Pokud ve středu českobudějovičtí prvoligoví hokejisté ČEZ Motor porazí v domácím utkání Šumperk (17.30) a Beroun zaváhá, v této sezoně Aleše Kotalíka fanoušci na ledě už určitě neuvidí. A pro klub i hráče by to bylo nejlepší řešení. Znamenalo by, že klub je zachráněný a kapitán a nejproduktivnější hráč by nemusel jít pomáhat v baráži o první ligu. "Otázka taky je, jestli bych tam byl něco platný," říká Aleš Kotalík.
Opravdu není možné se zraněnou rukou hrát?
Mám problémy s vazy. Je to stejné, jako když má člověk poškozené vazy v koleni, je to jen v jiném kloubu. Nemůžu ani držet hokejku. Byl bych na ledě zbytečný, a navíc mi hrozí i chronické problémy, pokud to nedoléčím. Už jen to, že se doktoři rozhodli mi to dát do sádry, nevěstí nic dobrého. A mít ji týden nic nevyřeší. Věřím, že nebudu muset přijímat opatření, abych šel hrát.
Dokázal byste si vůbec představit duely o bytí třeba s Táborem?
V téhle situaci si člověk musí umět dokázat představit ledacos. Ta sezona se prostě takhle vyvinula, byť jsme to nepředpokládali.
Kdybyste měl charakterizovat dosavadní sezonu, našel byste jedno slovo, které by ji vystihlo?
(dlouho přemýšlí) Nechtěl bych říct zklamání. Nemůžeme být zklamaní, protože hokej se tady znovu hraje. Ale čekali jsme, že budeme hrát na špičce.
Realita však byla jiná…
Přehrávaly nás týmy, které nebyly kvalitativně lepší, ale znají se, jsou spolu několik sezon a vyvíjejí se. To v zápasech bylo znát. Naše nezkušenost a fakt, že jsme tým skládali na poslední chvíli, nás stálo minimálně deset bodů. Prohrávali jsme zápasy o gól, ztráceli jsme je hloupými věcmi. Podle mě to pramení všechno z toho, že tým nebyl pospolu a nedalo se s ním pracovat už od léta. Dál se dívám s optimismem. Tenhle tým, i kdyby tady zůstal ve stejném složení, jako že nezůstane, se příští rok bude pohybovat úplně někde jinde.
Neznechutila vám sezona hokej?
Rozhodně jsem do ní nešel s tím, že budu dávat gól na zápas. Nicméně i já jsem měl větší představy. Osobně jsem měl problém v tom, že pro svoji úspěšnou hru potřebuji technického centra, nahrávače. Moje hra nikdy nebyla taková, že bych měl tvořit. Když jsme toho člověka neměli, snažil jsem se to vzít na sebe, ale zjistil jsem, že liga je tak těžká, že nezvládnu chtít být zakončovatel a ještě něco vymýšlet. Mně osobně pomohl příchod Roka Pajiče. Do léta je zásadní složit tým tak, aby k sobě hráči typově šli. Čas na to mít budeme.
Na obměně se podílíte i vy?
Samozřejmě. Jako členové vedení klubu už řešíme kontakty s novými hráči, které chceme. Otázka je, jak je sem budeme moci dostat. Přivést kvalitního hráče do týmu první ligy není jednoduché.
Jste už víc manažer než hráč?
Teď, když nehraju, jsem spíš s klukama z vedení. Když jsem hrál, soustředil jsem se víc na hru, ale informovaný jsem byl. Jak to bude dál, to se uvidí. Do klubu jsem vstupoval s tím, že to není na sezonu, ale že mám zájem se angažovat dál, i když v budoucnu hrát nebudu.
Byl jste jeden z kandidátů do správní rady občanského sdružení HC České Budějovice, které zastřešuje mládež. Mluvilo se o vás jako o jistotě volby na mimořádné valné hromadě. Nakonec vás členové nezvolili. Měl jste o tu funkci zájem?
Správní rada byla nějakým způsobem zvolená. Já měl zájem tam vstoupit jako zástupce klubu ČEZ Motor a prosazovat tam zájmy seniorského klubu. V prvním případě to nevyšlo, nicméně po první schůzce s novou správní radou jsme velmi optimističtí a věříme, že nebudou žádné překážky k navázání úzké spolupráce. V současné chvíli tam jedno místo je a jednáme o tom, že by tam mohl jeden zástupce klubu vstoupit.
Mluvil jste o tom, že se podílíte na vedení klubu. Už jste se rozhodl, jestli budete v příštím ročníku pokračovat i jako hráč?
Sezona pro mě nebyla jednoduchá hlavně z psychického hlediska. A ještě neskončila. Všichni jsme si mysleli, že to bude vypadat jinak. Vzhledem k realitě jsem pak nebyl v pohodě a byl jsem špatný z toho, že se na ledě snažím, co to jde, a ono to nešlo. Říkal jsem si, jestli tohle ve svém životě vůbec potřebuju a jestli se nevěnovat něčemu jinému. Prostě všechny okolnosti mi braly chuť z hokeje.
Teď je situace jiná?
O ničem rozhodnutý nejsem. Nechám si to projít hlavou. Je tam několik možností, co bude dál, a rozhodnu se až v létě, jak se budu cítit.
Viděl jste loučení Petra Nedvěda v jeho 42 letech?
Viděl jsem to ve zprávách.
Vám je teprve 35 let
… Tohle slýchávám často. Podívej se, jak dlouho hrají oni, proč bys takhle nemohl hrát taky.
A proč byste nemohl hrát do 42?
Dívám se na to jinak. Jarda Jágr, Martin Ručinský, Jirka Šlégr, Martin Straka nebo Petr Nedvěd jsou nejlepší čeští hráči posledních let. Vždycky měli pozice víceméně dané, byly to hvězdy svých klubů. Nemuseli v kariéře moc řešit boje o místo v sestavě. To je podle mě tolik psychicky nevyčerpalo a pořád mají ohromnou chuť hrát. A nebo si třeba nedokážou svoji roli mimo led představit. Ale pořád mluvíme o pěti hráčích zlaté generace. Do téhle kategorie se rozhodně neřadím. Mám svoje věci, které beru jako plusy a minusy. A jestli převáží plusy, budu hrát.
