V říjnu 2017 se v hale stavil za starým známým Jaromírem Jágrem. „Když šel Jarda před tréninkem na led, hned se rozhlížel, kde sedím, a pokřikoval na mě,“ líčí Reichel.
Do kanadské provincie Alberta se vrátil po dlouhé době. V létě s celou rodinou a nedávno sám, přičemž hlavně sledoval syna Kristiana, jenž nově působí v juniorské Western Hockey League.
Current Flame Jaromir Jagr and former Flame Robert Reichel, old pals, catching up after morning skate. https://t.co/hMq3l6F33t
Co vás v Calgary nejvíc zaujalo?
Město je mnohem větší. Centrum se změnilo. Zjistili jsme, že přestěhovali naši oblíbenou japonskou restauraci, kam kdysi chodili všichni starší hráči Flames. Potkali jsme kamarády, se kterými jsme se moc rádi viděli. Navštívili jsme slovenskou rodinu, která nám v začátcích pomáhala. Vyrazili jsme do hor. V srpnu bylo trochu času, teď v říjnu jsem v Calgary byl jen na skok.
Co jste stihl?
Zajel jsem se podívat na trénink Flames. Přišel za mnou George Johnson, bývalý reportér Sunu, který teď pracuje pro klub. Asi dvacet minut jsem mluvil s Jardou.
ČTYŘICETIGÓLOVÝ STŘELEC. Úctyhodnou metu zdolal Robert Reichel v NHL v barvách Calgary Flames dvakrát za sebou.
O čem byla řeč?
Jak se trénuje v NHL, jaké jsou trendy v přípravě. Sám vypadal dobře, jen říkal, že mu uškodila neúčast v tréninkovém kempu. Zrovna se vracel po zranění, nechtěl nic uspěchat. Čekal, až bude naprosto fit.
Udivuje vás, že ještě hraje?
Ani ne. Začínali jsme spolu v juniorských reprezentacích, v jedné lajně se prosadili do áčka, ve stejnou dobu odešli do NHL. Máme hodně společného. Bylo by pěkné, kdyby Jarda ukončil kariéru v NHL tam, kde já jsem začínal. Smáli jsme se tomu, jak jsme zestárli a zešedivěli. Je obdivuhodné, že se v lize ještě drží. Naše životy se liší, Jarda nemá rodinu. Kdybych byl sám, třeba bych taky ještě u hokeje zůstal.
V únoru to bude dvacet let od vašeho triumfu v Naganu, kde jste se po finále chytili za ruce, ač vaše vztahy nebyly úplně ideální. Vzpomínáte?
Vždycky jsme spolu vycházeli normálně. Konflikt vznikl akorát při Světovém poháru v létě 1996. Situaci nezvládl trenér Bukač. Pokud se tým sejde před turnajem a někdo si místo toho jezdí po soukromých akcích, není to přece v pořádku. Výsledkem byly všechny ty porážky.
Zůstáváte s Jágrem v kontaktu?
Mám na něj číslo. Zavoláme si a napíšeme. Dával jsem mu vědět, že přijedu. Všichni hráči v NHL berou návštěvy z Česka jako zpestření. Můžete se pobavit o jiných věcech.
Šli jste si spolu někam sednout?
Chvátal jsem na letiště, pokecali jsme na střídačce. Mohl jsem si to jako bývalý hráč dovolit. Normální člověk by se nedostal ani do haly.
Pamatují si vás v klubu?
Zavolal jsem chlapíkovi, který pro Flames dělal už za mých časů. Mohl jsem zaparkovat na místě pro hráče a volně se procházet po aréně.
Vybavily se vám některé výjimečné momenty? První hattrick? Souhra s Makarovem?
Vrátil jsem se do města po třinácti letech, což na mě udělalo dojem. Těšil jsem se. Dodneška mě mrzí, že jsme tenkrát nedosáhli na větší úspěch. Měli jsme super mančaft, ale nedokázali jsme překročit první kolo play-off. Kdyby to klaplo, mohli jsme klidně jít až ke Stanley Cupu.
Jak jste se v roce 1990 v Calgary rozkoukával?
Přiletěli jsme s (přítelkyní, nyní manželkou) Karin z komunistické země. Neuměli jsme řeč. V restauraci jsme ukázali na nějaký řádek v jídelním lístku a čekali, co nám přinesou. Zírali jsme na platební karty... Byl jsem moc rád, že jsme teď mohli dětem ukázat, kde jsme bydleli nebo kam jsme chodili do školy. Mrkli jsme se na skokanské můstky, na bobovou dráhu.
TAHOUN. Kristian Reichel patří v Red Deer Rebels k oporám týmu.
V srpnu jste přiletěli kvůli Kristianovi, jenž nastupoval do angažmá v Red Deer Rebels. Proč opustil Litvínov?
Přestup do Kanady jsme zvažovali už dřív. Ale prioritou bylo, aby dokončil školu, což zvládl na jaře, kdy udělal maturitu. V Litvínově hrál za muže, zatímco teď nastupuje mezi juniory. Přesto je tenhle krok nejlepší, co mohl udělat.
Proč?
Plusů je spousta. Stavějí ho do přesilovek i oslabení, trenér mu dává dvacet minut za zápas, což by v Litvínově nedostal. Díky tomu se může hokejově vyvíjet. Do Kanady sám chtěl. Mluví plynně anglicky...
