Syn kouče a generálního manažera klubu Vladimíra Růžičky má pevné místo v čtvrté formaci extraligového lídra. Jen třinecký David Květoň je mezi juniory v nejvyšší soutěži úspěšnější.
Vláďo, proti Litvínovu to ale dlouho nevypadalo, že soupeře zničíte 7:1. Čím to?
Určitě ne. Přijeli sem hodně bránit. To bylo nepříjemné. Snažili jsme se nastřelovat puky, jít za tím. První dvě třetiny to nebylo nic moc, ale ve třetí jsme zabrali a napadalo to tam. Musíme se ale připravit na to, že každý domácí zápas nedáme tolik gólů. I proti Litvínovu jsme chtěli hrát na dva nula, nakonec se nám ale povedlo ty braky nasypat.
Slavia je doma suverénní. Vaše výhry vypadají lehce. V čem je váš recept na úspěch?
Zatím se nám střelecky daří. Nikdo ale nemůže čekat, že budeme každý zápas vyhrávat pět nula. Přijede třeba soupeř, který bude hodně bránit, najednou se netrefíme, dají nám gól a trochu znervózníme. To je ale hokej. Každý zápas prostě musíme hrát stejně, dodržovat to, co si řekneme, a bojovat dál.
Litvínov jste nakonec zlomili z dorážek. Pomohlo, že dobře znáte gólmana Fraňka?
Fráňa chytal výborně, ale víme, že puky docela vyráží, tak jsme se snažili chodit před branku. Mně se povedlo u prvního našeho gólu plácnout do puku, Pepa Beránek to pak při gólu na tři nula taky výborně dorazil.
Cítíte se víc v pohodě, když vám naskakují body?
Určitě nebudu říkat, že mě to netěší. Na ledě tolik času nestrávím, takže když dám gól, nebo si připíšu nějakou nahrávku, tak mě to těší. Je to pro mě první sezona, takže jsou všechny body něčím navíc. Určitě se ode mě tolik neočekávají.
První? Ale v lize jste celkem pravidelně nastupoval už v předminulé sezoně.
Předloni mi bylo šestnáct. To jsem tu jenom seděl a koukal na ty výborné hráče okolo. To dělám samozřejmě pořád, ale teď už hraju o něco víc. Takže to beru jako první sezonu. A loni jsem odehrál nějaké tři zápasy, to snad ani nemůžu počítat.
Pochválí vás táta po takovém duelu?
On mě spíš drží při zemi. Spíš mi bude říkat chyby, které jsem udělal. Nějakou obří pochvalu od něj nečekám a dlouho asi čekat nebudu. Chválí mě spíš máma.
Jak často hokej doma probíráte?
Pořád. Hlavně tedy cestou v autě. Doma se snažíme bavit i mámou, jasně, že zase hokeji. Taky se o něm ráda baví. Ale že by to bylo pořád jenom hokej a hokej, to zase ne.
Minulý týden jste byl s reprezentační dvacítkou na nevyvedeném turnaji ve Finsku. Proč se generálka na domácí mistrovství světa nepovedla?
No, už jsem slyšel od Radka Dudy, že Fini mě mají nejradši. Kdykoliv tam přijedu, tak jsme poslední. To mě moc nepotěšilo. Ale myslí, že třeba právě s Finskem jsme tam sehráli výborný zápas. Před turnajem jsme hráli těžký zápas Ústím, který jsme chtěli vyhrát. To se nám povedlo, ale stálo nás to hodně sil. Na turnaji jsme ale skončili poslední. Co na to říct.
Byl jste kapitán osmnáctky, která jaře ve Finsku sestoupila. Nemáte obavy z toho, že můžete mít na přelomu roku v Pardubicích podobné problémy?
Letos, když se tedy do týmu dostanu, tak se budu snažit na minulý rok nekoukat. Každé mistrovství je jiné a já doufám, že už nikdy nic takového jako loni ve Finsku nezažiju. Je to pro mě samozřejmě velká noční můra, ale už se snažím na to nemyslet. Nejde to sice z hlavy vymazat, ale snažím se v tom nebabrat.
Jak cenná je pro vás zkušenost, že pravidelně hrajete extraligu? Ve dvacítkách vás moc takových není.
Určitě je to velká zkušenost. I když třeba jenom sedím na střídačce a koukám na ty skvělé hráče jako je Pepa Beránek, Jarda Bednář, Radek Duda a další, se kterým hraju. Je tady plno výborných hráčů, od kterých se toho můžu hodně naučit.
