„Makat každý den, to je klíč k úspěchu v životě, v hokeji, ve všem. Můžeš mít špatný den, ale nemůžeš se vzdát,“ ukazuje pracovitou náladu Radulov. Co by za takový přístup dali před pěti lety v Nashvillu, kde museli řešit, že se den před zápasem play-off opil v baru se spoluhráčem Andrejem Kosticynem.
Následoval celkem očekávaný průběh. Suspendace, úprk do Ruska a pachuť hořkosti.
Až se Radulov vrátil, podepsal v Montrealu a začal poctivě pracovat. „Hokej je můj život. S věkem jsem si uvědomil, že nikdy nevíte, kdy skončíte. A tak si užívám každý den kariéru profesionálního sportovce. Protože jednou to skončí a budu jenom vzpomínat.“
Díky tomu získal sympatie přísného trenéra Dallasu Kena Hitchcocka. „Poprvé ve třiceti letech patří mezi vůdce týmu NHL. Jasně, byl kapitánem Ruska na olympiádě i mistrovství světa, takže jsme cítili, že v sobě vůdcovství má. Navíc začal hrát severoamerický hokej. Tvrdý a efektivní, nebojí se ušpinit. Hrát tímhle stylem není vůbec lehké, a on vše plní bez vybízení,“ chválí svého svěřence Hitchcock.
Trenérovi se líbí i vášeň, s jakou Radulov hraje. „Nepřivedli jsme ho jenom kvůli bodům. Užívá si soupeření, občas se naštve i na tréninku, že nedostal ještě jednu možnost se ukázat, zatímco ostatní kluci už chtějí zmizet z ledu.“
Pocity určují, jak se rozhodne
Sám útočník by bez dobré atmosféry spokojený nebyl. „Mám trenéra Hitche rád, věří mi a posílá mě na led čím dál více. Já mu to musím splatit. Nemyslím jenom góly, ale i energií nebo vyhranými souboji,“ říká Radulov.
Na stejnou notu se hráč s klubem naladil od samého začátku vyjednávání. A Radulov přímé debaty o vizi obou stran ocenil. „Hitch mi volal, že mě v týmu chce. A já jsem za to rád, protože jsem byl vychován k upřímnosti.“
Volal i generální manažer Jim Nill, kapitán Jamie Benn nebo Seugin se Spezzou. „Dali mi jasně najevo, že jim na mně záleží. Že chtějí být dobří. A proč bych pro ně neměl být dobrý?“ ptá se řečnicky dvojnásobný mistr světa.
Manažer Nill o něj opravdu stál. „Splňuje vše, v co jsme doufali. Přináší energii na led i do šatny, vášeň pro hru. Doslova přináší život do všeho, co dělá,“ rozplývá se Nill.
Vyjednávání o smlouvě byla dlouhá
Než Radulov podepsal s Dallasem na pět let za 31,25 milionu dolarů, prošel si dlouhým vyjednáváním s Montrealem. „Abych byl upřímný, v Montrealu jsem to miloval. Je mi líto, že jsem nezůstal. Vděčím hodně manažeru Bergevinovi, že mi dal šanci se do NHL vrátit.“
S Bergevinem ruský útočník o nové smlouvě vyjednával od prosince. Tehdy ale ještě nebyl připraven se zavázat. Navíc chtěl pětiletý kontrakt, což Bergevin zpočátku nabídnout nechtěl. Věřil, že nemá důvod k obavám. Situace došla až do prvního července, kdy se ozval právě Dallas.
„Nabídli mi, co jsem hledal. Přesto pro mě byl Montreal první volbou, takže jsem čekal další dva tři dny. Nic nepřicházelo, tak jsem Dallasu kývl,“ vzpomíná Radulov. Bergevin se ozval zhruba o dvanáct hodin později.
O Putinovi a RuskuRusové v NHL společnost stále trochu polarizují. Ovečkin s Malkinem nadzdvihli mnoho obočí se svou veřejnou podporou „Týmu Putin“. Radulov takové veřejné vystoupení neplánuje. „Můj tým je teď v Dallasu, ne v týmu Putina. Ale svoji zemi miluju, prezidenta respektuju a přeju mu vše nejlepší. Udělal pro naši zemi mnoho dobrého, situace v Rusku je lepší než dřív,“ odmítá spekulace o nesympatiích vůči prezidentu Putinovi. |
„Bylo prostě pozdě, jak se jednou rozhodnu, držím se toho,“ nepřipouští pochyby vítěz Gagarinova poháru z KHL.
Přes to, jak šťastný je v Dallasu, s Montrealem zůstává ve spojení. „Jsem v kontaktu s Alexem Galčenjukem, po SMS i s dalšími. Strávil jsem tam rok a opravdu jsem se cítil jako v rodině,“ říká Radulov.
Dallas má dobré fanoušky, Montreal šílené
Radulov si samozřejmě všímá rozdílu mezi fanoušky obou týmů. „Hrát v Bell Centre, hale Canadiens, bylo vždycky speciální. Fanoušci chodí na každý zápas, totálně vás napumpují energií. Zároveň očekávají, že se vydáte na sto procent,“ chválí je Radulov.
Mnoho hráčů si do Montrealu netroufne právě kvůli fanouškům. Proto zároveň oceňuje, že v Dallasu jsou příznivci klubu více klidní. „Fanoušci zde jsou opravdu dobří, není jich tolik jako v Montrealu, ale stěžovat si vůbec nemohu,“ říká Radulov.
