Když jste před sezonou sestavovali tak široký kádr, tak jste asi nepředpokládali, že jeho výhody vyzkoušíte tak brzy, že?
Máte na mysli, jak nás kosí zranění? Je toho opravdu hodně. Samozřejmě, že jsme se nepřipravovali na to, že budeme mít tolik kluků na marodce. Je běžné, že jeden či dva hráči jsou mimo hru, ale že budeme hrát na pět obránců z devíti, to jsme opravdu nečekali. V obraně je marodka znát. Kluků v obraně hraje méně, proto jsou zranění víc vidět. Zatím si myslím, že to není až tak zlé.
Ale posilu právě do zadních řad stále hledáte, že?
Ano, pořád je to aktuální. Myslím si, že to bude i nadále téma. Přestupní termín vyprší na konci ledna, takže je ještě prostor na to, abychom přivedli hráče a on u nás mohl hned naskočit a hrát až do konce sezony včetně play-off a případné baráže. Ale není to tak, že bychom si teď řekli, že musíme co nejdříve přivést obránce. Jsme ve spojení s agenty a každodenně monitorujeme trh s hráči.
Po tom, co odešel útočník Vladimír Škoda zpět do Žiliny, poohlížíte se i po útočnících?
Sledujeme situaci. Ano, objevují se zajímaví hráči, ale druhá věc je, abychom na ně měli peníze. V této fázi sezony nechceme někoho na doplnění kádru, musíme uvažovat o hráčích, kteří nás opravdu dokážou posílit.
Zaměřujete se tedy na zkušené hráče například jen z extraligy?
Chceme hlavně hráče, o kterých víme, že tu nebudou jen jednu sezonu, ale zůstanou u nás déle. Jenže teď jsme v období, kdy jsme ochotni do Motoru dostat hokejistu, který by nutně nemusel mít přesah do dalších sezon. Může to být i starší hráč i ten, koho na tři měsíce zaplatíme, pomůže nám, ale už nebudeme mít na to, abychom ho platili i další sezonu.
Když zraněných hráčů pořád přibývalo, říkal jste si, že musíte aktivněji hledat nové hráče?
Pořád si myslím, že tým, ve kterém máme podepsáno devět obránců a patnáct útočníků, je dostatečně široký. Většina zranění je v horizontu dvou či tří týdnů doléčena, i když u Pýchy, Heřmana a Muchy to asi ani tři týdny nespraví. Když se nepřihodí nic horšího, tak od půlky ledna budeme mít k dispozici osm beků plus juniora Klineckého, který se ukázal v dobrém světle.
Co se vám honí hlavou, když na ledě vidíte dalšího zraněného?
Štve mě to, mrzí mě to. Ale ne jen z pohledu manažera, ale i těch kluků. Za těch dva a půl roku, co tu sedím, jsem napočítal devět nebo deset zranění v oblasti ramen a klíčních kostí. To si za svou hráčskou kariéru nepamatuji a přijde mi to hrozně moc. Budu se proto ptát trenérů, jestli náhodou není něco v nepořádku v naší přípravě. Nepřijde mi to totiž až tak jako velká náhoda.
Nemrzí vás teď odchod obránce Dana Růžičky na začátku listopadu? Po uzdravení se mohl vrátit do sestavy.
Myslím si, že Dan se dostal do stavu, kdy on sám neměl dost psychických sil se u nás o místo porvat. Prakticky od začátku sezony marodil se zády a odešel. Co mám informace, tak hraje nižší ligu a důvodem vzájemné dohody nebyl ani tak zdravotní stav jako spíš jeho psychika.
Co vás překvapilo na dosavadním průběhu první ligy?
Nemůžu říct, že by kádr nechtěl pracovat nebo že by se kluci nesnažili. Možná mě nemile překvapilo, že jsme ztratili body s týmy ze spodních pater tabulky. Nemyslím jen výsledky, ale předvedená hra nebyla dobrá. Na ta utkání se asi hráči dostatečně nepřipravili. Na druhou stranu mě těší, že máme vyrovnanou či lepší bilanci s týmy ze špičky. To dokazuje, že kádr je velice silný a umí se připravit na důležité zápasy.
Když jste zmínil předvedenou hru, líbí se vám celkově více než v minulé sezoně?
