Dvořák odehrál všechna utkání, a navíc se stal hrdinou semifinálové odvety s Kanadou, která Česku přiblížila boj o zlaté medaile. Češi tenkrát titulem po tříleté pauze od zlaté Vídně odstartovali legendární zlatý hattrick. Skvělou dobu, kdy vybojovali tři tituly v řadě.
„Pořád mám před očima ten fantastický přílet do Prahy. Hlavně jízda městem stála za to. Na střeše autobusu byla pořádná zima, ale vůbec nám to nevadilo,“ vyprávěl měsíc po šampionátu pro deník Sport Dvořák Dojatý byl také z přijetí v rodném Táboře. Před domem stáli fanoušci a skandovali jeho jméno.
„Snažil jsem se všem přátelům a kamarádům vyhovět, takže jsem si moc volna neužil. Musel jsem toho opravdu hodně stihnout,“ připomněl.
V roce 1999 se podruhé za sebou a vlastně i naposledy hrálo semifinále a finále na dva zápasy. Češi tenkrát v semifinále narazili na Kanadu.
První zápas ztratili 1:2 a i ve druhém prohrávali. Až do přelomu 49. a 50. minuty zápasu, kdy právě Radek Dvořák dvěma brankami v rozmezí šedesáti vteřin otočil na 5:4 a nasměroval Česko do prodloužení. V něm posléze gól nepadl, a tak rozhodovaly až samostatné nájezdy.
Kdo si nevzpomene na slavné pádlování obránce Jaroslava Špačka po proměněném vítězném nájezdu, který poslal Česko do finále? V něm pak svěřenci trenéra Hlinky ve dvou zápasech zdolali i silné Finy, když si vítězný gól připsal Jan Hlaváč.
„Nebylo důležité, kdo góly dá, ale že se mužstvu podařilo vývoj zápasu otočit,“ připomínal v té době hokejista Floridy náturu týmu, jenž stavěl na vzájemné podpoře. Doutník, který si po posledním souboji v Norsku zapálil, nebyl jeho první v životě, ale první vítězný ano.
Pro Radka Dvořáka nebyl norský titul mistrů světa posledním. Vždyť jen na zlatém hattricku se podílel ještě v roce 2001 v Německu. Tam tenkrát odehrál také dobrý turnaj, kdy byl se čtyřmi góly a čtyřmi asistencemi sedmým nejproduktivnějším hráčem celého šampionátu.
I v roce 2005 pak potvrdil pověst klíčového muže semifinále. Byl to právě on, kdo v prodloužení zápasu se Švédskem dal rozhodující branku a poslal Česko do finále, kde získal svůj třetí titul šampionů.
„Být součástí těch týmů bylo něco neskutečného. Na to se strašně dobře vzpomíná,“ říkal v rozhovorech po oznámení konce profesionální kariéry, kterou uzavřel letos v zimě. „Rád se ohlédnu, hlavně když sedíme s kamarády, nebo se koukám na televizi,“ dodával.
Tři tituly za ohlédnutí stojí.
