Poslední zápasy strávil v roli takzvaného zdravého náhradníka, chcete-li healthy scratch, jak se běžně užívá v zámoří.
Od pátku čas tráví na farmě v Clevelandu, než s Blue Jackets v neděli odcestuje na desetidenní „výlet“ po stadionech vzdálených kanadských soupeřů či do Seattlu. Společně nalétají tisíce kilometrů. A Jiříček si snad znovu vydobude trochu více prostoru.
„Byl to těžký den, když mě zase poslali na farmu. Není to příjemné... Pár zápasů jsem hrál dost, jindy zase dvanáct až čtrnáct minut, což na obránce není tak velká porce a je horší se do utkání dostat,“ přibližuje svou situaci.
Jak nováčkovskou pozici zvládáte, Davide?
Je tu rychlejší a lepší hokej, takže každý den do toho musím chodit naplno. Snažím se tu odehrát co nejvíc zápasů i minut a být prospěšný.
Na čem je potřeba nejvíc zapracovat?
Trenéři hodně používají slovíčko „gap“. Takže mám být hlavně blíž u protihráčů. Na NHL tam jsou pořád větší mezery, které musím zlepšit.
Kdo se nejhůř brání?
Hrál jsem hodně proti Torontu, takže se nabízí trio útočníků Auston Matthews, Mitch Marner a William Nylander. Obzvlášť když jsou na přesilovce, je to hodně znát. Třeba Matthewsovi je ohromně těžké sebrat puk a hrát proti němu v takových chvílích v obranném pásmu.
Jak přistupujete k výtkám a chybám, když se něco nepovede?
Snažím se samozřejmě nedostatky odstranit, ale zároveň vím, že vždycky nějaké budou. Žádný zápas nebude dokonalý. Chtějí mi tu poradit, chyby se ale stávají, musím s nimi pracovat a zlepšovat se.
Nesnaží se vás v Columbusu třeba předělávat?
Pokouším se hrát pořád stejně a chci být ofenzivní obránce. Myslím, že mě takhle draftovali a popravdě doufám, že mě nikdy nebudou chtít předělat. Vím, že můžu hrát dopředu, produkovat body a pomáhat v přesilovkách. Jen čekám na šanci.
První gól Davida Jiříčka v NHL:
Věřil jste si, i když s příchodem zadáků Ivana Provorova s Damonem Seversonem před sezonou výrazně vzrostla konkurence?
Ano, ale zároveň jsem si říkal, že to bude těžké. Když ještě vezmete v potaz, jak fungují smlouvy a mě mohou poslat na farmu. Bojuju, tihle dva obránci jsou kvalitní. Díky nim máme v porovnání s jinými týmy v NHL velmi dobrou defenzivu.
Na lavičce máte i legendárního Marka Recchiho, který zastává post asistenta. Berete si něco i od něj, ač je bývalým útočníkem?
A kromě útočníků stará se hlavně o přesilovky, které nehraju (směje se), takže se s ním moc nepotkám. Snažím se ale něco pochytit na přesilovkových mítincích. Věřím, že šanci bych mohl dostat, takže se koukám, jak chce, aby obránci fungovali.
Máte v týmu i nějaké spřízněné duše?
Tvoříme takovou mladší partu s kluky jako jsou útočníci Adam Fantilli, Cole Sillinger nebo Kent Johnson. Pak je tu třeba Erik Gudbranson. Obránce a nejstarší hráč týmu, který mi dává hodně rad. Jen škoda, že už tu není Jakub Voráček, zažil jsem ho tu jen dva týdny a asi by to byla o to větší zábava.
Právě Voráčka mladí kluci nadchli, kdy se týmový potenciál propíše do výsledků?
Doufám, že co nejdřív, ale bude to trvat, jsme pořád hodně mladí. Tihle kluci mají snad dvacet let. Nejlepší týmy drží věkový průměr kolem sedmadvaceti a my se řadíme mezi nejmladší. Musíme si počkat.
Dělá klukům v kabině problém vaše typicky české příjmení?
Ze začátku používali Džiriček, tak jsem jim hlásil, že to není úplně správně. Teď už mi říkají Jiri, což je pro ně asi nejsnazší a rozumím jim, případně Jiriček.
Osobně jste spokojený s první půlkou sezony v NHL?
Jsem rád, protože mi vyšla, při účasti na ledě nepropadám, ale mohou přijít dva zápasy a budu mít třeba -10, takže je potřeba dál makat. Bodově jsem také obstál, všech devět (1+8) jich bylo při hře pět na pět, což taky nebylo lehké... Jen doufám, že ta moje branka nebude první a poslední.
Ve městě už jste se stihl usadit?
Jo, mám byt v Columbusu, kde normálně žiju.
A jak se vám tam žije?
Mám to tři minuty na zimák, takže si můžu pěšky zajít na trénink, zápasová hala se nachází hned vedle. Na letiště to pak trvá deset minut autem, takže je skvělé, že mám všechno na jednom místě. Není to samozřejmě žádná metropole, takže tu občas je trošku nuda. Ale města jako Boston nebo New York si užijete na výletech a pak jste rádi, že máte klid a pohodu v Columbusu.
V poslední době zde vyrostlo i hodně řetězců s rychlým občerstvením, odoláváte?
Mám třeba hodně rád „mekáč“, který si dám, když jsem v Česku doma. Ale tady ty fastfoody nejsou moc dobré, podle mě to nejedí ani bezdomovci, takže se jim vyhýbám (směje se).
Jak jste sledoval juniorský šampionát? Po sítích se šířilo video, jak na tréninku slavíte vítězství nad Kanadou.
Díval jsem se a u zápasu o bronz už jsem moc nevěřil. Sledoval jsem první dvě třetiny, tu poslední jsem neviděl a pak jsem jen koukal a ptal se: „Fakt je porazili, jo?“ Jsem moc rád, jak to dopadlo, třikrát za sebou jsme v semifinále, takže dvacítky nám poslední dobou jdou a jen tak dál. Jsem akorát smutný za bráchu, protože se zranil a nemohl tam s kluky být.
Vám se stejné zranění stalo před dvěma lety na zrušeném juniorském šampionátu, není to trochu rodinné prokletí?
Stejné zranění jsme úplně neměli. Já ho měl trošku lepší, protože jsem se mohl vrátit po pár měsících, skoro bez zápasu a tréninku jsem se vydal na mistrovství světa a tam bral bronz. To se Adamovi bohužel povést nemůže, protože má po sezoně. Já se vracel do hry lepší a silnější, tak doufám, že to za správný konec vezme i on a do tréninkového kempu NHL bude na sto procent připravený.
Smůla jako u bráchy. Rána pro dvacítku, pro Jiříčka mistrovství světa končí |
Ve specializovaném žebříčku Central Scouting byl čtvrtý mezi Evropany, stejně jako vy před draftem.
Je hezké, že jsme oba na stejném místě. Bude to mít těžké, protože hráči za ním se ještě můžou ukázat, kdežto on ne. Má určitě potenciál jít v prvním kole draftu. A měl by v něm jít. Když jsme byli v Montrealu na mém draftu, tak jsem hodně chodil po schůzkách a moc si to neužil. Teď to bude ve Vegas s Adamem, takže si to vychutnám.
To už bude po světovém šampionátu v Praze, máte ho v hlavě?
Na sto procent! Když mě trenéři pozvou, určitě neřeknu ne, budu moc rád a přijedu.