„Když se mě lidé na tohle zeptají, tak řeknu, že je to prostě normální brácha,“ reaguje Taylor s úsměvem. „Oni ale odpovídají: Vždyť je přece tak slavný! A já říkám: To chápu, ale i tak je prostě můj bráška.“
Taylor je na podobné dotazy zvyklá, jelikož se s nimi setkává vlastně celý život. Když se stal Sidney v roce 2005 jedničkou draftu NHL, bylo jí teprve devět let. Od té doby jeho věhlas jen stoupá a malá sestra s tímhle pocitem vyrůstá.
Vztah obou sourozenců procházel složitými obdobími. Sidney v patnácti odešel z domova v Cole Harbour v Novém Skotsku, jelikož zamířil rozvíjet svůj hokejový talent do prestižní školy Shattuck-St. Mary v Minnesotě. Malé Taylor bylo teprve šest a tahle změna ji hodně zasáhla.
„Najednou jsem zůstala sama, bylo to divné a těžké. Byla jsem hodně malá a vůbec nechápala, proč musí odejít,“ popisuje.
Vzájemná vazba byla zpočátku poznamenána i tím, že je Taylor téměř o dekádu mladší - Sidneymu bude 7. srpna už třicet let. Devítiletý věkový rozdíl vytvořil neortodoxní vztah pro oba. Taylor o něm říká: „Ten rozestup byl tak velký, že pro mě byl Sidney spíš táta než bráška. Měl moc dospěláckou duši.“
Všechno ale vyřešil čas a dnes si jsou oba dva mnohem blíž. Dnes je pro Taylor její starší bratr skutečným sourozencem, ke kterému cítí velkou důvěru. „Kdybych někdy udělala cokoli špatného a nemohla to říct rodičům, tak můžu jít za ním. Jak jsme zestárli, tak je to mnohem lepší,“ vypráví.
Jednadvacetiletá Taylor po letech zamířila do stejné školy jako Sidney. A podobně jako on se dala na hokej - jen z ní není útočnice, ale brankářka. Dnes chytá na univerzitě St. Cloud v Minnesotě a podle všech zůstává normální a na ostatní se nepovyšuje. Na klubovém webu o sobě mimo jiné žertovně napsala: „Starší bratr Sidney hraje také hokej.“
Taylor svého bratra vlastně obdivuje. Tedy především jeho morálku a disciplínu, díky čemuž se stal tak dobrým. „Tahle jeho vlastnost pro mě byla vždycky inspirací. Když člověk vyrůstá a vidí, jak tvrdě pracoval, tak se pak sám snaží. Sidney byl odjakživa můj vzor, někdo, ke komu vzhlížím.“
Proto také prožívala zvláštní pocity, když viděla bratra v červnu zvedat nad hlavu potřetí Stanley Cup. Dokázala totiž ocenit všechno úsilí, které pro tento moment musel v minulosti vynaložit.
„Nevnímala jsem ho v tu chvíli jako hokejistu, ale jako kluka, který se mnou vyrůstal a který dosáhl na svůj životní cíl a sen. Bylo to hodně emotivní.“
