Gudas: Hokej je tvrdej sport, občas při něm praskají kosti

Je nejtvrdším českým hokejistou současnosti. Reprezentační obránce Radko Gudas se při zápase občas popere, bez váhání skočí do soupeřovy střely. „V hokeji je normální hrát i na hraně sebezapření. Je to tvrdej sport, občas při něm praskají kosti,“ říká v rozhovoru pro magazín Víkend DNES, který vychází den po vstupu českého týmu do mistrovství světa.

Radko Gudas | foto: Marek Podhora, MAFRA

Ještě před pár týdny doma marodil s otřesem mozku. Obránce klubu NHL Philadelphia Flyers byl ale rozhodnutý: „Když to jen trochu půjde, pomůžu nároďáku na světovém šampionátu. Zatím jsem reprezentoval jen na olympiádě, takže pro to udělám všechno.“

Sen se mu splnil. V zahajovací den hokejového turnaje se mužstvo Josefa Jandače postaví proti favorizované Kanadě a právě Gudas má patřit k jeho pilířům. Syn někdejšího hokejového reprezentanta Lea se nezalekne žádného slavného soupeře.

Bát se? To nemá ve zvyku.

„Strachovat se na ledě nemá smysl. Ani když padáte do střely, ani když jdete do bitky s mnohem větším hromotlukem,“ tvrdí 26letý bek v rozhovoru pro sobotní magazín Víkend DNES.

V tomhle povídání dokazuje, že mezi ostré chlapíky zámořské soutěže nepatří náhodou. Že při hře na nějakou tu modřinu nebo bolest nehledí.

„Z pětadevadesáti procent všech zranění se přece dá dostat,“ vysvětluje s úsměvem. „K hokeji to patří, není to balet. V NHL není nijak výjimečné hrát s vyraženými zuby, nalomenýma rukama, nohama. Nikdo se neptá. Nanejvýš prohodí: Zlomený to není, viď? Jen nalomený. To se ti v brusli nezhorší, pokud do toho nedostaneš ránu. Takže hraješ!“

Sám byl schopný dohrát zápas navzdory zraněnému menisku, s nímž pak marodil půl roku. Pořád to ale vypadalo méně hrozivě, než co viděl u jednoho svého spoluhráče ve farmářské soutěži.

„Kluk, se kterým jsem hrál v obraně, skočil do střely a puk mu pod helmou naštípnul lebku. Z temene mu tekla krev, nebylo to vůbec hezké. Ale vstal, za pár vteřin lehnul do další střely, dohrál střídání. Až na střídačce ho spíchli šestnácti stehy a odvezli do nemocnice. Z té série jsme tenkrát postoupili, čekalo nás Toronto. A proti němu ten kluk ve čtvrtém utkání zase nastoupil. Jako by se nic nestalo! Zase lehnul do pěti, šesti střel, hrál naplno, ničeho se nebál. Kdepak, hokejisti nejsou fajnovky!“

S 93 trestnými minutami byl letos dvacátým nejvylučovanějším mužem základní části NHL. V rozhovoru však nemluví jen o hokejové bolesti a ranách, ale i o legraci. „On ten hokej sice sakra bolí, ale hlavně si u něj dost užijete.“