Nemohl se v Litvínově stát tahounem, když na ledě trávil sotva devět minut za utkání?
Záleží na šéfech klubů. Kdyby chtěli klukům pomoct, aby se z nich stali kvalitní hráči, klidně by to šlo. Když jsme byli mladí já nebo Jarda Jágr, dostali jsme šanci v dobré lajně a trenér nám důvěřoval. Proto jsme se mohli prosazovat. Kristian nechtěl trčet ve třetí nebo čtvrté lajně a koukat na přesilovky. Někomu to stačí, on chce dokázat víc.
Nadaní hoši dál odcházejí do ciziny. Brzdí přístup klubů kříšení českého hokeje?
Nasazování mladých se zlepšilo. Ale pořád to není ono. Slýchám, že mladí jsou jiní. Podle mě nejsou. Záleží na důvěře manažera a kouče. Když se kluk povede a odejde do NHL, dostanou za něj peníze a za pět za šest let se jim může vrátit. Měli bychom jít tímhle směrem. Ve světě se sází na mladíky, zato u nás se mužstva dál opírají o pětatřicetileté veterány. Kupují se drazí cizinci. To je špatně. Zkoušíme špičku dohnat tréninkově, ale v přechodu juniorů mezi dospělé jsou rezervy. Pokud chce klub udělat místo pro talent, udělat ho může.
Proč je syn právě v Red Deeru?
Brent Sutter, majitel, manažer a kouč Rebels, měl o Kristiana zájem. Lépe to dopadnout nemohlo.
Nejslavnější člen klanu Sutterů vyrostl v Albertě na farmě bez tekoucí vody. Dřív se navážel do Evropanů, že jsou málo tvrdí a zavilí. Coby kouč New Jersey sebral Patriku Eliášovi kapitánské céčko. Stále je takový rapl?
Evropani mu nevadí. S Kristianem je spokojený. Líbí se mu, že mluví anglicky. Maximálně ho vytěžuje. Posílá ho na klíčová buly. Jo, občas vypění. Jedna důraznější porada před zápasem se protáhla tak, že tým nestihl rozbruslení. Někdy nechá celou třetinu sedět první pětku, když se mu nelíbí její výkon, a na přesilovku dá čtvrtou lajnu. Pro Kristiana jsou to cenné zkušenosti.
Má syn před sebou vidinu NHL?
Pořád o ní sní. Rychle si zvykl na úzké hřiště, vyhovuje mu víc než široké. Pokud bude v Red Deeru pokračovat stejně dobře, může se NHL přiblížit. Dělá pro to všechno.
Kristian Reichel v dobách, kdy hrával za extraligový Litvínov.
Čím to, že se objevil na nováčkovském kempu Winnipeg Jets?
Pozvali ho jako volného hráče. Nabídek měl víc. Ve Winnipegu byl spokojený. Viděl jsem ho ve všech třech zápasech a vypadal výborně.
Proč nebyl draftovaný do NHL?
Nevím. Nejsem skaut. Ono zas tak nezáleží na tom, jestli prošel draftem. Když si o NHL řekne hokejově, může pro něj být dokonce výhodné, že nikomu nepatří a smí vyjednávat s různými zájemci.
Je v Kanadě víc na očích?
Je. Z klubů NHL za ním jezdí na pohovory. Ale nestresuje se. Když se do NHL neprotlačí, bude mít čisté svědomí, že udělal maximum. Ještě je před ním dlouhá a trnitá cesta.
Donesly se k vám zvěsti, že jste Kristiana jako kouč mládežnických reprezentací protěžoval?
(směje se) Proč bych to dělal? Kdyby na nároďák neměl, rozhodně bych ho nebral. Když mi na svazu nabízeli místo trenéra, upozorňoval jsem na možnost, že Kristiana nominuju. Nikdo neměl problém. A že jsou lidí závistiví? Vždycky jsem bral a stavěl ty nejlepší.
Chodily vám anonymní vzkazy?
Něco se objevilo. Ale já se vždycky snažil dělat svou práci, jak nejlíp jsem uměl. Jestli měl někdo problém, měl přijít a říct mi to do očí. S kýmkoliv se pobavím. Ale když se někdo ani nedokáže podepsat...
Jak Kristian Reichel slavil góly v Litvínově...
Není nevhodné, když otec vede syna v juniorské reprezentaci?
Myslím, že není. Kristian to měl daleko těžší než ostatní, leckdy jsem na něj byl přísnější. Naštěstí je dost silný, řeči ho nezlomily. Nemůžu za to, že vyčníval nad ostatní. Makal navíc, nechodil do barů, dobře se učil. Hokej ho baví, jde si za svým.
Po mnoha sezonách nehrajete. Netrénujete. Jak se vám teď žije?
Dobře! Cestuju, sleduju hokej z jiného úhlu. V Kanadě jsem si natáčel tréninky v juniorce i přípravu Flames a Edmonton Oilers. Mluvím s trenéry a manažery. Chodím na ligu v Litvínově. Sbírám informace.
A využijete je?
Možná jo. Možná ne. (směje se) Nic mi nechybí. Hlavní je, abychom byli zdraví. Život je krátký.
