Jak vám bylo, když jste brzy prohrávali po dalekonosné ráně ze středního pásma?
Začali jsme smolně, ale to se stane. Pak jsme Ďolíka (brankáře Daniela Dolejše) podrželi, jako on podržel jindy nás, otočili jsme to. Rozhodoval každý gól. Dali jsme na 3:1, dostali na 3:2, dohrávali jsme v oslabení, což bylo velice těžké, ale zvládli jsme to.
Poslední dvě minuty jste dohrávali v oslabení, hosté hráli i v šesti. Nebáli jste se vyrovnání?
Byly to celé dvě minuty, museli jsme to zvládnout. Šli jsme do toho s tím, že to zvládneme, věřili jsme tomu a uhráli jsme to.
Ovšem kdybyste využili několik z mnoha šancí, mohli jste dohrávat v klidu.
Šance si vytvoříme, ale neproměňujeme je, táhne se to s námi celou sezonu. Je to těžké. Když nedáme šance, děláme výsledky o gól, naštěstí jsme to teď zvládli.
Trápíte se i v přesilovkách, že?
Taková je naše sezona... Nutíme se do střelby, ale není to tam. Přesto věřím, že to ještě přijde v ten pravý čas.
Co váš gól z bekhendu? Mířil jste gólmanovi mezi betony?
Střílel jsem na bránu, to už tak vyplynulo ze hry. Jejich gólman se posouval, já jsem věděl, že mám na sobě hráče, byla tam i hokejka, tak jsem střílel rychle. Z bekhendu se to špatně čte, to může potvrdit každý gólman.
V předchozím střetnutí v Hradci Králové jste své dvě branky dal rovněž z bekhendu. Začal se bekhend dařit?
Zjistil jsem, že mi to takhle jde, no... Možná si otočím hokejku napravo.
