„Měl jsem tady hodně kamarádů, známých, psali mi. Mrzí mě, že jsem jim to nenandal, jak jsem chtěl,“ připomněl Honejsek, že Zlín prohospodařil vedení 5:1 a od úplné blamáže ho zachránily až samostatné nájezdy. „Jsme rádi za každý bod, ale dva jsou málo.“
V tabulce Chance ligy zůstávají Berani po těsné výhře 6:5 až devátí, na hony vzdálení předsezonním ambicím.
Užil jste si vůbec utkání na rodném stadionu?
Užil. Nenechal jsem se vtáhnout do negativní atmosféry, kterou úplně zbytečně máme na střídačce – je tam hodně nářků, křiku. Od toho jsem se snažil oprostit.
Hokejisté Třebíče se dotáhli na vedoucí Porubu, Zlín ztratil vedení, ale vyhrál |
Až tak je to špatné?
Když se nedaří, tak se upozorňuje na každou situaci. Zbytečně se přeřváváme. Každý chce přispět nějakým názorem. Místo toho, aby to pomohlo, je to na škodu. Pak máme nafouklé hlavy a svazuje nám to ruce.
Fandila vám rodina?
Taťka je Prostějovák, žije tady. Občas jezdí na zápasy do Zlína. Ten to měl s popichováním ještě těžší než já, protože v Prostějově zná úplně každého. Myslím, že to prožíval více než já. Na tomhle stadionu jsme strávili moje dětství. Rodiče se mezi sebou pořád baví.
Zpátky k zápasu. Vedli jste po druhé třetině 5:1. Co se pak s vámi stalo?
Podělali jsme se z toho. Tak jako už několikrát. My se bojíme hrát s pukem. Je to pro mě strašně těžko vysvětlitelné. Mysleli jsme si, že asi uděláme dva tisíce icingů a čas uplyne. To samozřejmě nikam nevede. Třetí třetinu jsme chtěli odbránit, odcouvat, což nás trápí celou sezonu. Jsme super couvači. Nikdo si nic pořádného nedovolí. S takovou pasivitou nebudeme vyhrávat. Musíme si více věřit. Sedmnáct střel za celý zápas je žalostně málo.
