Co vám dala tříletá štace v Americe?
Rozhodně to byla výborná zkušenost, která mi toho dala plno. Jak hokejově, tak i do života. Skvěle jsem se naučil cizí jazyk a osamostatnil jsem se. Musel jsem si zvykat na novou zemi, kulturu a vlastně jsem začal zcela nový život. Užil jsem si to, z celkového dojmu rozhodně převažují pozitiva.
Zvažoval jste dlouho, zda budete v zámoří pokračovat?
Po třech letech, kdy jsem hrál juniorské soutěže, jsem se musel rozhodnout, jakou cestou půjdu dál. Mohl jsem zůstat v zámoří a hrát posledním rokem juniorku. Dostal jsem i několik nabídek z americké univerzitní soutěže, ale žádná mě nezaujala natolik, abych ji přijal a další čtyři roky v Americe žil a studoval. Druhá možnost, pro kterou jsem se nakonec rozhodl, byla, že se vrátím do Čech. Přemýšlel jsem, zda se zkusím prosadit v první lize, ale nakonec jsem zvolil cestu studia, ke kterému se perfektně hodí univerzitní liga. V profesionálním hokeji je velká šance jakéhokoliv zranění a moc jiných možností poté není. Bylo to mé nejtěžší rozhodnutí v životě, ale nelituji toho.
Chybělo vám české prostředí?
Samozřejmě že ano. Chybělo mi nejen prostředí, ale hlavně rodina a kamarádi. Vždycky když jsem letěl domů, tak bylo hrozně těžké se vracet. První rok jsem si užíval a ani se mi moc do Čech nechtělo. Pak už se to změnilo a vnímal jsem to jinak. Jsem spokojený, že jsem se rozhodl vrátit se zpátky.
Je těžké se v zámoří prosadit, když nejste draftovaný?
Na draft se dostanou opravdu jenom ti nejlepší, kterých je v Severní Americe hodně. Každý týden u nás na tréninku byli na zkoušku noví hráči, kteří chtěli hrát za nás. V naší lize prakticky všichni snili o tom, že se dostanou do univerzitní ligy. Na univerzitě zase všichni chtějí do NHL. Stupňuje se to. Zahrál jsem si proti hráčům jako Quinn Hughes či Brady Tkachuk, kteří teď září v NHL. Bylo neskutečné je sledovat a bránit je. Ohromný zážitek.
Projekt univerzitní ligy, kde hraje osm týmů, se vám líbil od samého začátku?
Pro vysokoškolské týmy dříve byla evropská soutěž EUHL, která ale nefungovala tak, jak by si všichni představovali. Nový projekt ULLH má výborné zázemí, podmínky a také propagaci. Všechno to běží tak, jak má. Jestli to takhle bude pokračovat, tak soutěž má do budoucích let obrovský potenciál. Plno hráčů už nyní upřednostnilo univerzitní soutěž před první nebo druhou ligou. Myslím si, že to každým rokem půjde nahoru a bude to skvělá možnost pro hráče, kteří se budou chystat studovat na vysoké škole. Projekt univerzitních lig funguje v Americe výborně, tak nevidím důvod, proč by se to nemohlo uchytit i u nás.
Počítal jste s tím, že budete patřit mezi hlavní opory týmu?
Jsem rád, že se mi v individuálních statistikách daří, ale hlavně jsem šťastný, že mě to baví. Bojujeme jako tým, v kádru máme více opor, takže to není jenom o jednom hráči. Je navíc skvělé, že nám škola vychází se vším vstříc a se vším nám pomáhá. Podporují nás, projektu univerzitní ligy věří. Není jednoduché kombinovat studium s hokejem, ale ULLH nabízí ideální variantu.
V neúplné tabulce vám nyní patří třetí místo. S jakým cílem půjdete do blížícího se play off, kam postoupí všechny týmy, ale první tři si budou svého soupeře vybírat?
Uděláme všechno pro to, abychom získali titul. Máme kvalitní tým. V poslední době ale děláme plno zbytečných chyb, které by nás ve vyřazovací části mohly mrzet. Musíme se jich vyvarovat a nedělat je. Když budeme dobře připravení, můžeme dojít daleko. Je to jenom na nás. Rozhodovat nebude šikovnost, ale bojovnost.
