"Byl jsem se podívat na trénink dorostu, na syna. Vyřídil jsem nějaké věci v kanceláři. Výborně jsem se vyspal a jsem připraven," říkal o den později. To už byl na ledě.
Nechtěl jste si dát chvíli pauzu, odpočinout si? Vždyť za sebou máte hektické dny plné přeletů.
Zatím nejsem tak starý, abych ji potřeboval. Jsem v pohodě.
Takže jdete ze shonu do shonu.
Jsem docela zvyklý. Potřebuju být v zápřahu. Když mám trochu volno, nevím, co dělat. Věnuju se manželce, chodím se psy nebo koukám na televizi.
Jste známý tím, že nevydržíte chvíli v klidu. Ale nemáte toho někdy dost?
Ani ne. Pravda, v určitých momentech se to nahrne. Jako teď: národní mužstvo, k tomu ještě určité věci na Slavii. Ale to se mi stalo tak dvakrát.
Jako když jste třeba během Světového poháru musel řešit příchod slovenského útočníka Žigmunda Pálffyho do Slavie?
Třeba. Ale to se vyřídilo hned.
Takže jste stíhal všechno sladit.
To poznáme podle účtu za telefon, kvůli hovorům z Toronta bude trochu vyšší. Ale na reprezentaci jsem měl úplný klid.
Český tým skončil po skvělém semifinále s Kanadou na Světovém poháru třetí. Vedení týmu jste převzal narychlo po tragické smrti Ivana Hlinky. Asi toho teď nelitujete.
Určitě ne. Hlava mi říkala, abych to nebral, protože práce bylo hodně. Ale srdce mi říkalo, že to vzít musím. Je to další dobrá zkušenost. Pro mě a pro všechny, co prožívali ty zápasy, jsou to nezapomenutelné zážitky. Jsem rád, že jsem u toho mohl být.
Užil jste si pozici hlavního kouče národního týmu? Nechtěl jste být asistentem Ivana Hlinky, rád nesete zodpovědnost.
Ta byla veliká, ale nevadí mi. Buď to dopadne dobře, nebo ne. Ale důležité je to unést.
Jak se vám spalo po utkání s Kanadou?
I když to nedopadlo dobře a nemohl jsem usnout asi hodinu a půl, tak pak jsem spal výborně. Na hokeji je nejkrásnější, že nikdo neví, jak to dopadne. I favorit někdy prohraje se zdánlivě slabším. Kluci udělali maximum, hráli výborně. A že se prohrálo v prodloužení, je kruté, ale musíme to skousnout. Turnajů jsme vyhráli hodně.
Poslední dobou ne.
To je pravda. V poslední době se k nám to štěstíčko neobrací tak, jak bychom si přáli. Mám ale v Kanadě spoustu známých a ohlasy byly super. Každý mi říkal, jak jsme hráli výborně a že si Kanada vůbec nezasloužila postoupit. Hokej je takovej. Měli jsme je hodně nalomené a je škoda, že jsme ty obrovské šance neproměnili. To se nám povedlo zase ve Švédsku.
Jenže v prvním zápase se Švédy jste prohrávali po dvou třetinách 0:4, předtím tým podlehl Finsku.
V těch chvílích jsem si říkal: Co už mám udělat pro to, abychom dali gól? Když to tam začne padat, je to na střídačce nepříjemné. Určitě jsem to hodně těžce kousal, ale s tím se musíte vypořádat. Třetí třetina proti Švédům nás nastartovala a výkon pak abnormálně gradoval.
Neříkal jste si před tou třetí třetinou ve Švédsku: Proč já to sakra bral?
(smích). Ne. Je pravda, že když do něčeho jdu, chci to dělat na sto procent. Na šest zápasů jsme se připravovali tak, jak jsme se připravovali. Na ten sedmý, na čtvrtfinále, byla příprava úplně jiná. Podřídili jsme tomu všechno. Jako trenér si nemůžete přát víc, než aby vám zápas vyšel jako čtvrtfinále ve Švědsku.
Přitom pár dní předtím jste prohráli ve Finsku 0:4.
Ten zápas byl špatný, ale já nedokážu vysvětlit proč. Nevím, co jsme udělali špatně.
Zkoušel jste hráče. Jak je těžké posadit střelce Hejduka nebo centra Reichla postavit na křídlo až ve čtvrtém útoku?
U Milana to bylo docela jednoduché, tak jsme se domluvili. S hráči se pracovalo super, navzájem jsme se respektovali. I ti, co nehráli, na trénincích makali. Pro mě bylo důležité, že hráči světové třídy drželi pohromadě.
|
Vladimír Růžička |
A Reichel?
Není jednoduché, když někdo začne trénovat později. Albi má navíc funkci v litvínovském klubu. Ale pro český hokej toho udělal tolik! Nedovedu si představit, že by neměl vůbec hrát. Formu neměl tak vynikající, ale je to přece jen kluk, který pracuje. Co jsme od něj chtěli, splnil.
