Blíží se vskutku vzrušující období. Chvíle, která zásadně ovlivní Neuvirthův další život, určí jeho příští angažmá.
Stane se jedním z mála známých brankářů dostupných na trhu volných hráčů. Na konci června bude sbírat nabídky od klubů NHL a pokusí se zvolit tu nejvýhodnější.
„Budu na telefonu viset skoro pořád a budu dost nervozní,“ říká 27letý chlapík. „Zbývá pár týdnů. Už se zase připravuju na novou sezonu, ale čím dál víc na to myslím.“
Čekáte příval nabídek?
Mým cílem je dělat v NHL jedničku. Brankáře bude shánět tak pět šest týmů, takže zůstávám při zemi. Jednání s kluby má na starosti agent Patrik Štefan. Věřím, že udělá dobrou práci.
Mezi gólmany budou volní Fin Niemi nebo Švéd Enroth, pak už jen méně známá jména. Žádný velký přetlak, to je pro vás dobré, že?
Věřím, že mám šanci. Věřím svým schopnostem. Budu maximálně připravený na sezonu, abych mohl odchytat 65 zápasů.
Podle čeho budete vybírat? Podle šance chytat, jak říkáte? Nebo podle výše platu? Případně podle délky smlouvy?
Ze všeho nejvíc bych chtěl pravidelně chytat. Už nejsem nejmladší. Dostávám se do ideálního brankářského věku, takže mě pozice jedničky láká ze všeho nejvíc. A samozřejmě by byl nejlepší dlouhodobý kontrakt. Peníze jsou až na třetím místě.
Zajímat by se o vás mohlo Buffalo, San Jose nebo Edmonton. Myslíte, že jste se v minulé sezoně dostatečně předvedl?
Chtěl jsem odehrát víc zápasů. Ale byl jsem spokojený s tím, jak jsem chytal. Brankářští trenéři mě chválili, tak doufám, že o mě bude zájem. V zámoří mám pořád dobré jméno, tak snad se to ukáže.
Zazářil jste hlavně v únoru, kdy jste během tří týdnů chytal za Buffalo devět zápasů s úspěšností 93,8 procenta. Byla to vaše vizitka pro zájemce?
Určitě. Sabres vyměnili (kolegu) Enrotha do Dallasu, takže jsem se stal jedničkou. To se vám hned chytá líp, když víte, na čem jste. Nastoupil jsem ve spoustě zápasů za sebou, dařilo se mi.
Michal Neuvirth hlídá branku Buffala.
Fanoušci i novináři napůl žertem zmiňovali, že jste svými výkony kazil Buffalu skončit na dně tabulky, což znamenalo zvýšení šance na draftování supertalentů McDavida nebo Eichela. Zaslechl jste to?
Samozřejmě. Ale já se soustředil jenom na svoje výkony. Nic víc neovlivním. Trejdy a draft jdou mimo mě. Akorát když mi řekli, jdeš do New Yorku, zabalil jsem se a jel. Kryl jsem záda Jarovi Halákovi, výborně jsem spolupracovali. Měli jsme fakt kvalitní tým. Škoda, že jsme v play-off nešli dál.
Buffalu se předpovídá skvělá budoucnost. Štvalo vás, že jste musel pryč?
Trochu mě to zklamalo, protože jsem si plánoval, jak v Buffalu zůstanu. Měl jsem smíšené pocity. Ale člověk musí myslet pozitivně. Uvědomil jsem si, že máme s Islanders šanci dojít daleko v play-off. Sice jsem chytal míň. Ale byla to dobrá zkušenost k nezaplacení. Poznal jsem další hráče, jak to chodí v jiném klubu.
V minulé sezoně vás Washington vyměnil do Buffala za Haláka. Pak jste se sešli v jedné kabině v New Yorku. Bavili jste se o tom?
Taky na to došla řeč. NHL je byznys, někdy dost bláznivý. Minulý rok nás vyměnili jednoho za druhého a do roka jsme byli ve stejném týmu. Nemůžete si být jistý, kde budete příští den.
Jaké to bylo jít do série proti Washingtonu, který vás před devíti lety draftoval a kde jste strávil kus kariéry?
Zvláštní. Hrál jsem za něj nějakých pět sezon. A hned na něj narazím v play-off. Po příletu do Washingtonu se mi vrátila spousta vzpomínek. Byla to super série, parádní hokej, atmosféra výborná. Nakonec byli Capitals o gól lepší.
Četl jsem, že jste v kabině radil, jak na bývalé spoluhráče. Byl z vás cenný zdroj vědomostí, že?
Přesně tak. Když jsem nechytal, snažil jsem se kluky podpořit, jak jsem mohl. Holtbyho znám už od farmy, nějakých sedm let. Mám ho přečteného, takže jsme mu hned první zápas dali nějaké góly.
Jaké bylo závěrečné podávání rukou po sérii?
Mnohem lepší by bylo, kdyby Capitals museli gratulovat nám. Ale jo, s řadou kluků jsme byli na farmě, když jsme vyhráli dva Calder Cupy. S několika jsme pořád v kontaktu.
S kým třeba?
Čas od času s Ovim (Ovečkinem). A pak s Carlsonem, Alznerem a dalšíma klukama. V té řadě na ledě toho moc neproberete. Ale po zápase, jsme si v klidu trochu popovídali.
Co se dělo, když Islanders po sezoně zavírali halu Colisseum, kde vyhráli čtyři Stanley Cupy za sebou?
Za Islanders jsem hrál chvilku, takže mi ten stadion nepřirostl k srdci. Ale fanoušci byli neskuteční. Po prohraném sedmém zápase jsme přiletěli z Washingtonu a na letišti na nás čekalo tak pět set lidí. Přesun do Brooklynu pro ně bude velkou změnou.
Jak jste se rozešel s Islanders? Co vám řekli při výstupních pohovorech?
Mluvil jsem s trenéry i generálním manažerem. Byli se mnou spokojení. Tvrdili, že by mě brali zpátky. Já říkal, že chci být jednička. A oni, že to berou a že se ozvou Patrikovi.
Dominik Hašek vstupuje na led v Buffalu, jeho číslo 39 za chvíli zamíří ke stropu haly. Hned za Haškem stojí Michal Neuvirth.
Jak velkou událostí bylo v Buffalu lednové vyvěšení dresu Dominika Haška pod strop arény?
Dominik byl můj největší idol, když jsem byl kluk. Takže jsem to prožíval dost intenzivně. Předtím se mi zrovna povedl zápas v Tampě. Takže jsem měl radost, že dostanu šanci i doma proti Detroitu. Za Red Wings zrovna chytal Mráza (Petr Mrázek). Vyšlo to parádně, dva čeští brankáři na Hašanově večeru. Sice nás Detroit porazil 3:1, ale bylo to neskutečné.
Stihli jste si promluvit?
Ráno na rozbruslení jsme si chvilku popovídali. Ale bylo to těžké, bavit se s ním chtěl každý. Večer jsme mu ještě popřáli na střídačce, povedlo se to náramně. Potvrdilo se, že Dominátor je v Buffalu legenda. Bůh. Že ho tam lidi milujou.
