Milane, byl to těžký návrat?
Musel jsem si zvyknout, přece jen je to doba, kdy jsem hrál naposledy. Ale kluci mi to hodně ulehčili a jsem rád, že jsme nakonec vyhráli.
Rameno už je v pořádku?
Už ano. Kdyby nebylo, tak by mě ani Vláďa (trenér Růžička), ani doktoři neposlali do hry. Léčil jsem ho dlouho: první měsíc jsem v ramenu měl dráty a nemohl dělat skoro nic, nemohl s ním hýbat. Další měsíc už jsem se aspoň připravoval na ledě.
Je to hodně těžké, když člověk přestoupí a hned se zraní, že?
Není to příjemný. Jdete do nového mančaftu a ztratíte přípravu, ale já se na to snažil nemyslet. Je jasné, že mi zápasy chybí, ale věřím, že ten deficit nebude znát. A samozřejmě je dobře, že Slavia šlape, být na jiné pozici, tak návrat není lehký.
Pojďme ještě k zápasu s Budějovicemi. První dvě třetiny jste byli lepší, ale v té třetí vás soupeř jasně přehrál. Čím to?
Máte pravdu, první dvě třetiny jsme byli jasně lepší, ale pak nás srazil gól (Budějovice vyrovnaly v oslabení ve 42. minutě). Potom soupeř převzal iniciativu – zaplať pánbůh za nájezdy a bod navíc pro nás. A proč měly Budějovice tak výtečný začátek třetí třetiny? Možná jsme se nechali ukolébat, nebo oni riskovali. Neměli co ztratit a vyšlo jim to.
