Když před dvěma roky tehdejší brankářská jednička extraligové Mladé Boleslavi oznamovala podpis smlouvy s klubem NHL Calgary Flames, našlo se dost škarohlídů, kteří si řekli: „Za rok je zpátky. S nepořízenou.“
Jenže jihlavský rodák a odchovanec David Rittich se dokonale vzepřel osudu. Svými výkony si hned při své premiérové sezoně v zámoří řekl aspoň o krátký „štěk“ v brankovišti Flames.
A už ve druhém roce dostal prostoru daleko více. Ke dvaceti minutám duelu se San Jose si letos připsal dalších jednadvacet startů: šestnáct v pozici týmové jedničky.
„Samozřejmě je to pro mě úplně super. Jde o obrovskou zkušenost, ze které je potřeba se poučit. A získat poznatky, které mohou vést k tomu, že budu chytat čím dál více,“ líčí Rittich.
Učitele máte více než parádního: jedničkou Calgary je totiž olympijský vítěz a mistr světa, Kanaďan Mike Smith. Jaké to je, mít takového parťáka?
Skvělé. Jsem strašně rád, že tam jsem s Mikem, který mi své zkušenosti předává. Hodně mi chce pomoct, poradit. Už pár let patří k nejlepším gólmanům NHL. Že má olympijské zlato i titul mistra světa, rozhodně není náhoda. Chybí mu už jen ten Stanley Cup. Tak třeba se k němu jednou prokoušeme.
Zatím k němu máte ale poměrně daleko. Calgary totiž v poslední sezoně nepostoupilo ani do play-off. Jde o velké zklamání?
Mrzelo to hodně. Nás hráče, kteří jsme na tom měli největší podíl. Dobře jsme si uvědomovali, že to není dobré. Samozřejmě ani lidé z vedení klubu z toho nebyli nadšení. Ale samozřejmě všichni vidí změny, které se teď v Calgary dějí. Skončil prezident hokejových operací, skončil trenér. A na řadu asi přijdou i nějaké trejdy. Uvidíme, jak to dopadne pro všechny z nás.
Mohly by se změny dotknout i vás? Jaké cíle si pro příští sezonu dáváte?
Pro mě je první cíl podepsat smlouvu. A podle toho se to celé bude odvíjet. Sám nevím, co bude. Čekám. Samozřejmě bych chtěl být dál v NHL, je to moje priorita. Nechci zatím koukat nikam bokem, protože bych fakt chtěl zůstat v Calgary.
Po takové sezoně, jakou jste letos měl, se dá očekávat, že nabídka dalšího kontraktu přijde. Věříte tomu?
No, spíš v to doufám. (usmívá se) Ale teď je to na panu Spálenkovi (hráčův zástupce) a kanadském agentovi. Uvidíme, co vyjednají. A na jakou pozici se mnou v Calgary budou počítat.
Jak hodnotíte uplynulý rok z vašeho osobního pohledu?
Jako jeden z těch nejlepších. Doufám, že tato sezona bude zlomová. Že se mi podařilo do NHL prosadit na delší dobu. Už to nebyl jen ten jeden zápas, jedna třetina.
Navíc jste si zachytal i na mistrovství světa.
Že jsem mohl se ctí obléknout národní dres, to je pro mě taky velká věc. Dá se říct, že to byla taková sezona snů. Doufejme, že to bude pokračovat i nadále.
David RittichHokejový brankář, narozený 19. srpna 1992 v Jihlavě. S hokejem začínal v místní Dukle, ve které to postupně dotáhl až do tehdy prvoligového áčka (v letech 2012-2014). V roce 2014 přestoupil do extraligové Mladé Boleslavi, v níž se hned ve druhé sezoně stal brankářskou jedničkou. V roce 2016 překvapil podpisem roční smlouvy s týmem NHL Calgary Flames. Většinu první sezony sice strávil ve farmářské AHL v dresu Stockton Heat, dočkal se však také debutu v nejprestižnější soutěži světa - na dvacet minut nastoupil proti San Jose. Loni prodloužil smlouvu a letos se dočkal i prvních šestnácti startů v NHL od úvodní minuty. |
Když mluvíte o snech... Jaké to bylo, mít za spoluhráče žijící legendu českého hokeje Jaromíra Jágra?
Moje první vzpomínky nejsou nic moc, jelikož jsem předtím měl dlouhý den plný cestování. Přiletěl jsem docela brzy ráno, takže první vzpomínka je spíš ospalá. A pak mi Jarda na tréninku pustil jednu na hlavu...
Co prosím?
Jeho první rána mi letěla na kebuli, sotva jsem stačil uhnout. Hned se přijel omluvit, tak doufám, že to byla náhoda. Že to nebylo něco osobního. (usmívá se) Že nechtěl hned vyřadit Čecha. Ale jinak mám na působení s Jardou dobré vzpomínky. A všechny věci, které mi řekl, si beru k srdci.
O Jágrovi se v posledních letech hodně psalo v souvislosti s tím, že si při trénincích přidává. Že právě dřina je důvodem jeho hokejové dlouhověkosti. Platilo to i v Calgary?
Dá se říct - teď doufám, že ho neurazím - že jsem ho v Calgary zastihl na sklonku kariéry v NHL. Byl hodně zraněný a pak to dopadlo, jak to dopadlo. Takže jsem neměl moc příležitostí vidět, jestli si v tréninku přidává, nebo ne. Ale vždycky, když byl v posilovně, jsme to všichni slyšeli. O stěnu létal medicinbal.
A vzduchem možná létaly také Jágrovy hlášky, ne? Svým humorem je pověstný.
