"Ta spolupráce je vlastně ještě delší, trvá možná pět let. To jsem poznal Patrika Polívku v brankářském středisku v Lomu, od té doby jsme byli v kontaktu. K bližší spolupráci s plzeňským klubem pak došlo loni, když jsem skončil ve Spartě," vysvětluje Bruk.
Pane Bruku, je reálné, že by v létě Dominik Hašek přijel alespoň na jeden trénink přímo do Plzně? Pro mladé brankáře by to byl asi pořádný zážitek.
To by nebyl problém. Ale třeba konkrétně Patrik Polívka i Jindra Pacl už s Dominikem absolvovali mnoho tréninků, na ledě i na suchu.
Vidíte v nich velký talent?
Myslíte jako měl Hašan? To nejde srovnávat. S tím, co má Dominik, s jeho enormní kloubní pohyblivostí, už se musíte narodit, mít dar od Boha. Nevidím momentálně někoho podobného. Ale talentů je tady hodně a oba mezi ně rozhodně patří. Nedávno se Patrik vrátil s českou sedmnáctkou z turnaje v Moskvě a tam byl vyhlášený nejlepším gólmanem. Z toho jsem měl velikou radost. Kdy se to českému brankáři v téhle kategorii naposledy povedlo? Možná před 10 lety.
A co další? Kolik vlastně v Plzni máte v péči mladých brankářů?
Mám starší a mladší dorost, jednou týdně 8. třídu. To je zhruba šest až osm kluků. Víc by nešlo stihnout, je důležité být s nimi každý den na ledě. A gólmani jsou tady hodně šikovní. Plzeň má štěstí, že je tu velice dobrý kouč brankářů pan Kůs. Je radost vidět, co kluky naučil. Musím před ním smeknout. Umí a věnuje se jim poctivě. Jsem přesvědčený, že brzy Plzeň nebude muset gólmany kupovat, bude mít špičkové vlastní.
Dá se do jedné věty shrnout, jak v současnosti má vypadat a chytat ideální brankář?
To je těžké. V současnosti je to v podstatě hra na půl branky, vykrývání prostorů. A všechno chytat "zabalený", nebýt rozlítaný. Lidské možnosti jsou omezené, reakční dobu už nezrychlíte. Zato střely ano, díky lepším hokejkám. Musíte to jako brankář vykompenzovat. Nutit hráče, aby střílel tam, kam chcete a pak tam být s předstihem.
Mají to v současnosti jednodušší vysocí brankáři?
Mají obrovskou výhodu. Když začnou "slajdovat" nebo hrají v rozkleku, mají rameny vykryté i horní rohy branky. Při dobré pohyblivosti obsáhnou brankoviště vlastně na jeden krok. Menší kluci to mají těžší. Navíc dnes gólmani podstupují i osobní souboje, před brankou je to tvrdé.
Pokud má člověk od dětství špatné návyky, jde ho třeba v 15 letech ještě brankářsky předělat?
Nejde o to předělávat, my rozšiřujeme schopnosti. Hokej se mění, mění se i způsob chytání, pořád se musíte vzdělávat. Gólman nemůže mít jeden dobrý zákrok. Ano, třeba butterfly (motýl, zložený na rozkleku a vykrývání horní části branky lapačkou a vyrážečkou, pozn. aut.) se za univerzální považuje. Ale kdo chytá jen takhle, stane se lehce čitelným. Gólman musí mít na každou situaci tři nebo čtyři různá řešení.
Neexistuje univerzální metoda?
Ne. S každým musíte pracovat jinak. Kdybych chtěl, aby Dominik chytal jako Eda Turek a naopak, oba by skončili v krajském přeboru. Musíte respektovat individální zvláštnosti a předpoklady každého. Proto se moc nechci zúčastňovat masových brankářských kempů. Přijede 28 kluků a na každém chcete úplně to samé. To je přece nesmysl.
Zkoušíte v Plzni i tréninky s bílými puky, což je jeden z trendů?
