Ondřej Kacetl
Třinecký brankář Ondřej Kacetl drží puk na své hokejce.
Zvolit pětici nejlepších je v případě Ocelářů nesmírně obtížné. Třinec si zakládá na týmovosti a soudržnosti, každý hráč přijal určenou roli a přispěl svou troškou. Můžete si ale být jistí, že bez Ondřeje Kacetla by se další titulové oslavy rozhodně nekonaly.
Třiatřicetiletý gólman opět dostál pověsti fantoma play off. Většinu čtvrtfinále sledoval jen ze střídačky, prostor dostal až v nervy drásající semifinálové bitvě proti Spartě. Zazářil především v rozhodujícímu sedmém duelu, kde předvedl šestapadesát úspěšných zákroků!
Proti Pardubicím si vybral několik slabších momentů, po třech slepených brankách ve čtvrtém zápase dokonce znovu pustil do akce parťáka Marka Mazance. Letos neměl tak oslňující čísla jako při předchozích mistrovských taženích, ale když ho spoluhráči nejvíce potřebovali, znovu vynikal.
S Oceláři získal už čtvrtý titul, na každém z nich má nesmazatelný podíl. Neuvěřitelný příběh brankáře, který byl v extralize nechtěný a přehlížený, pokračuje další mistrovskou kapitolou.
Marian Adámek
Kromě bloků zvládá i tvořit, obránce Marian Adámek patří po několika zraněních ke klíčovým mužům třineckého tažení za pátým titulem v řadě.
Hvězda, opora, klíčový muž. Ať už říkáte ústředním postavám týmu jakkoliv, asi by vám v hlavě hned nevyskočilo jméno Mariana Adámka. Před play off určitě ne, ale šestadvacetiletý obránce k třineckému titulu neodmyslitelně patří.
Právě na něj se mohl kouč Zdeněk Moták spolehnout, když musel reagovat na zranění Jakuba Jeřábka s Martinem Marinčinem. Zaskakoval na přesilovce, patřil k nejčastěji blokujícím hráčům, čímž perfektně splňoval jeden ze základních pokynů charakteristický pro Třinec.
Kdo je třinecký Adámek? Tichý tahoun, co měl vždycky co říct. A teď bije do očí |
Dlouho čekal na pořádnou šanci. Ne že by nehrál, třeba loni odehrál v play off všechny zápasy, ale nikdy na led nenaskakoval tak často jako tentokrát. Přesto se raduje už z pátého triumfu.
Nejvíce mu sedla semifinálová série se Spartou, kde jednou skóroval a dvakrát asistoval, včetně krásné nahrávky v prodloužení sedmého duelu. Ve finále si dával záležet na precizní mezihře a jistotě v obraně, i proto Třinec zase slaví. A Adámek si pravděpodobně řekl o větší roli do následujících sezon.
Marko Daňo
Třinecký Marko Daňo se raduje z vyrovnání na 2:2, nakonec však právě kvůli jeho hře vysokou holí rozhodčí gól odvolali.
Spoustě fanoušků a protivníků dokáže lézt na nervy. Občas si neodpustí zbytečnou provokaci, průpovídku směrem k rozhodčím nebo trochu přidá pádu po zdánlivě neškodném souboji. Jasně dává najevo, že bez emocí se na ledě neobejde, k hokeji je zkrátka potřebuje.
Třeba sparťané se při setkáních na ledě ani v rozhovorech po zápasech netajili tím, že slovenského útočníka úplně nemusí. Filip Chlapík se s ním ve čtvrtém semifinále pustil do pěstního souboje a poté naštvaně hlásil: „Nelíbí se mi, jaký hokej hraje, jak se pořád povaluje. Dneska to dělal zase.“
Vždyť právě v semifinále byl Marko Daňo nejvíce vidět, dohromady nastřádal čtyři branky a dvě přihrávky. Nebýt jeho vyrovnávací trefy na 2:2 pětapadesát vteřin před koncem základní hrací doby sedmého duelu, Oceláři mohli mít v polovině dubna po sezoně.
Ve finále už bronzový olympijský medailista tak produktivní nebyl, ale o jeho celkovém příspěvku k dalšímu třineckému prvenství není pochyb. Sezonu si dost možná protáhne na nadcházejícím světovém šampionátu.
Libor Hudáček
Třinecký útočník Libor Hudáček se raduje z gólu proti Pardubicím.
K oporám slovenské reprezentace, která odehraje základní skupinu v Ostravě, se může zařadit také Libor Hudáček. Stejně jako Daňo vynechal kvůli zdravotním problémům téměř polovinu základní části, ale více než dvouměsíční pauza nebyla na jeho výkonech v play off znát.
Se slovenským parťákem a Davidem Ciencialou vytvořili nejúdernější ofenzivní trio vyřazovací fáze, dohromady posbírali jedenačtyřicet bodů. Společně tentokrát zastínili Martina Růžičku, Andreje Nestrašila a Daniela Voženílka, kteří excelovali v základní části.
Hudáček si vedl ze všech nejlépe s bilancí šesti branek a deseti asistencí ovládl tabulku produktivity. Tradičně vyčníval skvělým bruslením, herním přehledem, šikovností na puku a schopností nacházet spoluhráče přesnými přihrávkami.
A dvěma nekompromisními dělovkami ve třetím finále potvrdil, že i střelu z nápřahu má velice slušnou. Zkrátka komplexní hráč, který se Ocelářům opět mimořádně hodil.
Daniel Voženílek
Třinecký Daniel Voženílek debatuje s rozhodčím během druhého finále play off proti Pardubicím.
Bez jeho příspěvku by Oceláři neměli šanci o zlato ani bojovat. Právě Voženílkův šťastný gól v šestém semifinále proti Spartě pouhé dvě desetiny před koncem poslal duel do prodloužení, ve kterém si Třinec vybojoval pokračování. Zbytek už znáte.
Především v zápasech se Spartou byl snad u všeho. U gólů, důležitých momentů v útoku, obraně, vířil emoce, pral se. Někdy na sebe strhával pozornost protihráčů tak moc, že soupeři občas zapomněli na jeho parťáky.
Proto si neudržel takovou produktivitu jako v základní části, převažovala u něj černá práce. Přesto byl ale možná vůbec nejdůležitějším mužem s drakem na hrudi.
Ve finále už tak dominantní nebyl. Byť možná jen zdánlivě, protože právě v sérii s Pardubicemi nasbíral nejvíce bodů. Stejně jako loni nebo i předloni ještě v dresu Českých Budějovic ukázal, že se narodil pro zápasy v play off. A kdo ví, třeba si řekl o přestup do zahraničí nebo o pozvánku do národního týmu.
