„Jel jsem do pásma rovnou ze střídačky, ale viděl jsem Růžu, že vybojoval za brankou puk. Nijak jsem nebrzdil a poslal to tam,“ smál se Roth.
Měl jste čas zamířit?
Vůbec. Věděl jsem, kde je zhruba branka. To bylo všechno.
Věřil jste, že vedení už udržíte?
Chtěl jsem tomu věřit... Ale hokej je ošemetný, stačí jedna střela. Pokud by srovnali, nebylo by to vůbec dobré. To by s námi určitě zamávalo, takže je super, že jsme ještě trefili prázdnou branku.
Zlomili jste finále v pátém utkání, když jste v Liberci vyhráli ve druhém prodloužení?
Asi ano. Když jsem viděl ty pohledy v šatně, všichni kluci byli totálně vybití... Ale přece jenom ta výhra nám dala další energii a věděl jsem, že Liberec bude unavenější než my. Doufal jsem v to.
Opět jste však dostali první branku. Čím to?
To nás provázelo celým play off. Ani nevím, kdy jsme vedli. Možná jsme potřebovali dostat gól, abychom začali hrát. Ale ukazuje to sílu mužstva, že jsme nic nevzdali a soupeře dotáhli.
Finále bylo mimořádně vypjaté, že?
Liberec je tím pověstný, dohrává každý souboj, a kde mohl, vyvolal potyčku. Naštěstí jsme celou sérii udrželi nervy, což byla jedna z věcí, která nám ve finále pomohla.
Takže vám pomohla i disciplína?
Věděli jsme, že Liberec má výborné přesilovky, a kdybychom jim je nabízeli nějakou blbostí, bylo by to špatné.
Jak dlouho budete slavit?
To vážně nevím. Záleží, co tělo zvládne. Až vypne, tak vypne (směje se).
