Hokej - ilustrační foto

Hokej - ilustrační foto | foto: AP

Kdy pískat ofsajd, nevěděli mnohdy ani hokejoví rozhodčí

  • 5
Snad žádné pravidlo neprošlo tolika změnami a neposunulo hokej tak jako regule o postavení mimo hru. Každá úprava zrychlila hru, dodala jí větší spád a umocnila hráčskou tvořivost. A někdy přinesla i dost zmatků.

Původně byl výklad ofsajdu v hokeji svazující. Hráč nesměl po celém kluzišti přijmout přihrávku dopředu, pouze do strany nebo dozadu.

Dál nezbývalo než podnikat sólové výlety a samostatně se pokoušet o průnik obranou soupeře. Až ve druhé polovině 30. let tehdejší LIHG přijala návrh, aby se smělo přihrávat dopředu uvnitř každého ze tří pásem kluziště.

Z historie MS: to bylo poprvé, když...

Volný seriál MF DNES, který vychází v průběhu mistrovství světa v hokeji, se vrací k zajímavým chvílím z historie turnajů. Dnešní díl: jak se vyvíjelo pravidlo o ofsajdu neboli postavení mimo hru.

Hráč se mohl ocitnout v ofsajdu na útočné i obranné modré, pokud ji přejel dřív než puk. Ale zrychlil se přechod do protiútoku, nebylo nutné spoléhat tolik na osobní hrdinství a zručnost. Z hokeje se stal skutečně týmový sport.

Ale žádná revoluce. V NHL tohle pravidlo užívali dvacet let.

Rok 1946. LIHG zakomponovala do hokejových not pravidlo o červené, střední čáře. V NHL ji zavedli opět dřív, od sezony 1943–1944.

Přinesla další zrychlení. To, že se hráč mohl dostat do ofsajdu nikoli už na obranné modré, nýbrž až na střední čáře, umožňovalo převzít pas kdekoli na vlastní polovině a rychle přenést hru z hloubi obrany až do středu kluziště.

Převratné změny způsobily spoustu zmatků. Mátly diváky, novináře, "bruslili" v tom hráči, a dokonce i rozhodčí. Ale čeští hokejisté, zejména ti mladší, se novinky zhostili obratně. Umožnila lepší kombinaci a nápadité střídání pozic.

Například Stanislav Konopásek dovedl proměnit bezpočet přihrávek na červenou čáru v brejky, které korunoval důležitými góly. V sezoně 1946–1947 reprezentanti začali výrazněji přehrávat rivaly ze Švýcarska a Švédska. Nakonec vybojovali poprvé titul mistrů světa.

Ještě dál mohl puk dosvištět po roce 1997, kdy IIHF zrušila červenou a povolila přihrávku přes dvě čáry. Od konce 80. let se totiž stále víc týmů inspirovalo taktikou pasti ve středním pásmu. Švédský vynález zasel do hokeje zhoubnou chorobu, jakou pro fotbal svého času představovalo italské catenaccio.

Defenziva dusila tvořivý hokej, padalo míň gólů, hra se proměnila v dobře organizovanou nudu. Vrcholem bylo finále mistrovství světa 1998, kde Švédové porazili Finy.

Přestože za ně nastoupili i Mats Sundin a Peter Forsberg, během 120 minut (hrálo se na dva zápasy) padl jediný gól po střele obránce od modré čáry.

Zrušení červené čáry se stalo nejpřevratnější změnou od roku 1969, kdy byla povolena kontaktní hra ve všech pásmech. Bez ofsajdu na střední čáře se hrálo mistrovství světa poprvé roku 1999. Hra ostře kontrastovala s tím, co předcházelo.

Přelévala se z jednoho konce na druhý stejně jako výkony českého týmu, který po pádech a vzestupech nakonec urval zlato.

NHL tentokrát vyčkávala, ve stopách Evropy se vydala až po výluce, od sezony 2005–2006. Slabší týmy se však mezitím naučily zatáhnout obranu a odrážet útoky v pěti na vlastní modré. I proto v květnu 2005 vedení české extraligy schválilo návrat k ofsajdu na červené čáře. Po třech měsících však změnu zase odvolalo.