mužstvo, v týmu už taky byl. Má takovou svoji pohodu. Vyjdou mu vstříc, když potřebuje trénink navíc, nebo naopak den vypustit. V klubu jsou docela rozumní. Nikoho nikam netlačí.
Kde jste trávil lednovou přestávku?
Doma, v San Diegu. Máme tam dům. Byl tam se mnou Hudly. Pak jel na dva dny do Los Angeles za Petrem Svobodou.
Učil jste ho surfovat?
Ne. Teď je voda strašně studená. Ať přijede po sezoně. Pak si může na prkně klidně nabít.
Kde se nakonec usadíte?
Asi v San Diegu. Je to dobré místo pro moje kluky, až budou starší a začnou chodit do školy. Teď je jim dva a půl a pět let. Utíká to.
Ještě rybaříte?
Jo, pořád. Jen mi na to nezbývá tolik času. Mám rodinu, je to omezenější. To si pak musím někdy vybrat mezi golfem a rybami.
