"Na jednu stranu bude zvláštní stát proti Ústí, ale na druhou jsem byl moc dlouho pryč a profesionalita už je zažraná hluboko pod kůží. Udělám všechno, aby můj klub vyhrál," říká navrátilec z Finska Kolek, který v Chomutově po odchodu Radima Rulíka utvořil tandem s Jaroslavem Liškou.
Kdy jste naposledy hrál na ústeckém stadionu?
To už je hrozně dávno! Prošel jsem v Ústí všemi žákovskými družstvy, hrál i za dospělé. V osmnácti jsem přestoupil do Sparty, ale byl rok nemocný, takže jsem se pak ještě na sezonu vrátil do Ústí. Potom už jsem hrál jinde: v Dukle Písek, v Dukle Jihlava, kde jsem vyhrál v letech 1985 a 1991 dva tituly. Po revoluci jsem šel do zahraničí, od té doby jsem pryč z republiky.
Naposledy jste trénoval ve Finsku. Kde jste předtím ještě hrál?
Kromě Finska ve Švédsku a Německu. Kvůli problémům s kyčlí jsem v 37 skončil. Teď jsem se po 19 letech vrátil do Čech, je tady pro mě hrozně moc nových věcí. Hokejově je to jiné. Zvlášť pro někoho, kdo posledních 10 let žije ve Finsku a trénuje tam jako hlavní.
Už jste ve Finsku zakotvil, nebo jste ještě Ústečan?
Trvalé bydliště mám stále u maminky v Ústí. Když jsem se odstěhoval do ciziny, řekli mi, že to tak musí být. Jinak ale už bydlím ve finském Kajaani.
Byl jste po tu dobu v kontaktu s ústeckým hokejem?
Do Ústí jsem se vracel, protože tam mám maminku, bratra a další příbuzné. Ale s hokejovým děním jsem neměl tu čest. Až loni jsem se byl podívat na semifinále Lvů s Hradcem Králové. Vím, jak ten stadion teď vypadá.
A jaké máte vzpomínky na ústecký hokej?
Jen dobré, protože v té době tam byli výborní trenéři. Já už v 17 letech hrál první ligu, pomohlo mi to do juniorského nároďáku osmnáctiletých. Tehdy jsem byl s partou kolem brankáře Haška a obránce Musila na mistrovství světa, až ve finále nás porazilo Švédsko. Za všechno, co jsem se naučil, vděčím Ústí. I tátovi, který v klubu dělal sekretáře. Bylo veliké plus, jak se dětem věnovali.
Tenkrát jste byl v ročníku s Petrem Rosolem, který bude v sobotu vaším trenérským soupeřem.
Vycházíme velmi dobře. Po zápase si můžeme sednout na pivo. Když se v Jihlavě slavilo 25 let od jejího titulu a také od titulu mistrů světa, potkali jsme se na exhibici. Znovu jsme se viděli na jaře po zápasech s Hradcem Králové.
Hecujete se teď?
Ono se rozhodlo rychle, že budu v Chomutově. Zavolal jsem mu nové české číslo, trochu jsme se poškádlili, vyměnili si textovky. Že teď stojíme proti sobě. Hecovali jsme se, ale v dobrém.
Ve Finsku jste začal trénovat, protože jste tam skončil kariéru?
Spíš proto, že tam mám rodinu. Manželka je Finka, máme tři děti. Holce je teď třináct let, klukům dvanáct a osm. Na odloučení jsem zvyklý. Poslední čtyři roky jsem trénoval 450 km od bydliště. Když se daří v hokeji, snáší se to líp. Denně se vidíme přes skype, ale stejně to není ono jako živý kontakt.
Ve Finsku máte dobré renomé. Co vám tamní trenérská škola dala?
Hodně moc! Vystudoval jsem tam trenérské áčko. Oni jsou tam o dost otevřenější mezi sebou. Je to jiné než tady. Ve Finsku trenéři spolu víc komunikují, předávají si zkušenosti i mezi odvětvími, třeba skoky na lyžích a hokej.
Co chcete přenést do Česka?
Ve Finsku se hraje trošku jiný hokej. Víc kanadský styl, přímočařejší a fyzický, což se u nás nenosí. Ale bude se to muset změnit, jestli chceme být nahoře, hrát světový hokej. Odlišné jsou tréninkové metody, je tam víc dynamiky.
Jak jste si rozdělili v Chomutově role s trenérem Liškou.
Já jsem hrozně pozitivně překvapený, že vycházíme velmi dobře. Jsme otevření, názorově na stejné vlně. Jsem rád, že jsme rovnocenní, že není jeden lepší a jeden horší. Já se víc věnuji obráncům, Jarda útočníkům. Máme trochu handicap, že jsme přišli později, ale sezona je ještě mladá. Bude dost času udělat to trochu k obrazu svému.
Rosol: Trošku jsme se s Vláďou přes esemesky hecli
|