Máme jednoznačně silnější kádr než v loňské sezoně. Ale myslím si, že vloni mužstvo bylo schopné ve většině zápasů hrát daleko více na hranici svých možností. Letos si zatím na svou hranici tým sáhl párkrát. Potěšující je, že výkon není třeba ideální, ale pořád to stačí na body.
Byly letos chvíle, kdy vedení klubu muselo zajít do kabiny a zvýšit hlas?
Zatím komunikace běží na ose vedení – trenéři – hráči. Já ji tak považuji za správnou, protože si nemyslím, že je dobré, abych chodil často do šatny. Mluvím za sebe, do kabiny chodím výjimečně a k mužstvu jsem promlouval jen na začátku soutěže. Ale třeba Aleš Kotalík chodí mezi hráče po každém zápase, i když to není žádná oficiální návštěva vedení (úsměv).
Co vás letos musí těšit, jsou návštěvy na utkáních Motoru. Průměrně na zápas do Budvar arény přišlo 5 233 lidí. Vloni to bylo 4 462 diváků po konci základní části. To je pořádný nárůst.
Jasně, že nás to těší. Myslím si, že diváci jsou zvědavější. Naučili se chodit na hokej, kde vidí pěkný zápas a pobaví se. A druhý důvod může být, že letos jsou prostě od lidí mnohem větší očekávání, co se týká možnosti postupu.
Přemýšlel jste někdy, proč třeba na ne příliš atraktivní Ústí nad Labem přijde přes šest tisíc lidí?
Lidé chodí na nás, na Motor. Oni s ním žijou. Když hráči na ledě odevzdají maximum, tak lidi to umí ocenit a přijdou zase. To je náš hlavní smysl, aby se diváci bavili hokejem.
Více fanoušků v hledišti souvisí i s rozpočtem klubu. Máte po polovině základní části naplněný rozpočet na tuto sezonu?
Nechci říkat, že jsme počítali s tím, že na každý zápas přijde šest tisíc lidí, ale tak trochu jsme vyšší návštěvy očekávali. Peníze ze vstupenek jsou významnou položkou v rozpočtu. Celkově rozpočet ale ještě naplněný není, právě třeba přesnou položku z lístků budeme znát až po sezoně. Ale dá se říci, že letošek neskončí finančními problémy. Také nevíme, kolik kdo za sezonu rozseká hokejek, ale máme nějaké odhady a ty se nám daří dodržovat. My už ale teď pomalu musíme myslet na další ročník.
Ovšem zatím netušíte, jak dopadne ten současný. To není problém?
Není. Budeme doufat, že začneme pracovat už na extraligovém rozpočtu (směje se). Rozdíl mezi první ligou a extraligou je v případě našeho klubu hlavně v kabině. Náklady na cestování, materiál a servis pro hráče, management tady máme na podobné úrovni jako v extralize. Pokud bychom měli zvýšit rozpočet pro nejvyšší soutěž, tak se bavíme především o položkách za hráče.
S koncem roku si lidé dávají přání do toho dalšího. Jaké má, kromě postupu, přání Motor?
Mohl bych zmínit lepší práci s mládeží. Tam jsme pořád ve fázi ladění ideální spolupráce s občanským sdružením. Ale myslím si, že i tak jsme už ušli obrovský kus cesty a některé věci fungují parádně, na některých ale musíme ještě zapracovat. K tomu například patří i akce s názvem Motorfest, kterou budeme spolu s fanoušky pořádat v květnu. Hlavní hvězdou festivalu bude kapela Kryštof, takže doufáme, že přijde alespoň šest tisíc fanoušků, protože kompletní výtěžek půjde na činnost mládeže.
Vnímáte i mimo pracovní život, že se z hokejového Motoru stala velice úspěšná značka, o které se lidé baví a nosí jeho symboly třeba na čepicích, i když jdou do práce?
Když si jdeme s přáteli sednout do hospody, tak určitě neposlouchám, o čem se baví u vedlejšího stolu. Ale občas vidím auta s našimi nálepkami, s minidresíky, lidi v šálách a podobně. A že jich je. To nás pak ohromně potěší.
Už jste generálním manažerem Motoru více než dva roky. Kdybyste se teď měl rozhodnout zase, šel byste do toho znovu?
Šel. Ze všech činností, které mám, mě tohle baví nejvíc. Hokej je prostě můj koníček a zároveň i práce. I přesto, že jsem si tím zadělal na spousty jiných problémů ve svém životě. I tak bych se toho zase nebál a teď vím, že to má smysl.
