Když dal v pátek branku Bělorusku, vyrovnal tím 27 zářezů Procházky. "Přesto se za žádného střelce nepovažuju," odmítá 32letý kapitán českého mužstva.
"Nebudu si nic nalhávat, kdyby jel Procházka taky na dvanáct mistrovství, tak má na kontě čtyřicet gólů."
Pamatujete si ještě na svůj první gól na mistrovství světa?
Jistě. To bylo ve Vídni 1996, tam jsme vyhráli titul. Ale ani pořádně nevím, komu jsem ho dal. Snad Itálii.
Správně. A který byl nejdůležitější?
Asi ten loňský, semifinálový proti Finům na 2:1. Došli jsme pak v Rize až ke stříbru.
Vysoké číslo máte na mistrovstvích i ve statistice zápasů. Ke stovce startů vám chybějí jen tři zápisy.
Než jsme vyráželi do Ruska, tak jsem si toho všiml v novinách. Zaujalo mě to. Ale jinak se o to zas tolik nestarám. Kdybyste se mě zeptali, kolik mám zápasů, přesné číslo bych vám neřekl.
Kdyby se sečetly všechny dny, které jste kdy strávil na šampionátech, byla by to cifra přesahující dvě stovky. Neděsí vás to číslo?
Je to pořádná doba, to je fakt. Ale jsem pohromadě s dobrou partou českých kluků. To se pak snáší líp.
Cítíte, že se už blíží doba, kdy reprezentačnímu trenérovi řeknete "Nezlobte se, ale tentokrát nepřijedu"?
Blíží se, to je jisté. Ale kdy na to dojde, záleží na zdraví, na formě, na tom, jak se bude mému týmu v NHL dařit. Uvidíme. Těžko si říkat, kdy to bude moje poslední mistrovství. Kdo ví? Třeba je to právě to letošní. Snažím se užít si to tady.
Pokud je šance získat zlato, byla by škoda nepřijet.
Ale vás čeká krátce po turnaji narození dalšího potomka. Váhal jste letos s cestou do Ruska o něco víc?
Kdyby manželka měla rizikové těhotenství, nejel bych. Pořád bych na to myslel. Zaplaťpánbůh je ale vše zatím v pohodě. Samozřejmě, že účty za telefon teď budu mít pořádné. Snad v Rusku něco uhrajeme, abych to dostal zpátky. (smích)
Už jste byl u tolika úspěchů českého hokeje. Čím se ženete k další dřině?
Na vítězství si člověk lehce navykne. Vézt si domů medaili, to je pokaždé moc hezký pocit. Mám už něco za sebou, takže teď se snažím něco předat mladým klukům.
Umíte je jako kapitán někdy seřvat?
Zatím k tomu nebyl v Rusku důvod. Ale když je třeba, křičet umím. Loni v Lotyšsku na to došlo. Ten zápas jsme sice nakonec stejně prohráli, ale celkově to podle mě pomohlo.
Jsou výběry z Rigy a z Moskvy hodně podobné?
Určitě. Zase máme hodně mladé mužstvo. Jen se letos musíme víc koncentrovat na bránění. Především ve středním pásmu.
V lajně hrajete se švagrem Hlinkou a s pardubickým snajprem Sýkorou. Vyhovuje vám tahle spolupráce?
Sejček nám díky své rychlosti vždycky někam ujede. (úsměv) Ale ne, my takového rychlého střelce potřebovali.
Loni jste měl v lajně Hlaváče. To byl asi hráč jiného typu.
Byl. I s ním jsme si vyhověli. Loni ale byl Honza Hlaváč nalevo, na pravém křídle hrál Erat. Taky rychlík. Sejček je ovšem snad ještě rychlejší.
Sýkora říkal, že by ještě rád zkusil zámoří. Je to hráč pro NHL?
Ptal jsem se ho, jestli by chtěl do Ameriky. Prý ano. Myslím, že by mu nová pravidla NHL vyhovovala. Ale záleželo by na tom, s jakými spoluhráči by tam byl. A pod jakým trenérem. Potřebuje dostávat puky do jízdy, zakončovat.
A váš druhý parťák Hlinka? Toho byste s sebou nevzal do Columbusu?
Teď nám v Columbusu vyhodili generálního manažera, řeší se jiné věci. Ale klub má v Evropě určitě své skauty, kteří Jardu sledují. Myslím, že by tam klidně mohl centra hrát.
Zajímavá je i vaše budoucnost. Prý vám v klubu zakázali mluvit o tom, že po sezoně z Columbusu odejdete.
To mi řekl trenér, abych to už nikde neříkal. Prý je to pro mé dobro. Že budu mít třeba další dobrou sezonu, dostaneme se do play-off, já dostanu balík peněz, rozhodnu se přece jen zůstat v Columbusu a budu pak vypadat jako někdo, kdo pořád mění své názory. Tak jsem mu to odkýval a šel jsem na letadlo. (úsměv)
Kvůli penězům byste tam nezůstal?
Manželka chce zůstat, já už ne. Bude to těžká volba. Natrvalo bych tam každopádně nezůstal. Chyběla by mi Praha, letní fotbálky, hospůdky, kamarádi.
 David Výborný při tréninku hokejové reprezentace v Mytišči. |
