Jihočeši spolehlivě kráčí základní částí prvoligového ročníku. Naposledy zvítězili v Porubě 3:1, přestože po dlouhé cestě dorazili do Ostravy necelou hodinu a půl před utkáním.
„Paradoxně nám to možná trošku pomohlo, protože jsme po krátké rozcvičce skočili do zápasu a o ničem jiném nepřemýšleli. Dostali jsme se do vedení, ale ve druhé třetině jsme byli často vylučováni. Pak jsme rozhodli ve vlastním oslabení, ale důležité bylo, že jsme konečně neinkasovali při hře ve čtyřech,“ hodnotí René Vydarený.
Váš náskok na čele tabulky stále roste, aktuálně činí již 17 bodů. Sledujete ještě pořadí?
O náskoku víme, ale soustředíme se vždy hlavně na náš následující zápas. Sledujeme i tabulku. Jihlava s Prostějovem zaspaly úvod a nyní to budou těžko dohánět. Několik týmů bojuje o pozici v elitní osmičce.
Teď přivítáte Vsetín, který má formu a poskočil na druhé místo. Jaký zápas čekáte?
Vsetín má kvalitní a šikovné mužstvo a už druhou sezonu po sobě hraje velmi dobře. Měli trošku pomalejší start, ale chytli se. Myslím, že to bude zajímavý a pěkný zápas.
Na Lapači jste v 11. kole zvítězili 5:3, když jste si celý zápas drželi náskok z první třetiny. Bude mít vzájemný duel na blížící se utkání nějaký vliv?
Tehdy zápas ovlivnila řada vyloučení a Vsetínu se tolik nedařilo. Uvidíme, jak bude vypadat odveta. Hrají dobře na puku, přenášejí hru, nebojí se přitvrdit.
Ve vašich posledních zápasech často probíhají drobné šarvátky a strkanice. Pokouší se vás soupeři vyprovokovat?
Snaží se hrát důrazně a občas i provokují. Vychází to z naší fyzické připravenosti. Zápas se vyvíjí a soupeři to mnohdy nezvládají. Provokace jsou pak často poslední šancí, jak se zápasem mohou něco udělat.
V Porubě jste se do hry vrátil po třech zápasech. Kvůli čemu jste chyběl?
Měl jsem problémy s malíčkem. Potřeboval jsem čas, aby se rána zahojila a nedostala se do ní infekce. Jakmile to šlo, šel jsem do zápasu.
V kabině je starší než vy už jen Jiří Šimánek. Jak je v osmatřiceti těžké zvládat náročné tréninky kouče Václava Prospala?
Vždycky mě bavily spíš zápasy než tréninky. Je pravda, že trénujeme ve skutečně vysokém tempu. Člověk si na to zvykne. Pod trenérem Prospalem působím druhý rok a už mi to ani nepřijde. První rok jsem z toho byl úplně mimo, pořád mi hořely nohy.
Po osmi letech v extralize v Českých Budějovicích jste šel se soutěží do Hradce Králové, odkud jste se po čtyřech sezonách vrátil zpátky na jih, kde v součtu působíte jubilejní desátou sezonu. Jak se za 14 let změnil budějovický hokej?
Je znát, že fanoušky štve, že se hraje stále první liga. Chtěli by zpátky do extraligy. Ale o hokej je ve městě velký zájem, je to znát.
