„Já ani nevěděl, jestli jsem při té dorážce trefil puk, nebo hůl soupeře. Asi jsem plácnul jen do hokejky, takže gól je Milanův,“ popisoval 33letý Němec situaci z konce první třetiny. Škoda nakonec doma porazila Hradec Králové 4:0.
I tak to ovšem vypadá, že Mountfield je vaším oblíbeným soupeřem, souhlasíte?
Kdybychom s nimi hráli 52 zápasů a já jim dal 52 gólů, pak se můžeme bavit o tom, že je to můj oblíbený tým. Takhle je to jen nějaká souhra okolností, nic víc.
Kdy se zápas lámal?
Na začátku jsme nehráli, jak jsme chtěli. Pouštěli jsme je do šancí, dvakrát jeli sami. Naštěstí tam Frodlík vytáhl skvělé zákroky. Po první části to mohlo být 0:2 a mohli jsme odcházet s brekem.
Místo toho přišla akce čtrnáct vteřin před koncem první třetiny, po které jste šli do vedení.
Strašně důležitý gól, trošku je to zpomalilo v jejich hře. Nám to pomohlo a myslím, že od druhé třetiny už se hrálo hlavně v naší režii. I když soupeř byl opravdu výborný.
Ve 42. minutě jste zvýšil na 3:0 parádní ranou pod horní tyč. A nahrával vám Jaroslav Kracík, který slavil 36. narozeniny.
Našel mě krásně. A jestli to byla narozeninová přihrávka, jsem rád, že jsem ji proměnil a má asistenci. Kdybych to nedal, jsem trubka.
Ještě jeden moment. Po střetu s Nedomlelem jste dlouho zůstal ležet na ledě, co se tam stalo?
Puk šel podél mantinelu, já byl rozjetý. Je to divný, ale fakt rozjetý... (smích) A pak už jsem jen viděl, jak bek stojí a přišla rána na hlavu. Dal jsem si chvíli dvacet, uspávačka.
Poskočili jste na pátou příčku tabulky. Sledujete ji?
Člověk to vnímá, ale my nemůžeme koukat na tabulku. My musíme hrát hokej, který umíme, který nás zdobí. A když budeme bodovat, tabulkou budeme dál stoupat.
