Konkrétně bude oblékat dres Rapid City. Se svým mateřským týmem stačil odehrát tři zápasy, v nichž se dvakrát radoval z vítězství.
"Užil jsme si to, nemůžu si na nic stěžovat," svěřil se pětadvacetiletý jihlavský rodák, který ve všech duelech nastoupil za Duklu zadarmo. "Tak zněla dohoda. Já byl prostě rád, že někde můžu trénovat a hrát, než se vydám do Ameriky," uvedl.
Kolik času vám zbývá do odletu?
Už moc ne (usmívá se). Odlétám ve čtvrtek večer. Znovu říkám, jsem rád, že jsem tady mohl trénovat. A taky doufám, že jsem týmu aspoň trochu pomohl. Teď jsme sice prohráli se Šumperkem, ale já věřím, že v příštím zápase kluci znovu zaberou.
Nechtěl jste si zahrát ještě ve 4. kole v Benátkách nad Jizerou, když pocestujete až ve čtvrtek?
Už ne. Potřebuju si vyřídit pár věcí, zabalit se a rozloučit s rodinou. Kdyby se hrálo v Jihlavě, ještě bych o tom možná uvažoval, ale cestovat se mi už nikam nechtělo.
S jakými pocity Duklu opouštíte? Nebude se vám malinko stýskat?
Musím přiznat, že docela ano. ("Řekni, že nejvíc po mně," nabádal Chvátala kolemjdoucí brankář Milan Řehoř) A určitě nejvíc po Milanovi (směje se). Ale zase na druhou stranu se těším na něco nového.
Sobotní porážka 5:6 se Šumperkem asi nebyla tou nejlepší rozlučkou, nemám pravdu?
To je fakt. Ve chvíli, kdy se nám podařilo otočit výsledek z 0:2 na 4:2, jsem si myslel, že už to udržíme. Určitě by to pro mě bylo veselejší loučení. Aspoň viděli diváci hodně gólů.
Já myslela, že odpovíte něco jako: Kdybyste se mě zeptala před utkáním, řekl bych, že se mi bude odcházet těžko, ale teď ani ne...
(směje se) Kdepak, já si to tady opravdu užil. Po dlouhé době jsem si zase mohl zahrát za Jihlavu. A výsledek se Šumperkem? To se prostě někdy stane. Jinak doufám, že trenéři se mnou byli spokojeni, že jsem toho klukům moc nepokazil. A uvidíme, třeba ještě bude příležitost si za Duklu zahrát příští rok. Nebo někdy jindy.
Nesnažili se vás trenéři přemluvit, ať nikam nejezdíte?
Ne, to ne. Teda vlastně, já se s nimi ještě nebavil. Ale než jsem nastoupil, tak oni i Bedřich Ščerban (jednatel klubu – pozn. red.) říkali, že kdyby se mi v Americe nelíbilo, budu tady mít dveře otevřené. Snad to ještě pořád platí. Ovšem to se asi dozvím až těsně před odjezdem (směje se).
Vezmete si s sebou aspoň dres na památku?
Já bych hrozně rád, ale myslím si, že mi ho nedají. Bude tady asi připravený pro někoho jiného, protože jsem měl jmenovku na suchý zip. Ale kdyby byla možnost, určitě bych se nebránil.
Tak aspoň tu jmenovku by vám mohli nechat, ne?
Vidíte, to mě ani nenapadlo (směje se).
Už víte, kdy se zase objevíte doma? Dorazíte třeba na Vánoce?
Bohužel ne. V CHL trvá sezona do dubna. Pak se uvidí, jak se půjde nebo nepůjde do play off. Takže počítám, že do Jihlavy dorazím až někdy v dubnu nebo v květnu.
Máte představu, jakou kvalitu CHL vlastně má?
Podle mě by některé tamní týmy mohly klidně hrát i tady v extralize. Podívejte se například na hráče, kteří teď působí v Plzni. Vždyť ti také přišli z podobné soutěže, a jak jim to jde. Myslím si, že v Česku jsou nižší zámořské ligy malinko podceňované.
Zjišťoval jste si, jak se máte na cestu obléct?
(usmívá se) Teď je tam prý počasí ještě vcelku dobré, ale v zimě to bude asi horší. Jižní Dakota je v podstatě poušť, takže když tam zafouká, je to pořádně cítit.
Volal jste tamním meteorologům?
(směje se) Ne, mluvil jsem s Petrem Jarošem (trenér brankářů Dukly Jihlava – pozn. red.). To je takový zkušený světák, v Americe strávil deset let a tudíž má dostatečný přehled.
Jaká je šance, že byste za rok zase naskočil za Jihlavu?
Pokud budu ve stejné situaci jako letos, tak proč ne? Vždycky rád pomůžu. Ale jinak jsem ještě poměrně mladý, je mi pětadvacet, takže bych chtěl v zahraničí chvilku vydržet.
