Když byste se po pondělním utkání zeptali hráčů z Los Angeles na jednoduchou (i když trochu prostou) otázku, proč vyhráli, každý by možná odpověděl trochu jinak. Ale na jednom jménu se shodli všichni - Quick či přezdívkou "Quckie".
Slovenský kanonýr Marián Gáborík prohlásil: "Byl naším základním stavebním kamenem." Oporu týmu pochválil také Drew Doughty. "Chytal neuvěřitelně, podle mě to byl jeho nejlepší zápas v play-off," myslí si kanadský obránce. "Postavil by se třeba na hlavu, aby neinkasoval."
"Víme, co dokáže, proto jsme rádi, že ho máme," přidal se i Slovinec Anže Kopitar. A navíc - aby to nevypadalo, že Kings pouze chtějí povzbudit svého kamaráda lichotivými slovy, je potřeba citovat Alaina Vigneault, trenéra poražených Rangers: "Quick byl nejlepším hráčem na ledě."
Gáborík se vrátilBylo to zvláštní, řekl slovenský útočník |
Americký reprezentant zlikvidoval všech 32 střel domácích a stal se teprve druhým brankářem v historii, který vychytal nulu ve finále Stanley Cupu ve slavné hale Madison Square Garden. Prvním byl Gerry Cheevers z Bostonu v roce 1972.
Dvěma momenty Quick ještě přibarvil své veledílo. Poprvé předvedl vynikající zákrok ve 13. minutě, kdy před norským útočníkem Zucarellem vyplul puk a on se ho chystal postrčit za brankovou čáru. V hledišti už diváci vstávali ze sedaček a chystali se slavit gól.
Jenže brankář Los Angeles na poslední chvíli přiložil na led svou širokou hůl a kotouč se odrazil pryč. "Tohle měl být gól do prázdné brány. Jonathan to neuvěřitelně zachránil," komentoval situaci kapitán týmu Dustin Brown. "Vyhráli jsme díky němu."
Druhý velký zásah hokejkou Quick ukázal v polovině zápasu, kdy na něj zblízka vystřelil Derick Brassard a trefil pouze připravenou část výstroje amerického gólmana.
Fotogalerie |
Quick neprožívá tak skvělý průběh bojů o Stanley Cup jako v roce 2012, kdy kromě nejcennější týmové trofeje získal také Conn Smyte Trophy pro nejužitečnějšího hráče play-off. Statistiky měl spíš průměrné, strašit ho mohla i vzpomínka na začátek sezony, kdy právě proti Rangers dostal hloupý vlastní gól. Ve finále měl zářit newyorský brankář Henrik Lundqvist.
Jenže teď je to právě 28letý Američan, kterému chybí jediné vítězství k triumfu.
"Poslední krok je nejtěžší. Čeká nás ještě hodně práce," varuje Quick. "Pořád ještě nic neskončilo a musíme se na to naplno soustředit."
Podobně stroze a ve frázích mluví také o svých brankářských kouzlech. "Musíte prostě zasáhnout a snažit se připravit na další zákrok."
S Quickem alespoň navenek nehne ani fakt, že by mohl podruhé pozvednout Stanley Cup v newyorské aréně, kde jako 12letý klučík bruslil v přestávkovém programu. Místním Rangers od děství fandil, jeho vzorem byli Vanbiesbrouck či Richter. Vyrůstal hodinu cesty od amerického velkoměsta, "modrou" krev mají i Quickovi příbuzní.
Co pro něj tedy první ostré zápasy v MSG znamenají? "Jsou to utkání play-off. Chceme je vyhrát."
