Aktuálně jich má odehraných 473. Přeskočil Leoše Čermáka, jehož statistiku zdobí 472 zápasů za Kometu. „Jsem šťastný, že to tak je. Vážím si toho, že se mi moje hokejová vize splnila v Brně. Je to krásný pocit,“ řekl 37letý veterán.
Proč je to právě v Brně, a ne třeba v Třinci, kde jste dříve působil?
Do Třince vedly moje kroky, když jsem se jako pětadvacetiletý vracel ze zámoří. Neříkám, že to tam bylo špatné, naopak zázemí bylo super a Třinec má i výborného majitele, ale z osobních důvodů jsem potřeboval změnit prostředí.
A tak volba v roce 2010 padla na Brno. Náhoda?
Zařizoval to agent, nechal jsem to tehdy na něm. Považoval jsem Brno za dobré stanoviště, odkud jsem to měl blízko domů do Skalice. Mělo zájem. Nebylo co řešit.
Za jak dlouho jste začal cítit, že byste v Kometě mohl zakotvit?
Hned ve druhé sezoně jsem si v Brně koupil byt. O rok později jsem už vnímal, že mi i město přirostlo k srdci. Lidé zde mi byli sympatičtí a začal jsem uvažovat o tom, že bych zde možná i bydlel. Postupně, jak se rozrůstala naše rodina o děti, jsme si říkali, že si tady postavíme dům. No a dnes bydlíme v domě v malé dědince jménem Hostěnice a jsme tam šťastní.
Proč právě tam?
Hledal jsem prostředí, kde je příroda a dobrá komunita lidí, aby děti mohly vyrůstat venku. To jsme našli. Žijeme mezi mladými lidmi, kteří pomohou jeden druhému, a děti jsou strašně spokojené.
Plánujete v Brně dohrát kariéru?
Doufám, že to tak dopadne. Je to takový můj sen, dokončit ji v Brně. Nechtěl bych jinam. Může se stát, že to nedopadne, život není jen hokej, ale přál bych si to.
Pokud je pravda, že vám běží poslední rok smlouvy, tak to možná budete kariéru řešit dost brzo, nejpozději v lednu.
Nemyslím si, že to tak v mém případě bude. V lednu se řeší mladí kluci, které si kluby chtějí pojistit, ne já. (pousměje se) U sebe to vidím na dobu po sezoně.
Malec odehrál i 700. zápasKromě toho, že odehrál 473 zápasů za Kometu a stal se tak jejím rekordmanem, si Tomáš Malec v říjnu připsal i svoje 700. extraligové utkání (baráž se nepočítá) v kariéře. Nejvyšší soutěž hrál také tři sezony v Třinci a krátce v Chomutově a ve Vítkovicích. Za svoje působení v Kometě posbíral čtyři extraligové medaile (2x zlato, 1x stříbro a bronz). |
Vyjděme z toho, že jste pro Kometu cenným hráčem, i když hvězdou asi nejste a čas od času se pohybujete na hraně soupisky. Jak byste sám sebe ve vztahu k mužstvu charakterizoval?
Týmový hráč.
Co to obnáší?
Dělám věci, které možná ostatní kluci nedělají. Blokování střel, hecování v kabině. Snažím se dělat to, co prospěje týmu, aby druzí měli klid na práci, kterou mají dělat oni. Třeba na dávání gólů.
Vybavíte si v Brně spoluhráče, pro kterého byste obzvlášť rád padal do ran?
Beru všechny stejně. Každý v kabině je mým parťákem, ať hraje ve čtvrté, nebo v první pětce.
I když jste se kolikrát pohyboval na okraji sestavy, vždy jste věřil, že Kometa je pro vás to nejlepší?
Byly i špatné časy, kdy jsem přemýšlel, jestli mě osud nezavede někam jinam. Párkrát se stalo, že jsem byl na hraně, že tady nebudu. Hráč musí být nachystaný na různé varianty. Za každou cenu jsem chtěl být v Brně, ale když ti klub řekne, že s tebou nepočítá, je potřeba to vzít (v sezoně 2014/15 šel Malec hostovat do Vítkovic – pozn. red.). Každý jsme nahraditelný.
Jednou jste ale z Brna odešel dobrovolně, a to do Chomutova. Traduje se, že jste toho litoval hned poté, co jste přestup podepsal.
(přikyvuje) Byla to největší chyba v mém hokejovém životě. Pořád mě to bude mrzet, ale takový je život: člověk dělá i chyby.
Co přesně se stalo?
Poslouchal jsem lidi, kteří mi radili, abych si šel vydělat. Chomutov mi dával víc peněz. Chtěl jsem zůstat v Brně, ale nedohodli jsme se. Tak jsem šel a podepsal jsem Chomutovu. Věděl jsem hned, že dělám chybu, a tak to i dopadlo. Půl roku jsem byl zraněný a na konci sezony jsme vypadli z extraligy.
A vy jste se vrátil do Brna.
To, co se stalo v Chomutově, jsem bral jako facku a trest za svoji chybu. Vážil jsem si toho, že mi Libor (Zábranský) dal šanci se vrátit. Zamakal jsem na tom, abych tady mohl být, a povedlo se.
Taky se říká, že jste se po této zkušenosti dost změnil. Například že jste začal cíleně abstinovat.
Změnil jsem některé věci jak v životosprávě, tak ve vnímání hokeje. Pomohlo mi to a nastartoval jsem si znovu kariéru. Jsem rád, že jsem to udělal. Všechno zlé je k něčemu dobré.
Tomáš Malec (vlevo) z Brna proti Janu Kovářovi z Plzně.
V Chomutově jste si stihl vybouřit svoji pozdní hokejovou pubertu?
Tam to bylo divoké celkově. Hokejově i mimo hokej. Myslím, že není třeba k tomu říkat víc.
Berete jako svoji výhodu, že v éře pohyblivých technických obránců nabízíte vy specializovanou defenzivní práci, což se v extralize už moc nevidí?
Těžko říct, jestli takoví hráči jsou, nebo ne. Snažím se dělat svoji práci. Zbytek musí posoudit jiní.
Trend je ale jiný.
Samozřejmě, moderní hokej. To je logické, protože doba jde kupředu. Hraje se moderně a rychle, přednost má dobrý bruslař a dobrý technik. My máme taky takové obránce, třeba Filipa Pyrochtu nebo Honzu Štencla. Já už mládnout nebudu, ale snažím se dělat věci tak, abych jim stačil.
Popadne vás někdy obava, že nestíháte?
Takový pocit nemám, ale tento rok je to se mnou trochu jiné. Zařadil jsem se do čtvrté obrany, kde jsem dřív nebyl. Pocity byly takové smíšené, ale musel jsem se s tím vypořádat a nastavit si hlavu tak, abych mohl dál fungovat. Za pár dní jsem pochopil, že to tak je, že rozhodnutí je na trenérech a klubech. Ať je to, jak je, je potřeba to respektovat a dělat maximum pro tým.
