"Neumím prohrávat. Proto jsem hrozně rád, že se to dneska povedlo," dodal matador. Po závěrečné siréně nejdříve za hlasitého aplaudování několikrát objel hřiště a potom hodil do hlediště dvě hokejky. Nejcennější suvenýry rozdělil symbolicky mezi dva kotle - slávistický i litvínovský. V dresu prvního končil, v tom druhém jeho hvězdná kariéra startovala. "Hrozně nám bude chybět, takových hokejových velikánů opravdu moc není," povzdechl si gólman Blažek, jenž kvůli zdravotním patáliím musel velkou událost vynechat.
Kapitán naganských šampionů opět dokázal, že hokejem žije a náramně ho baví. Povedenými parádičkami bavil fandy, spoluhráčům rozdával chytré přihrávky a po každé trefě nikdy nezapomněl střelce přátelsky poplácat. S typicky zastrčeným dresem v kalhotech většinou číhal ve středním pásmu, do obrany zabloudil jenom občas. Na defenzivní činnost ale nikdy nebyl, jeho genialita vždy spočívala v útoku.
V posledním extraligovém duelu hrál na krásu, liboval si hlavně v efektních asistencích. Jednou si chvilku vyčkal za brankou a nevídaně ji přehodil obloučkem, jindy si neodpustil pěknou zadovku. Když šlo ale do tuhého, nebál zasáhnout - v poslední třetině rázně odstrčil beka Nikolova a k bitce moc nescházelo. "Na něj se stále musí hrát do těla, jinak na to krutě doplatíte," odmítl hostující útočník Rosol myšlenku, že ho nějak šetřili. "Jakmile to trochu podceníte, hned něco provede," vyzdvihl Růžičkovu ofenzivní sílu kamarád z Litvínova.
Spolu se setkali v jedné lajně už v šestnácti letech, nejslavnější momenty prožili při světovém mistrovství v roce 1985. "Liga o dost přišla, na Růžu se chodilo ve velkém," míní Rosol. Ač dávný přítel, právě on zabránil hokejové legendě rozloučit se gólem, když ho při power play ho důsledně přidržel. "Ani jsem ze začátku nevěděl, že to je on," dušoval se litvínovský veterán, "prostě tam byl soupeř, tak jsem ho zastavil." Svého centra v závěsu viděl i střelec závěrečné branky Skořepa. "Opravdu jsem ho hledal, ale nešlo to," popisovalo levé křídlo.
Fenomén českého i československého sportu odehrál poslední extraligový duel, s hokejem bude ale žít dál. "Bez něj si to prostě neumím představit," říká Růžička, jenž v současné době působí ve Slavii jako sportovní ředitel. "Vždyť on je na stadionu 10 až 12 hodin denně, je to prostě fanatik," odhalil jeho posedlost gólman Blažek. "Vsaďte se, že pokud bude mít Slavia nějakou slabou chvilku, tak Růža zase obuje brusle a vletí na to," myslí si Petr Rosol.
Zde najdete referát ze zápasu
Zde najdete rozhovor s Vladimírem Růžičkou
 Hokejové sbohem řekl Vladimír Růžička při zápase Slavia - Litvínov v sezoně 1999/2000. |