Nepoužívám ho. Sám pro sebe jsem si nedokázal zdůvodnit, že je to účelné a efektivní. Je to samozřejmě věc názoru a nic neodsuzuju, průpravných cvičení je celá řada. Já na to jdu spíš úplně naopak, pracuji s kontrastem. Děláme i speciální trénink čistě zaměřený na oči. A tam se naopak snažím, aby puk byl co nejvíce kontrastní.
Jste přísný trenér?
Jsem zásadový. Ale je třeba říci, že s gólmany je to jednodušší. Trénoval jsem i celý tým a mám zkušenost, že brankáři si tolik neulevují. Je to v podstatě individuální sport, v tom je to pro trenéra jednodušší. Základní věcí je, aby si brankář navodil atmosféru "Já chci" ne "Já musím". Musíme si důvěřovat. I pro ty mladé kluky jsem vrbou, chci o nich vědět všechno.
Třeba že se rozešli s dívkou, že ve škole dostali špatnou známku?
Přesně tak. Kdybych na ně v tu chvíli narukoval s nejtvrdším tréninkem, tu práci neodvedou. Někdy je potřeba plán na poslední chvíli překopat, aby to brankáři sedlo. Každý člověk je jiný a trenér s bránkářem o sobě musí vědět všechno. Třeba Břízka to měl tak, že poslední trénink před zápasem se potřeboval chytnout, pohádat. Když jsem tam nebyl já, vyprovokoval klidně spoluhráče.
Je vám 76 let. Je to pro vás i životní motor pracovat s mladými hokejisty?
Samozřejmě. Člověk s nimi musí blbnout, naladit se na stejnou vlnu. Jde o to mentálně se pochopit. Dvě generace mezi námi, to už je velký rozdíl. Musím se jako starej dědek přizpůsobit, abychom se navzájem pochopili (úsměv).
Při vší úctě, už jste si někdy vyslechl, proč se ten starý dědek do trénování ještě montuje?
(odmlčí se) Zažil a bylo to právě tady v Plzni. Nevyslechl jsem si od jednoho rodiče pěkné věci. Ale nechci o tom hovořit, to byla výjimka. S tátou jiného kluka jsme si přitom stejnou věc dokázali rychle vysvětlit a sladili se.
Zmínil jste Petra Břízu. Mohl by chytat stejně dlouho jako Hašek?
Samozřejmě. Vedli jsme o tom velikou a dlouho debatu. Odešel na vrcholu, s titulem, jako nejlepší gólman extraligy. Mohl hrát ještě dlouho, ale zvolil roli manažera. Nicméně často si píšeme, že by si rád zopakoval posezení u kafe s buchtou, jak jsme to dělali před každým tréninkem.
Co vás potěší za pár let v Plzni. Až se Polívka nebo někdo další postaví v áčku mezi tyče?
To by měl být cíl všech těch kluků, aby hráli za áčko. A jistě, je to věc, která mě zahřeje.
Třeba se tam jednou postaví i váš vnuk. Prý se nepotatil a z útoku, kde před lety zářil jeho otec David, prchl do branky?
Jednou prostě tátovi oznámil – hrát nebudu, jdu chytat. Přesně naopak jako jsem to měl já se synem. Když byl malý, furt byl v brance. Já se tehdy zašprajcoval, nechtěl jsem ho tam. A šel do útoku. Dobře udělal (smích).
Bruk a HašekJosef Bruk Dominátora poprvé trénoval, když byl Hašek na vojně v Jihlavě. V roce 1999 jej Hašek už jako hvězda NHL pozval do Ameriky, kde se rozjela úspěšná spolupráce. Dalšího "osudového" brankáře potkal Bruk také v jihlavské Dukle. Petr Bříza tam vojančil v letech 1985-87. Jejich bližší spolupráce nastala na podzim 2004, kdy si Bříza poranil koleno a kvůli úspěšnému návratu na led oslovil uznávaného brankářského kouče. V Brukově péči byli i další gólmani, mimo jiné Tomáš Duba nebo Tomáš Pöpperle. |
