Hvězdní odchovanci, z nichž první jmenovaný je kapitánem béčka Pardubic, druhý končí v Kolíně svoji bohatou kariéru a třetí se nechal přemluvit po dvouleté pauze k zápasu za mateřský klub, přilákali do hlediště téměř 1 300 diváků, dvakrát víc, než přišlo v sobotu na Šumperk.
„Na tenhle zápas jsem se moc těšil. Ti kluci, Vampola i Koukal, mi jako trenérovi prošli rukama,“ vyprávěl v hledišti Zdeněk Řehoř, jehož syn Milan, bývalý gólman, těsně před sezonou převzal A-tým.
I když v zápase zazářili hlavně Dominik Dušek (2+3) a Jiří Půhoný (2+2), diváci sledovali hlavně každý pohyb mistrů světa z roku 2010.
Natěšení fanoušci si přišli na své. Takové gólové hody nezažili roky! Pár akcí by se klidně mohlo ucházet o Zlatou helmu. A navíc se prosadily všechny tři posily. Tomáš Kaut, který si letos zahrál i za áčko Dynama, když v Lize mistrů nastoupil v jednom útoku se svým bráchou Martinem, odstartoval kanonádu trefou na 4:3, Petr Koukal zaskočil gólmana milimetrovou tečí a Petr Vampola se prosadil v samostatném úniku.
Vyškov zlomili v rozmezí tři a půl minuty ve druhé třetině, dva góly dali v oslabení. Přitom soupeř do té doby domácím zle zatápěl. Žďár ale držel spolehlivý Maleček v brance.
„Spoluhráči nám pomohli, dali v první třetině góly, my jsme pak také každý přispěl gólem. Naštěstí jsme soupeři odskočili a třetí třetinu už jsme v klidu dohráli,“ bilancoval Petr Koukal, na něhož se dorazil podívat i bratr Martin, mimochodem mistr světa v běžeckém lyžování. Koukal i Kaut uznali, že souhra hvězdné lajny zpočátku skřípala, dokonce byla u obdrženého gólu. „Museli jsme si k tomu něco říct. Pomohlo nám, že ostatní kluci nás drželi ve hře, pak jsme zase pomohli my,“ hodnotil Kaut.
Mladí diváci během zápasu Žďár nad Sázoavou - Vyškov
Manažer SKLH Žďár po zápase zářil nadšením. „Lepší situace asi ani nemohla nastat. Je reprezentační pauza (nehraje se ani první liga), přijel výborný soupeř, který hraje hokej nahoru dolů, Bouchalky žily. My jsme měli převahu v borcích, jejichž jména tady visí u stropu haly,“ poznamenal Martin Nečas starší.
Na zápas s charitativním podtextem dorazil i třetí ze žďárských mistrů světa, útočník Tomáš Rolinek, ovšem pouze v civilu. V přestávce předal šek pro azylový dům Ječmínek. Rolinek však výstroj hned po ukončení profi kariéry pověsil na hřebík. Jediné, k čemu se občas nechá přemluvit, je chytání. Je to správnej magor. Vlezl by do branky snad i na mistrovství světa. Už jsme se domluvili, že trošku potrénuje a naskočí. Je to sportsman, jak má být, má rád výzvy a cíle,“ glosoval Nečas.
Středeční show tak zřejmě nebyla poslední. „Určitě to není poslední bonbonek, teprve začínáme,“ slíbil v dobrém rozmaru manažer.
Vampola se rozkoukával, pak smazal minusové bodyPřesně dva roky a pět dní nehrál Petr Vampola žádný soutěžní zápas. Přesto se v 41 letech nechal znovu přemluvit, aby si ještě jednou zahrál třetí nejvyšší soutěž za klub ze žďárských Bouchalek, odkud vyrazil před lety do velkého hokeje. „Dva roky jsem nebyl pořádně na ledě. Byl jsem si jen asi čtyřikrát zahrát s klukama v Praze, abych tady neudělal ostudu,“ vyprávěl po utkání, v němž SKLH Žďár deklasoval i díky jeho přispění silný Vyškov vysoko 10:4.  Petr Vampola ze Žďáru překonává vyškovského gólmana Tobiáše Synka. „Přijel jsem zase na jeden zápas, přišli lidi, klub vybral peníze na dobrou věc a hlavně jsme vyhráli. Dopadlo to, jak mělo, splnilo to účel,“ liboval si po zápase. Vysoká návštěva - bezmála třináct stovek diváků - mu udělala radost. „Proto jsme to dělali, aby lidi přišli. Vedení klubu v čele s Martinem Nečasem to dělá dobře a bylo by fajn, kdyby zase chodilo víc diváků, protože kluci hrají výborně. Musím je jenom pochválit,“ ocenil výkon svých spoluhráčů, kteří poskočili na druhé místo skupiny Východ za suverénní Havířov. Taková slova od útočníka, jenž vybojoval tři extraligové tituly se Vsetínem, Plzní a Libercem a podílel se na posledním českém zlatu z MS 2010, je musí pořádně zahřát. Petr Vampola nastoupil v první lajně s dalšími úspěšnými odchovanci Petrem Koukalem a Tomášem Kautem. A trvalo mu, než se dostal do zápasového tempa a než si na sebe lajna hokejových profesorů zvykla. „Začali jsme minusovým bodem, Vampi si na led skočil ještě pro jeden, takže byl hned minus dva,“ rýpl si Koukal. Dlouhá pauza byla na Vampolovi znát. Neměl chuť se po první třetině převléci a jít raději do bufetu na párek? „To ne, to se tak někdy sejde. Po dvou letech jsem se musel na ledě trošku rozkoukat,“ přiznal se smíchem. A rozkoukal se parádně – k asistenci pak přidal i gól v oslabení po samostatném úniku, kdy nadvakrát překonal gólmana Vyškova. S o sedm let mladším Kautem si zahrál za Kladno, s Koukalem se zná odmala. „Naposledy jsme spolu hráli za žďárský dorost asi před pětadvaceti roky, jsou to krásné vzpomínky,“ pátral v paměti. „Někteří domácí si kvůli nám tolik nezahráli, ale bylo to tak domluvené. Příští zápas už zase povalí oni,“ hecuje Vampola Žďáráky k dalším výhrám. |