V reprezentaci však zřejmě pozvolna skončí, stejně jako další hráči "zlaté generace".
Vždycky jednou něco končí. Teď nastala ta doba. Někteří hráči toho hodně dokázali a není jednoduché je motivovat. Sami cítí, že máme plno mladých dobrých hráčů. Osa, co teď hrála na Světovém poháru, je vynikající. Eliáš, Hejduk, Výborný, Prospal, Fischer..., ti toho ještě mohou dokázat strašně moc.
Přesto - je 33 let věk na konec v národním týmu?
Pokud na to hráč má, hraje dobře, je nesmysl se o tom bavit. Ani v 37 letech nemusí být starý. Může být pro mladé přínosem. Ale musí mít odpovídající formu. Ne aby tam pak seděl a koukal z tribuny.
Právě mladí by asi měli jezdit na turnaje Euro Hockey Tour.
Přesně. Buďme upřímní, za poslední tři roky se v ní stejně jen zkoušeli hráči. Pryč je doba, kdy bylo v národním týmu osmnáct stejných hráčů a jeden se třeba obměnil. Stejně z hokejistů na Euro Hockey Tour pak pojedou na mistrovství světa tak čtyři. Jestli v Tour budete první, nebo čtvrtí, to přece není zas tak důležité. Šampionát zajímá každého nejvíc.
Dosud na evropské turnaje jezdilo plno hráčů ze Slavie nebo Pardubic. Změní se to nějak?
Dohodli jsme se, že jeden hráč pojede maximálně na dvě akce typu Euro Hockey Tour za sezonu. A na jednu akci mohou jet jen tři hráči plus brankář z každého klubu. Aspoň se všichni prostřídají.
Jako hlavní kouč reprezentace jste po Světovém poháru skončil. Jenže i šéf hokejového svazu Kulhánek stojí o to, abyste v národním týmu dál zůstal. Alespoň pro mistrovství světa.
To je strašně těžké. Pokud k takovému řešení na výkonném výboru dospějeme a povolí mi to prezident našeho klubu, tak to určitě vezmu. Kdo mě zná, ví, že v takových věcech neřeknu ne. Ale to je ještě daleko.
Vybrat kouče na celou sezonu je teď asi téměř nemožné, že?
Trenéři jsou pod smlouvami. Myslel jsem třeba na Vladimíra Vůjtka s Markem Sýkorou.
Je severský model, kdy během sezony trénuje tým někdo jiný a hlavní kouč přijde na mistrovství světa, vůbec schůdný?
Není to zas tak jednoduché. Myslím, že kluby svého trenéra nebudou chtít během sezony uvolňovat, a to ani když se jedná pouze o jeden týden.
To je pro vás jako člověka, který má reprezentační trenéry na starosti na hokejovém svazu, asi dost velký problém.
Podle mého názoru by národní mužstvo měl vést trenér z ligy. Teď jsem byl dva roky asistentem Slávy Lenera, a když jsem viděl, jak jezdí pozorovat hráče, tak jsem mu říkal, že je jako agent s teplou vodou.
Jak to myslíte?
Pro trenéra je strašně důležité, aby koučoval, nevypadával z toho. Vždyť reprezentační trenér udělá před mistrovstvím světa tak patnáct zápasů. To je strašně málo. Za sebe říkám, že bych v životě nedělal trenéra jen u národního mužstva. Já bych se zbláznil, protože bych neměl co dělat. Nemusím jezdit pozorovat hráče, vidím je. Nemůžu to dělat podle toho, jestli mají čtyři hráči formu, ale musím je složit do sebe.
Extraliga bude zvláštní, kluby jsou posíleny o hráče z NHL. Dá se vůbec říct, kdo je favorit?
To je těžké. Fanoušek se má na co těšit, doufám, že bude chodit hodně lidí.
Slavia se přestěhovala do Sazka Areny. Nebojíte se, že hala bude prázdná?
Bojíme. Chceme, aby fanoušek přišel. Myslím, že Slavie teď získá i trochu jiné fanoušky. Věřím, že plno lidí na Slavii nechodilo, protože si nemohli sednout. Jasně, plno lidí chce stát. Ale tenhle stadion je i pro ty, kteří na hokej chodí málo, je to kulturní prostředí.
Zabere komfort na fanoušky?
Chápu, že plno lidí rádo chodí do Edenu. Já jsem tam taky rád. Jenže když v září začala extraliga, přišlo třeba patnáct set lidí. Musíme je přitáhnout. Bude plno hráčů z NHL, kdyby lidi nechodili na hokej teď, tak už nevím, kdy jindy.
Těšíte se, až extraliga vypukne?
Jo. Ale mám trochu obavu. Moc zápasů jsme se Slavií v přípravě nevyhráli. Doufám, že to bude lepší než loni, kdy jsme měli po sedmém kole dva body.
 Slávistický trenér Vladimír Růžička. |
