Brankové konto třebíčských hokejistů v souboji s Kadaní narůstalo, jen útočník Michálek se pořád ne a ne trefit. Nakonec se ale i on dočkal. Puk vystřelený z jeho hokejky přešel brankovou čáru v čase 48:39 a Horácká Slavia v tu chvíli vedla už 9:1.
„Řekl jsem si: Kdy jindy už bych měl dát gól, když ne dneska,“ usmíval se jedenadvacetiletý odchovanec havlíčkobrodského hokeje, který letos prožívá svoji premiérovou sezonu v první lize. „A ono to tam nakonec spadlo,“ oddechl si po vysokém vítězství 11:1.
Opravdu to bylo tak jednoznačné utkání, jak napovídá výsledek?
Myslím, že půlku zápasu to bylo docela trápení, ale pak všechno zlomila naše čtvrtá branka. Soupeř najednou odešel z ledu a nám tam napadalo snad úplně všechno.
Bylo vidět, že jste si ke konci zápas užívali...
Určitě, protože v poslední době jsme ve stresu, kdy víme, že musíme vyhrát každý zápas, abychom se dostali do předkola. Bylo příjemné dohrávat utkání takhle v klidu.
Mluvíte o stresu, nicméně z posledních osmi zápasů jste sedm vyhráli v normální hrací době, takže v kabině musí převažovat spíš dobrá nálada. Nebo ne?
To jo, ale všichni moc dobře víme, že nesmíme ani na chvilku polevit. Je potřeba makat pořád stejně, každý další zápas je pro nás hrozně důležitý. Ještě nic není hotového.
Ve středu vás čeká cesta do Benátek. Můžete se vůbec ještě po tolika vzájemných zápasech něčím překvapit?
Asi ne. Oni vědí, co hrajeme my, my zase to, co oni. Každopádně my teď hlavně musíme rychle přepnout z „kadaňského módu“ a začít zase pěkně od začátku.
V závěru jste se dostal do vřavy před kadaňskou brankou, kdy po vás vystartoval Michael Foltýn, který následně předvedl jeden ze svých psychických zkratů. Co se stalo?
Stál jsem před brankou a vypadalo to, že jsem ho píchnul, ale já se ho opravdu vůbec nedotkl. Najednou mě hodil na led, pak k němu od nás někdo přijel a začala mela. Já seděl na ledě a měl to všechno z první řady. (směje se)
Co vás napadlo, když jste viděl, jak hází vztekle helmou proti plexisklu a rozzuřený míří do kabiny?
Výsledek byl v tu dobu 10:1, takže tam asi hrála roli nějaká frustrace. Moc ho neznám, ale prý se o něm ví, že je takový.
Vraťme se raději k vám, vy jste nedávnou reprezentační pauzu využil k tomu, že jste si z Chance ligy odskočil vyzkoušet po delší době zase druhou ligu v dresu Havlíčkova Brodu...
Strašně jsem si ty dva zápasy (v Kopřivnici a ve Valašském Meziříčí) užil, bylo super si zase zahrát s klukama. Sice jsem si přál dvě vítězství a ono z toho bylo nakonec jen jedno, ale to byla jediná kaňka. Jsem moc rád, že mě Třebíč uvolnila.
Takže jste si ve druhé lize dobil baterky pro, jak už jste říkal, stresující konec nadstavbové části v boji o předkolo play off?
Jo, bylo to příjemný. Přišel jsem na jiné hokejové myšlenky.
Předpokládám, že jste věděl, co vás čeká. Jak na tom vaši exspoluhráči z Brodu jsou?
Samozřejmě, sleduju každý jejich výsledek. A když je možnost, jedu se na ně podívat. Jsem s klukama v kontaktu prakticky každý den, všechno s nimi prožívám. Vlastně jsem tak trochu pořád členem týmu. (usmívá se)