Samozřejmě, že tam něco přiletělo, i na mou osobu. Ale od hráče jeho kalibru, s jeho zkušenostmi a vším, co dokázal, si to člověk nechá líbit. Nevrací to a řeší vše jinak, než když vám takhle naloží nějaký mladší kluk. Respekt je tam znát.
Co říkáte na to, jak Jágr z NHL odešel? Velká hvězda slavnou soutěž opustila v rozehrané sezoně tak trochu zadními dveřmi...
Když budu upřímný, vůbec nevím, co se tam stalo. Jak se to vyvrbilo. Jarda o tom taky moc mluvit nechtěl. Takže jediné, co vím, je, že se zranil. Dlouho se hledalo, co to je. A pak najednou řekl, že odlétá. Bylo to takové...
... poměrně hořké loučení, že?
Stále se pral se zraněním a najednou byl konec. Je to škoda, protože hráč jako Jarda by si zasloužil možná trošku zdvořilejší rozloučení. Za ty roky, které v Americe byl, a za to, co pro hokej dokázal. Nejen pro český, ale celkově. Ale říkám: do té věci nevidím. Nevím, co tam bylo. Nerad bych to komentoval, abych neřekl něco špatně. A nebylo to třeba naopak.
Sezona v zámoří začíná v říjnu, příprava na přelomu srpna a září. Co vás čeká do té doby? Nějaká dovolená bude?
Vůbec ne. V pondělí začínám trénovat. Už se připravuji na další sezonu. Chci být v dobré kondici, mít nazvedané železo, abych zase trošku zesílil. Už vím, co moje tělo potřebuje. A jak se mám přichystat.
Takže volna jste si letos příliš neužil. Po sezoně v zámoří jste byl na světovém šampionátu...
A pak jsem s přítelkyní relaxoval v Jihlavě. Zařizovali jsme různé věci, takže volno jsme prožili tady. Myslím, že jsme si užili docela příjemný čas, a teď už se vrátím do normálního pracovního režimu.
„Kdyby mi Francouzi dali gól, musel bych asi chodit kanálama“Tři zápasy, dvě výhry, jedno čisté konto. Takovou bilancí se po mistrovství světa, které letos hostilo Dánsko, může pochlubit český brankář David Rittich. Pětadvacetiletý odchovanec jihlavské Dukly přitom na světový šampionát cestoval poprvé v kariéře. „Obléct si konečně na prsa českého lva, to bylo něco neskutečného,“ pochvaluje si Rittich. Premiéru zažil ostrou - proti úřadujícím mistrům světa ze Švédska. „Pocity z toho zápasu jsou smíšené, mohli jsme bodovat,“ lituje těsné porážky 2:3. Náladu si spravil o čtyři dny později. „Porazit Rusáky, to je vždycky něco navíc,“ usmívá se při vzpomínce na vítězství 4:3 v prodloužení. Své vystoupení v základní skupině - a vlastně i na šampionátu - pak uzavřel v duelu z Francií, z něhož si odnesl čisté konto. „Samozřejmě se počítá. Nikdo se naštěstí nebude ptát, kolik zákroků jsem měl,“ připomíná, že na něj soupeř vyslal jen deset pokusů. „Tenhle shut-out byl jednoduchý, Francouzi mi to ani moc neztěžovali. Kdyby nějaký gól dali, asi bych musel chodit kanálama,“ říká otevřeně. Podobně, jako když bezprostředně po vítězném zápase (6:0) mluvil o tom, že příliš prostoru ukázat se neměl: „Když byla příležitost, vyjížděl jsem za bránu aspoň rozehrávat, abych si zahrál s hokejkou. Jinak jsem u žspíš přemýšlel, jaký steak si večer dám.“ S odstupem času uznává, že tyto zápasy brankář musí hlavně přetrpět. „Je to těžké. Nikdy nevíte, kdy přilétne nějaký motýl, někdo do toho sáhne, odrazí se to za vás a máte puk v brance. Z deseti střel tak můžete dostat dva góly a vypadáte jako blbec,“ říká. Důležité je tak zůstat nejen koncentrovaný, ale i v zápasovém tempu. „Člověk se musí hýbat, i když na něj nic nejde,“ radí Rittich. Musel za premiérovou nulu na světovém šampionátu přispět do týmové kasy? „Spíš by měli spoluhráči platit něco mě, ne?“ podivuje se naoko Rittich. „Ne, samozřejmě, nic jsem neplatil. Je to asi jiné než v klubové sezoně, kde se přispívá do klubové kasy a pak se z toho platí týmová večeře,“ vysvětluje. „Tady nic takového nebylo, takže jsem ušetřil. Každá koruna dobrá,“ směje se. Štěstí měl Rittich v aktuální sezoně hned dvakrát: v Calgary se vyhnul nováčkovskému večírku. „Naštěstí jsme ho letos neměli. Takže jsem utekl hrobníkovi z lopaty, jak se říká,“ pokračuje v lehkém tónu. Před rozhodujícím duelem, který určuje osud vnímání celého mistrovství, tedy čtvrtfinálovou bitvou s Američany, se řešilo, zda do branky má nastoupit Pavel Francouz nebo právě David Rittich. Nakonec dostal příležitost první jmenovaný. „Kdo bude chytat jsme věděli dva dny dopředu. Rozhodnutí trenérů bylo takové, že Francík má více zkušeností. A tak chytal on,“ líčí Rittich. Porážku 2:3 však nikdo odvrátit nedokázal. „Je to smutné. Z osmi zápasů na šampionátu šestkrát slyšíte národní hymnu a pak skončíte ve čtvrtfinále, na sedmém místě,“ mrzí Ritticha. „Strašně nás to mrzelo, protože si myslím, že tým jsme měli poskládaný výborně. Výkonem jsme nezklamali, ten byl naopak výborný,“ dodává. |
