„Nechápu, proč liga přehlíží takové chování vůči jednomu z jejích nejlepších hráčů,“ rozčiloval se Ken Hitchcock po pondělní prohře s Vancouverem. „Obzvlášť v tomhle zápase byl hon na Connora do očí bijící.“
Connor McDavid patří k největším ofenzivním hrozbám NHL. Dvakrát opanoval bodování soutěže, v této sezoně má po 34 odehraných zápasech na kontě 49 bodů (19+30). Ze spoluhráčů je mu bodově blízko jen parťák z první řady Leon Draisaitl.
Soupeři tedy vědí, že cesta k úspěchu vede přes ubránění elitní řady Edmontonu. Zejména kapitána McDavida.
„Navíc když má puk, je už pozdě. Takže se ho všichni pokouší zastavit ještě před tím, než ho dostane,“ pozoroval přístup protivníků Hitchcock. Proto mu vadí, že McDavid nedostává na ledě tolik prostoru, kolik by měl podle něj mít.
„Nejde mi o vyloučení. Nepotřebujeme přesilovky k tomu, abychom vítězili. Chci ale, aby měli všichni hráči prostor pro svou práci,“ dodal trenér, kterého paradoxně proslavil styl spoléhající na tuhou defenzívu.
On ať hraje, fňukat budu já, říká Hitchcock
Teď je ale na druhé straně barikády. Stejně jako útočník Patrick Maroon ze St. Louis, který po tři sezony nastupoval s McDavidem v jednom týmu. V noci na středu ale proti němu stál jako soupeř.
„Dřív mě vytáčelo, když jsem viděl všechny ty způsoby, jak se Connora ostatní snaží zbrzdit. Je to ale pravděpodobně nejrychlejší hráč v NHL, takže ho občas musíte trochu podržet nebo se po něm ohnat,“ uznal nutnost nepříliš čistých praktik Maroon. A dodal: „Stejně by mi ale nejspíš ujel.“
Jak se k tomu po posledním utkání stavěl sám McDavid? Jako správný kapitán, diplomaticky: „Nikdy nemluvím rád o rozhodčích, nic dobrého z toho nekouká. Mají těžkou práci a podle mě ji dělají nejlíp, jak mohou.“
Jeho recept na to, jak vyzrát na osekávající hokejky a chňapající rukavice, je jednoduchý: hrát dál a nenechat se rozhodit. „Nic jiného mu nezbývá, stejně jako ostatním hráčům. Podobně jako je moje práce fňukat a stěžovat si na to,“ uzavřel ironicky Hitchcock.
