Jenže čtyřmi finálovými zápasy se protrápil bez jediného zásahu. Takřka se nedostal do šance. Pardubice jeho produktivitu postrádaly. Až v pátém dílu udeřil. V první třetině při přesilovce pohotově „pověsil“ Janeckého bravurní pas pod horní tyčku. Brankář Málek se marně natahoval do svého gymnastického rozštěpu.
Byl to nádherný okamžik. Puk vyhodil do vzduchu láhev s pitím, jež ležela na "víku" branky. Sýkora pak pěstmi bušil na plexisklo před jásajícím „kotlem“. Zřítila se z něj tíha očekávání. Právě on přece mohl být trumfem, který Pardubice vynese k titulu. Už ve čtvrtfinále se soužil. Hned jako první překonal znojemského Altrichtra, nicméně následně zahazoval jeden nájezd za druhým.
"Musíš to pálit dřív!" radil mu neustále kouč Miloš Říha. "Nejezdi až k němu." "Když já jsem pořád trdlo," říká o sobě čtyřiadvacetiletá naděje. "Chybí mi zkušenosti. Zakončuju moc zbrkle!"
Sýkorova jiskra se vznítila až proti ofenzivnímu Třinci, kterému nasázel čtyři góly. Umí využít chybu, jakými mu pomáhal třeba třinecký bek Malinský. Jenže rozehrávka ukázněné Slavie byla na podobné přehmaty skoupá. Vtíravý defenzivní systém Růžičkových hochů neskýtá protivníkům prostor ani v jejich pásmu.
Všichni obránci jsou navíc solidní bruslaři, přistupovali k Sýkorovi včas, ačkoliv jej nekryli osobně. Pardubicím se ke všemu nedařila hra v početní výhodě, v níž Sýkora chodí na modrou čáru. Výbušné křídlo nejspíš postrádalo i sourozence Michala, marodícího s poškozenými kolenními vazy. Nedočkalo se mnoha dlouhých pasů do jízdy.
V neděli byla znovu osvěžena spolupráce Sýkora - Janecký. O osmnáct let starší Otakar Janecký se zvednutou hlavou Sýkoru hledal a několikrát ho uvolnil. Ve druhé části mu přistrčil kotouč na červené a Sýkorův švih Málek lapil jen s námahou.
Ve 40. minutě se u hrazení po Sýkorovi vrhnul bek Kolařík. Zastavil ho. Z následného výpadu dal Jaroš gól na 2:1 pro Slavii. Ani ten ale na vítězství nestačil. Nakonec se Sýkora radoval.
